Člověk jako reflektor jiných světů

Sémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU.

Karel Teige: Koláž č. 374/65

Tanec mezi plameny světa. Fantazmatické magic-city, v němž lidská senzibilita prochází absolutním rozvinutím svého potenciálu. Konstruktivistické řešení životního prostoru dublované ruchy ulice, lehkým klapotem klaunských podpatků a melodiemi hranými na klavír v zahradních restauracích... Cílem poetismu má být dosažení osvobození lidské senzibility působením mnohostí mediálních forem na vnímatele, klade si za cíl vytvořit biomechanickou životní euforii – rozeznít rytmy radosti z prozkoumávání možností těla a prostředí.

Člověk se má stát, jak píší Karel Teige a Vítězslav Nezval, „roentgenogramem či reflektorem jiných světů“. Metafora využívající spojení básníkova „vychýleného zraku“, pomocí nějž skutečnost nabývá „ultrafialových barev“, s technickým přístrojem se stala – do určité míry – jedním z vůdčích konceptů knihy Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu.

Symptomatologové světa

První část knihy je nesena figurou symptomatologie, jež se více či méně explicitně objevuje v Teigeho textech, když analyzuje povahu poválečného světa. Symptomatolog světa se snaží nalézt lék na neduhy doby, které vyplývají z radikální události první světové války, jež vyvolala krizi ve víře v tento svět, přičemž tímto lékem se má stát poetismus, Teigem koncipovaný jako sloh vycházející ze života a proponující život samotný. Od rozpadlého světa, jenž byl pohlcen válečnou vřavou, ke světu, v němž jedinec zakouší příjemné pocity téměř na každém kroku.
 

Koláž Karla Teigeho
 

Druhá část knihy se zaměřuje na dílo Vítězslava Nezvala z období poetismu. V jeho díle se snažím vysledovat přítomnost tzv. elektromagnetického imaginárna, jež hraje zásadní roli pro Nezvalovo chápání světa, techniky, médií a lidského těla. „Když Nezval hovoří o smyslech, používá pojem ‚antény‘ […], což implikuje představu sdílení a vysílání informací. Tělo je tak pro Nezvala plochou zaplněnou receptory pro přijímání dat a jejich následnou konzumaci, přičemž je tato konzumace transformativní – skrze recepci dochází k produkci za užití zákonů asociace a konstruktivní práce. Tělo se stává magnetofonovým páskem, na nějž se zapisují vjemy a dojmy z okolního světa. Afirmativně senzitivní povaha nervů, těchto tělesných elektrických drátů, mezi nimiž přeskakují ‚jiskry‘, vede k Teigeho metafoře roentgenogramu: recepce není pasivní, ale nese v sobě potenciál navazování kontaktu mezi různými oblastmi, čímž se transformuje struktura viditelného a neviditelného.“

Z ukázky je zřejmé, že se zaměřuji na značně „okrajové“ fenomény: na telegraf, telefon či gramofon, na zapletení technologií/médií a lidského těla / světa jako takového. Možná, že právě „okrajovost“, „odvrácená“ strana doposud proponovaného přístupu k určitému dílu, dokáže vynést na povrch to, co bylo přehlédnuto. Možná, že se jedná o variantu tzv. archeologie médií, byť jakkoliv implicitní a nejednoznačnou.

Například v Nezvalových básních je telefon traktován prizmatem (zdánlivě) mediovaného tělesného splynutí obou účastníků hovoru.

Pakliže je telefon „participační formou, která s veškerou intenzitou elektrické polarity vyžaduje partnera“,1) je toto partnerství v případě Nezvalovy tvorby znovu erotického charakteru. Ve sbírce Blíženci z roku 1927 najdeme v oddíle „Skvrny“ báseň „Telefony“, která původně vyšla pod názvem „Telefon“ v listopadu 1926 v Hostu. Nezval zde evokuje scénu milostného trojúhelníku: „Generálova choť v negližé / telefonuje mi z lůžka.“ Nedbale oděné ženské tělo, prostor ložnice – to vše je znakem intimity, a stejně tak i umístění telefonu do soukromého teritoria generálovy manželky poukazuje na proměnu významu telefonního média. Pokud byl v počátcích telefon určen ke zvýšení sociální kontroly, byl umístěn zejména ve vstupní hale domu/domácnosti a měl fungovat jako pragmatický nástroj pro řízení domácnosti, kdy služebné nemusely vykonávat celou řadu pochůzek, ale pouze telefonicky zařídit vše potřebné, majitelé nemovitosti mohli kdykoliv zkontrolovat stav svého příbytku, a jednou z jeho dalších funkcí bylo „filtrovat“ podněty z vnějšího světa s cílem zachování soukromí adresáta hovoru,2) slouží o několik desetiletí později telefon k soukromým a intimním hovorům, pomocí nichž je možné domluvit si nevěru za zády druhého, případně ke koketériím zabraňujícím nudě. Motiv telefonu jako média umožňujícího rozptýlení a únik z osamělosti je jedním z klasických tropů spjatých s telefonickou komunikací. Protože je telefon umístěn v ložnici, Nezval může mluvit „beze všech okolků“ a dodává: „Vstupuji do její vany.“ Náznak bezprostředního a (sic!) mediovaného koitu následuje: „Rozhovor končí Naše astrály / se políbily v telefonní budce / a slečna z meziměstské centrály / mne drží nahého v ruce.“
 

