Moc nad vlastním příběhem. Migrace zachycená mobily
Mobilní telefony narušují dominanci vizuálních vjemů a posilují roli tělesnosti při tvorbě i vnímání obrazů. Zásadně proměňují například zobrazování migrace. Umožňují migrantům samotným zaznamenávat dění a vyprávět o vlastní zkušenosti. Studie Hand / Camera / Phone: Mobile Cameras, Migration, and Knowledge Production in Our Hands od Angely Jouini, vycházející z výzkumu centra MECAM, ukazuje, že mobilní telefon není jen komunikační nástroj, ale komplexní zařízení využívané při migraci k navigaci, sdílení informací i dokumentaci cesty.
Mobil zároveň funguje jako prostředek každodenní koordinace a někdy i přežití během migrační trajektorie. Na příkladu filmu Midnight Traveler (Hassan Fazili, 2019) pak autorka studie ukazuje konkrétní příklady toho, jak mohou migranti díky kamerám telefonů zachytit realitu z vlastní perspektivy, čímž se proměňuje pozice tvůrce a zobrazovaného subjektu. Tento přístup posiluje autenticitu výpovědi a umožňuje vznik narativů, které nejsou zprostředkovány externími pozorovateli.
Studie analyzuje specifika mobilního natáčení, které se rozvíjí zejména od rozšíření chytrých telefonů na přelomu první a druhé dekády 21. století. Dnes představuje již zavedený trend v dokumentární tvorbě, který souvisí i s technologickou dostupností a snadností sdílení digitálního obsahu napříč platformami. Autorka uvádí, že mobilní kamera stírá hranici mezi tím, co je před kamerou, a tím, co je za ní, protože samotný akt natáčení (včetně ruky držící přístroj) se stává součástí zobrazované reality. Tím dochází k propojení reality filmu s realitou jeho vzniku a k narušení tradičního oddělení filmaře od zobrazovaného světa. Kamera se tak stává součástí situace, kterou zaznamenává, nikoli pouze nástrojem její reprezentace. Zároveň mobilní natáčení umožňuje rychlou, flexibilní a nenápadnou dokumentaci situací, které by jinak zůstaly nezachycené nebo nedostupné.
V poslední části studie autorky, jejíž výzkum se zaměřuje na digitální estetiku filmového realismu s důrazem na tvorbu pomocí mobilních telefonů, Angela Jouini argumentuje, že mobilní technologie oslabují převahu vizuálního čtení světa a zvýrazňují dopad dotyků a gest na vytváření i recepci audiovizuálních zobrazení. Ovládání zařízení prostřednictvím rukou a dotykové obrazovky vede k „haptickému“ způsobu poznávání, kdy se produkce i konzumace poznatků stává fyzicky zakotvenou. Obraz už není pouze viděn, ale také „uchopován“ a manipulován skrze tělesnou interakci. Mobilní telefony tak přibližují média lidskému tělu a zároveň dávají jednotlivcům – v tomto případě migrantům – možnost převzít kontrolu nad vlastním vyprávěním a produkcí znalostí. Výsledkem je vznik nových forem poznání o migraci, které jsou bezprostřednější a více propojené s prožívanou zkušeností aktérů.
