Kolektivní mysl
Filmové kolektivy proměňují jazyk kinematografie, pojetí autorství i hranice politické imaginace. Letošní festival dokumentárních filmů Ji.hlava představí výběr z kolektivní tvorby od padesátých let až po současnost napříč Evropou, Asií, Afrikou a Amerikami.
Výjimečný rukopis a nápaditý styl jsou v kinematografii typicky spojovány s individuálními auteury. I když je film svojí povahou kolektivní dílo, zdrojem estetické vynalézavosti či koncepčnosti je obvykle režisérská osobnost. Filmové kolektivy tuto představu přesahují a některé z nich v historii i současnosti ukázaly, že i nehierarchické společenství lidí, kteří zajišťují potřebné profese ke vzniku filmu, může vytvořit díla, která jsou tematicky silná a zároveň esteticky důmyslná, poutavá a objevná.
Retrospektiva Kolektivní film představuje příklady filmových kolektivů z různých období a kontinentů. Motivace k jejich založení byly různorodé – od produkčních důvodů a nutnosti sdílet zdroje, přes soulad v představách, čemu a jak má film sloužit, po přesvědčení, že film jako produkt kolektivní mysli dokáže k publiku promlouvat jazykem a důrazy, které jsou silnější než individuální výpověď, analytičtější než dobová mediální sdělení, chytřejší než zvolání jednotlivců a autentičtější než jeden pohled na komplexní dění.
Bolivijský kolektiv UKAMAU Group vznikl v roce 1966, aby hájil práva původního obyvatelstva. Hlavním imperativem jeho tvorby bylo natáčení ve spolupráci s komunitami, o nichž film vypovídal. V retrospektivě bude uveden snímek Krev kondora (1969). Hybridní snímek kombinuje přístupy hraného a dokumentárního filmu. Prostupování dokumentární observace a režírovaných scén, v nichž vystupovalo původní obyvatelstvo, je jednou z tvůrčích metod, která umožňovala přiblížit i nezachytitelné situace, které však byly klíčové pro porozumění problému. Krev kondora rekonstruuje situace sterilizací žen původního obyvatelstva představiteli amerických mírových sborů.
Africký kolektiv Laboratoire Agit Art vznikl v Senegalu. Multidisciplinární uměleckou skupinu založili v roce 1974 výtvarník Issa Samb, filmař Djibril Diop Mambéty, malíř El Hadji Sy a dramatik Youssoupha Dione. Sociální a politické problémy adresovali zejména polemikou s filozofií négritude. Nestrukturovanost znamenala i totální otevřenost: nebylo definitivní, kdo do kolektivu „patří“ a kdo ne. Dokument Joe Ouakam (2012), který je součástí retrospektivy, natočil Mambétyho bratr, senegalský hudebník, skladatel a zpěvák Wasis Diop, a je spontánním sledováním myšlenek Ouakama při jeho procházkách Dakarem. Kolektiv vytvářel dokumentární i hrané filmy, videoinstalace i interaktivní film Si Poterris Narrare (2002).
Asijské kolektivy v retrospektivě zastupuje indický Raqs Media Collective, založený v roce 1992. Věnuje se výtvarnému umění, zejména instalacím a sochám, tvoří filmy a videa, performance i texty. Esej Krev hvězd (2017) je filozofickým pojednáním, které ve svých metaforách čerpá z geologie i biologie a soustředí se na přemýšlení o bohatství, válce a vytěžování přírodních zdrojů.
V evropském umění 20. století byla významná tvorba dvou britských kolektivů: Sankofa a Black Audio Film Collective. Sankofa Film & Video Collective vznikl v roce 1983 v Londýně. Zakládajícími členy a členkami byli Isaac Julien, Nadine Marsh-Edwards, Maureen Blackwood, Martina Attille a Robert Crusz – britští studenti a studentky pocházející z rodin, které přesídlily do Británie z Asie, Afriky či Karibiku. Postkoloniální zkušenost byla úběžníkem dalších sociálních a politických otázek, na něž se tvorba kolektivu zaměřovala. Zkoumají také otázky identity a sexuality. Film Mezistav (1992) je jemným poetickým svědectvím o identitě lapené mezi Východem a Západem. Je příkladem filmů, které zachycovaly osobní a niterné perspektivy, skrze které však adresovaly i širší politická témata. Black Audio Film Collective také tematizoval zkušenost prociťované odlišnosti a její osobní i společenské důsledky.
V roce 1967 se v New Yorku sešlo na 60 undergroundových filmařů, filmařek a studentských aktivistů, kteří byli nespokojení s obrazem, jaký média vytvořila o Pochodu na Pentagon, masové demonstraci proti válce ve Vietnamu. Diskutovali o tom, jak společně najít a spojit své zdroje a vytvořit „kontradokument“, který by pravdivě vykreslil tuto událost. Vznikl tak kolektiv Neewsreel. U jeho filmů často nenajdeme v titulcích konkrétní jména – členové se střídali v jednotlivých profesích pracujících na filmu a výstup připisovali kolektivní identitě.
Časem vznikaly regionální odnože kolektivu v San Franciscu, Bostonu, Los Angeles, Detroitu, Chicagu a Atlantě. Původní Neewsreel zahrnoval především muže, avšak už počátkem 70. let v něm převládali nebílí členové a ženy. Při distribuci filmů jim záleželo na diskuzích po projekci. Filmy promítali typicky mimo kina, ve spolupráci s různými politickými a lidskoprávními organizacemi. V USA 60. let existovalo několik desítek filmových a uměleckých kolektivů. Vedle Newsreelu mezi první patřil i Videofreex. Začátkem 70. let přesídlil na komunitní farmu, kde založil první pirátskou televizní stanici v USA (Lanesville TV) a centrum mediálního vzdělávání.
Retrospektivu zahajuje lettristický film Isidora Isou Traktát o slinách a věčnosti (1951). V tomto případě nejde o kolektivní film ve smyslu, jak je popsaný výše. Lettristé bylo francouzské uskupení umělců sdílejících estetické hodnoty a přesvědčení, že umění je třeba znovuvynalézt, a to kolem základní jednotky – písmena. Po konci druhé světové války jej založili Isou a Gabriel Pomerande. Jejich hlavním působištěm byly poezie, malířství, film a filozofie, jedno křídlo lettristů se však věnovalo i politické teorii. Díla však byla připisována jednotlivým autorům, jakkoliv vždy ve jménu sdílených postojů. Lettristy tedy můžeme vnímat jako jakýsi přechod mezi uměleckými hnutími meziválečných avantgard a uměleckými kolektivy, jejichž pevné místo v dějinách kinematografie a výtvarných umění začíná v 60. letech 20. století.
Nejnovější kolektiv v retrospektivě je expertní skupina Forensic Architecture. Sdružuje vědce, vědkyně a odborníky z různých disciplín. Propojením vědeckých metodologií a expertních znalostí pracuje na rekonstrukci událostí, které nemohly být v době dění či těsně poté sledovány novináři nebo nezávislými institucemi, zaměřenými na právní a sociální otázky či lidská práva. Takto bylo rekonstruováno i bombardování palestinského Rafáhu, které bude v rámci retrospektivy promítnuto.