Koláž Karla Teigeho Pozdrav z cesty z roku 1923
 

V Nezvalově případě se uživatel fantazmaticky materializuje přímo ve vaně dotyčné dámy. Akustický afekt se tak stává afektem hmatovým. Fyzické tělo generálovy choti je penetrováno aparátem, a přestože se hovoří o „astrálech“, přeznačení sexuálního aktu v akt transcendentní je znegováno tím, že jiná žena, žena, která není ženou, ale pouze kanálem přenosu (operatérkou), drží Nezvala „nahého v ruce“. Akusticky-hmatová pornografie pod dohledem vln elektrických drátů.

Je zvláštní, že o poetismu nebylo mnoho napsáno. Jistě, jednalo se o krátkou etapu v dějinách tuzemské avantgardy. Prvotní moment tendence napsat něco o pojetí (nových) médií u Teigeho a Nezvala se u mě dostavil, když jsem pracoval na shrnutí českého myšlení o filmovém médiu mezi lety 1918–1938. Již zde se kontury Teigeho díla začaly vyjevovat v určitém rámci. Odtud byl pak logický krok k Nezvalovi. Nechtěl jsem se zabývat autorským subjektem, nýbrž mě zajímal diskurz, jakým oba autoři přistupují k médiím. A po určité době mi došlo, že vypracovávají velmi specifickou mediální ontologii.

Kniha odráží poetistickou hravost. Jako by se jednalo o spojení toků dvou řek do jediného proudu. Gilles Deleuze podotýká, že když píšeme, nikdy tak nečiníme sami za sebe. Téma, pohled odráží naše vnitřní nastavení, ale nakonec vždy dospějeme k tomu, že ústa jiného používáme k tomu, abychom se vzdali nás samých a nechali se vést proudem řeči jako takové.
 

Martin Charvát. Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval. Praha: NAMU, 2020.


Poznámky

1) MCLUHAN, M. „Telefon: oslavné fanfáry, nebo cinkající symbol?“. In Jak rozumět médiím: Extenze člověka. Praha: Odeon, 1991, s. 248.
Moje exploatace McLuhana je de facto velmi jednoduchá. Souhlasím s ním, že média jsou extenzemi, rámy našeho vidění světa či faktorem, skrze něž jsou strukturovány naše sociální vztahy. Stejně tak souhlasím s tím, že nikdy nemáme žádný „přímý“ přístup ke světu – svět je nám vždy zprostředkován. A možné epistemické, kulturní a ontologické důsledky tohoto přístupu je pro mě zajímavé prozkoumávat formou dílčích studií zaměřujících se vždy na jeden pevně vyznačený fenomén. 

2) MARVIN, C. W. When old technologies were new: thinking about electric communication in the late nineteenth century. Oxford, New York: Oxford University Press, 1988, s. 76.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa

starší články

2.20DOK.REVUE
04. 06. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeTvůrci filmu Havel nevěděli, že neví. A to je to nejhorší nevědění!Je snímek Havel režiséra Slávka Horáka skutečně chaos, který o nedávných dějinách naší země ani o prvním českém prezidentovi neřekne vůbec nic? Anebo mají tvůrci právo na autorskou licenci a mohou si natočit, co chtějí, i když snímek i ústřední postavu nazvou Havel? A co o naší době vypovídá, že si z odkazu vlivného dramatika, intelektuála a politika, mistra slova, vybírají tvůrci jen jeho lehce bulvarizované soukromí?Kamila BoháčkováNový filmNebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla ŠpaljováTéma„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza TurzíkováSportOzvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revueBáseňGramsciho zápiskyMike HoolboomRozhovorJeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila BoháčkováNová knihaVojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří VoráčÚvodníkSousedédok.revue 4.20Kamila Boháčková