Speciál Jednoho světa, Nenechte si ujít
Nenechte si ujít – Jeden svět 2026
Festival Jeden svět letos opět představí přes stovku hraných, dokumentárních a VR filmů s tematikou lidských práv. Od 11. března do 24. dubna budou k vidění nejdříve v Praze a poté v 60 dalších českých městech. Napříč programovými sekcemi jsme vybrali 15 titulů, které byste si neměli nechat ujít.
Dokument oscarového režiséra Mstyslava Černova zaznamenává snahu ukrajinských vojáků o osvobození vesnice okupované ruskými silami. Naléhavé záběry z helm a bodykamer jsou zasazovány do strukturovaného vyprávění s autorovým komentářem, které chaotickým bojům dodává kontext. Syrový, vtahující film tak přibližuje i napětí mezi realitou války a jejím mediálním obrazem.
Jedním z nejvíc relevantních a provokativních filmů loňského roku je zběsilá, groteskní, satiricky vyhrocená obžaloba současné izraelské politiky od Nadava Lapida. Hlavní hrdina má složit novou izraelskou hymnu, ale váhá, zda chce sloužit státu páchajícímu genocidu. Film v divokém tempu mísí realitu s absurditou a útočí na konformismus umělců i militarismus Izraele.
Znepokojivý ponor do světa esoteriky a extremismu v dnešním Německu odkrývá mechanismy manipulace, jichž využívá influencer kombinující výživové poradenství s konspiračními teoriemi. Precizně komponovaný dokument vypráví v obecnější rovině o rozpadu sdílené reality a potřebě pevných bodů v nejisté době.
Dokument o systematickém útlaku Ujgurů v oblasti Sin-ťiang čerpá z děsivého svědectví ženy, která si sama prošla internačním táborem. Její slova o všudypřítomném státním dohledu a represích jsou prokládána dehumanizující čínskou propagandou, která se usilovně snaží přepsat realitu.
Dokument o epidemii osamělosti v Japonsku, kvůli které vzniklo dokonce samostatné ministerstvo, sleduje dva čtyřicátníky hledající smysl a blízkost na nonstop běžícím online chatu. Ruch přelidněného Tokia kontrastuje s intimními výpověďmi sociálních herců a jejich autentickými konverzacemi.
Mnoha cenami vyznamenaný snímek tuniské režisérky Kaouther Ben Hanii je tísnivou rekonstrukcí skutečného volání o pomoc z Gazy. Minimalistické drama využívá autentického telefonátu mezi pracovníky Červeného půlměsíce a devítiletou Hind, uvězněnou v autě ostřelovaném izraelskými okupanty.
Zdrcující dokument je postaven výhradně na konverzacích přes WhatsApp, které režisérka vedla s Fatimou Hassounou, mladou fotoreportérkou z Gazy, jež byla později spolu s deseti členy své rodiny zavražděna izraelskou armádou. Fatima sdílí fotografie, videa a své básně, zaznamenává život na bombardovaném území a mnohem pravdivěji než zahraniční zpravodajové nám zpřístupňuje svět vzdálený stovky kilometrů.
Poetický portrét indické venkovské rodiny, která po generace pěstuje mák. Zatímco se matka stará o pole, syn bojuje s byrokracií a korupcí státního aparátu. Ze střetů tradic s moderním světem je skládán vrstevnatý portrét rodiny i kastovního systému, který činí spravedlnost dosažitelnou jen pro vyvolené.
Snímek uvedený v Cannes je zasazený do největšího evropského slumu, španělského Cañada Real, kde patnáctiletý Toni objevuje přátelství, zažívá první lásku a doufá, že spolu se svou rodinou nepřijde o domov. Syrový sociální realismus je vyvažován energickým experimentováním s kamerou a barvami.
Právo nezemřít zkoumá právo na asistovanou sebevraždu lidí s postižením. Film zastřešený otázkou, kdo má právo žít a zemřít a zda by o hodnotě něčího života měl rozhodovat stát, kombinuje osobní příběhy lidí odkázaných na pomoc druhých se složitými morálními a politickými dilematy.
Na Oscara nominovaný dokument zachycuje život Sáry Šahverdi, která v jedné íránské vesnici po vstupu do lokální politiky naráží na patriarchální předsudky. V průběhu sedmi let sledujeme, jak odvážně a trpělivě překonává každodenní překážky, řeší mikrokonflikty a snaží se dělat to nejlepší pro svou komunitu.
Nový film Tamary Kotevské, jejíž Země medu získala dvě nominace na Oscara, sleduje makedonského farmáře, který zvažuje, že prodá rodnou půdu a odejde za dětmi do města. Vizuálně vyladěný, kruhově vystavěný dokument o samotě, vylidňování venkově a ceně za pokrok byl vyznamenán mj. v Benátkách.
Dokument s dvojicí cen z CPH:DOX ukazuje problematiku surogátního mateřství v Gruzii, kde je tato služba ilegální. Intimní kamera zachycuje ženu, která se kvůli ekonomickému tlaku rozhodla stát náhradní matkou, ale paradoxně tím vystavuje nebezpečí sebe i budoucnost své dcery.
Film oceněný na IDFA za nejlepší kameru sleduje uzavřenou náboženskou komunitu žijící v říčním kaňonu, jejíž pacifistický způsob života v roce 2022 narušila ruská invaze na Ukrajinu. Z působivých statických obrazů a anonymních výpovědí je skládán portrét toho, jak lze válce čelit solidaritou.
Hrdinkou tchajwanského dramatu je žena, která se po osmi letech vrací z vězení, kde skončila kvůli zabití svého násilnického otce. Znovu hledá vztah k odtažité matce i k malému nevlastnímu bratrovi. Pomalá cesta za odpuštěním je zachycena v černobílých obrazech, kde i drobná gesta nesou velký význam.
Brazilské drama oceněné v Benátkách sleduje třináctiletou dívku, která žije s rodinou v komunitě na amazonském ostrově Marajó a snaží se své sestry chránit před zneužíváním. Film s intenzivními hereckými výkony citlivě ukazuje normalizované sexuální násilí v rámci rodiny i okolní kulturu mlčení.
