True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší

„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.

Stylizace autora knihy do seriálové postavy „true“ detektiva. Foto Martina Maňhalová

Rok 2014. První epizoda první série televizní show True Detective. Zvláštní setkání. Pocit z lomeného převedení díla H. P. Lovecrafta na obrazovku. Nihilistický detektiv, jehož promluvy kombinují Nietzscheho a Schopenhauera. Svět, ve kterém se nic nevyřeší.

A poté druhá série, noirové vyznění. A následně série třetí, která se těžko vyrovnává s odkazem sérií předchozích, ale některé jejich momenty dovádí do důsledků. Třetí série ukazuje, že návraty jsou složité; podobný setting, podobná dvojice detektivů, ale jako by se zdálo, že „něco“ nefunguje. Jako by přefiltrovaný tematický revival ztratil na síle. Těžko definovat proč, možná proto, že byl věnován až příliš velký prostor rodinnému životu detektiva Hayese.

Již od roku 2014 jsem věděl, že bude nutné o show něco napsat, zejména kvůli její filozofické pregnantnosti. Jak už to bývá, zůstalo u vágního přesvědčení. Jenomže v jistém okamžiku minulosti nikdy nelze uniknout.
 


Stylizace autora knihy do seriálové postavy „true“ detektiva. Foto Martina Maňhalová
 

Pro koho je moje kniha určena? To je složitá otázka. Vlastně nevím. Že pro fanoušky seriálu, je asi zřejmé, nejspíše však nedostatečné. Teprve po odeslání rukopisu do tisku mi došlo, že nejspíš seriál není to hlavní, o čem jsem vlastně psal.1) Bude to znít velmi poeticky a stylizovaně, ale tématem knihy je rozpad lidského života, neschopnost vyrovnat se s minulostí, s tím, že vždy je „příliš pozdě“ – na cokoliv.

Už samotný úvod knihy je, myslím, vypovídající: „Často máme dojem, jako by nám život unikal. Stával se nepolapitelným. Jako by nám vždy něco scházelo k zaplnění prázdných míst […] Jsme bezradní. Jako by nám vždy scházel nějaký interpretační klíč, který by vše osvětlil, podal vysvětlení. Protože ze všeho nejhorší je žít v nejistotě. A nemoci s tím nic udělat. A tak vytváříme hypotézy. Které nás kontinuálně odvádějí od nás samotných. Ztrácíme sami sebe, dny plynou jako vyhublí psi potulující se ulicemi. Ztrácíme přehled o čase. V žaludku nám pomalu doutná zápalná šňůra od dynamitu: ‚Samozřejmě, že se celý život pořád něco rozbíjí.‘ “2) Jak je vůbec možné, že člověk i přesto žije, nebo lépe řečeno „funguje“ dál, navzdory událostem, do nichž je zapleten?
 

Stylizace autora knihy do seriálové postavy „true“ detektiva. Foto Martina Maňhalová
 

Podle mého názoru je celý seriál založen na dvou vzájemně provázaných motivech: na falešných stopách3) a na rozpadu osobní identity, založené na nezaplnitelných rupturách v lidské paměti (a nejedná se pouze o Hayesovu nemoc ve třetí sérii – spíše platí to, co se zdá být sémantickou hříčkou: „Když si něco nepamatujete, nevíte, že si to nepamatujete.“). Neustále provádíme kartografii svého života, kreslíme mapy a hledáme uzlové body, jež nás dovedly do situací, v nichž stojíme naprosto zranitelní, nazí. A samozřejmě, že mapy nikdy nejsou přímou reprezentací naší minulosti; paměť je temná a nespojitá.

Stejně jako případy vražd, zmizelých osob či dětí. Nelze nalézt koherenci. Nelze nalézt sebe sama. A v okamžiku, kdy se nakonec dozvíme celý příběh, tušíme, že řešení neexistuje a nikdy neexistovalo, že příběh byl od počátku banální a pouze jednotlivé postavy mu dodaly na hloubce a významu.

Všechny události života jsou zapsány v našich tělech, gestech, návycích. Přemýšlení nad minulostí nikdy k ničemu nevede. Mnohem spíše se zatouláme do bažin v Louisianě, ve spleti stezek a cest, prodíráme se křovinami za zvuku tam-tamů a ztrácíme sebe, propadáme šílenství.

Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle, jak říká detektiv Rust Cohle v první sérii s odkazem na Nietzscheho filozofii.
 

Obálka knihy Martina Charváta True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší, která vyšla letos v březnu. Foto Veronika Černá

---

Martin Charvát. True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší. Praha: Metropolitní univerzita Praha, Togga, 2020.


Poznámky

1) Jistě, v knize jsou pasáže o přijetí různých tradic detektivního žánru, o aspektech mediace, kdy jsme svědky invenční reprezentace reprezentace, kdy dochází ke zrazování klasického schématu tzv. objektivního vypravěče, a tak dále. Ale formální strategie vyprávění tvoří rámec postupně „zabydlovaného“ fikčního světa postavami a jejich interpretačními biasy vidění „případu“.

2) Gilles Deleuze. Logika smyslu. Praha: Karolinum, 2013, s. 165.

3) V klasických detektivních vyprávěních se setkáváme s postavou nadprůměrně inteligentního detektiva, kterému se celá vražedná scéna „dává“ ve zřetelných konturách, v tom slova smyslu, že silou svého rozumu „odhaluje“ jednotlivé stopy a na základě tohoto „odhalení“ konstruuje hypotézy. Ve čtenáři je vyvolávána představa, že každý, kdo by měl stejné rozumové schopnosti jako detektiv, by byl schopen dospět ke stejnému řešení: univerzalita rozumu sledující vědeckou metodu, díky níž se dospěje k dosažení pachatele a vyřešení zločinu. V případě True Detectiva (a třetí řada dovádí schéma do důsledků) s ničím takovým nemáme co do činění. Linie detektivova „vidění“ je determinována jeho intuicí, životními zkušenostmi, zkušenostmi se světem, habity, které určují, co bude rozpoznáno jako „stopa“, respektive jak je vystavena strukturace narace případu. Proto hovořím o dvou divergentních liniích, o linii tendenční detektivovy interpretace a o linii „objektivity zločinu“, jež se mohou v určitém momentu protnout. Linie „objektivity zločinu“ je založena na tom, že zločin se „stal“, „odehrál se“, avšak to, jakým způsobem se stal, je věcí střetu první linie s touto, kdy „objektivita“ získává na expresi, respektive se aktualizuje v určitém časovém okamžiku. Jako kdyby před oním protnutím byla zapouzdřena sama do sebe a teprve následně rozvinuta. A přesně z toho důvodu jsou ve vyprávění přítomny momenty „přehlédnutí“, sledování „falešných stop“, které se až zpětně ukazují jako „přehlédnutí“ a „falešné stopy“. A racionalita zde hraje pouze velmi malou roli.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

6.20Film jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel Sladký
5.20Armádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80. Alice Lovejoy
4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard

starší články

.DOK.REVUE
15. 06. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.