Vstoupit do obrazů, procházet skrze ně, ležet v nich

Velkoplošné imerzivní instalace proměnily způsob, jakým lze vnímat, prožívat a interagovat s klasickými i moderními uměleckými díly. Díky překračování hranic mezi obrazem, prostorem a diváctvem představují novou podobu tvorby i vystavování. Inspirací pro tento typ výstav byl čínský malíř z 8. století Wu Daozi, známý svými pokusy „vstoupit do obrazů“. Podle legendy se během malby velké krajinné fresky ponořil do obrazu natolik, že zmizel před očima císaře. 

Dalším archeologickým podložím těchto instalací je koncept „Image Totale“, který zavedl francouzský fotograf a teoretik Albert Plécy v roce 1977. Plécy usiloval o zrušení rámu obrazu a vytvoření celistvého vizuálního prostředí, v němž se návštěvník stává součástí obrazu. Tento princip se později uplatnil v prostorových projekcích jako Cathedral of Images v Les-Baux-de-Provence, a od roku 2008 i v digitálních výstavách – například v divácky úspěšné Imagine Van Gogh, které přenesly klasická díla do digitální, pohyblivé a vtahující formy.

V rámci současného rozvoje se koncept IDAE (Immersive Digital Art Exhibition) rozšířil do různých prostorů, například do Ateliers des Lumières v Paříži, Frameless v Londýně či teamLab Borderless v Tokiu, Hamburku a dalších městech. Tato centra využívají opuštěné nebo historické budovy (například lomy, bunkry, námořní základny), čímž vytvářejí tzv. para-sites – prostory, které oživují kulturní dědictví díky digitální projekci a interaktivnímu designu. 

Návštěvnice je obklopena pohyblivou vizuální a zvukovou projekcí, často nejen na zdech daného prostoru, ale v rozlomených a fragmentarizovaných částech na panelech či poloprůhledných překážkách umístěných v místnosti. Může procházet kolem obrazů, skrze ně, vnímat je z různých perspektiv a pohybovat se prostorem vnímaného obrazu. Výstavy posouvají tradiční pojetí muzeí a galerie k multisenzorickému, zážitku.

Studie Frameless. Para-Sites of Immersive Art Exhibitions in the Ateliers des Lumières autorky Birgit Mersmann, publikovaná vloni v časopise On Curating, zároveň reflektuje kritiku těchto výstav, zejména z hlediska autenticity a komercializace umění. Někteří kritici je označují za „Instagram-friendly“ a upozorňují na riziko disneyfikace nebo ztráty hloubky tradičního uměleckého zážitku. Zastánci na druhé straně zdůrazňují edukativní a inkluzivní potenciál IDAE pro nové publikum, které preferuje emocionálně angažovanou zkušenost. 

Mersmann tak prezentuje IDAE jako nový typ výstavního fenoménu, který spojuje technologii, estetiku a kulturní dědictví a tím redefinuje vztah mezi diváctvem a uměním v digitální éře.