Konec reality TV aneb Život po životě

Termín byl spojován s bulvarizací, manipulací, voyeurstvím a levnou televizní výrobou. Reality shows byly v kulturní debatě často prezentovány jako protiklad „kvalitní televize“: místo scénáře emoce, místo dramaturgie konflikt, místo autorství algoritmus sledovanosti. Navíc v posledních letech přibylo pořadů, které nejsou fikční (což samozřejmě neznamená, že nemají scénář), a to do té míry, že je komplikované je z hlediska žánrů vůbec popsat. Vzhledem k obrovskému nárůstu nákladů na hranou tvorbu se do jejich výroby pustily i streamovací služby.

Definice toho, co vlastně spadá pod reality TV, je dnes velmi komplikovaná a samotná nálepka se stává nedostačující. Streamovací platformy i producenti proto stále častěji používají označení „unscripted“, případně „non-fiction“. Důvodů je několik. Označení unscripted působí profesionálněji a umožňuje zařadit pod jednu kategorii jak dating show, tak například prestižní dokumentární sérii. Druhým důvodem je obchodní flexibilita. Streamovací služby nepracují s klasickým televizním členěním a potřebují širší obsahové balíčky, které lze algoritmicky doporučovat různým skupinám diváků. Třetím důvodem je samotná proměna produkce: hranice mezi dokumentem, reality show a televizní zábavou se začínají rozplývat.

Typickým příkladem jsou současné true crime série. Formálně často využívají dokumentární postupy, investigativní vyprávění i archivní materiály, zároveň ale pracují s dramaturgií známou z thrilleru a emocemi charakteristickými pro reality storytelling. Výsledkem je hybridní forma, která už nezapadá ani do tradičního dokumentu, ani do klasické reality TV.

A co reality show? Tedy formáty se soutěžními prvky, v nichž lidé čelí nejen fyzickým a psychickým výzvám, ale musejí umět hrát i takzvanou sociální soutěž, aby ostatní přesvědčili o důležitosti setrvávání v kolektivu nebo se stali oblíbenci diváků? Na konci minulého desetiletí se zdálo, že jejich čas skončil, že zůstane několik nejúspěšnějších a ty ostatní pohltí propast času. Pro takový názor bylo tehdy jistě dost vhodných příkladů.

Covidová zlatá éra reality TV

Když se na konci minulého desetiletí zdálo, že čas soutěžních formátů vypršel a diváci jsou unaveni, přišla pandemie a postcovidový boom. Z hlediska počtu nových non-fiction formátů se stal nedostižným rok 2022. Tehdy například tradiční, čistě observační dokumenty začaly ve velké míře ustupovat formátům, které přebírají postupy z reality TV, avšak zachovávají si seriózní novinářskou nebo filmařskou hodnotu. Objevila se ale i zcela nová věc, která naznačovala další vývoj: takzvané small screen formáty, tedy obsahy určené pro sledování ve smartphonech, a s nimi vertikální mikrodokumenty, eseje či vzdělávací pořady. Významným trendem byl tehdy také nástup vodcastů.

Následný pokles však neznamenal nezájem publika. Ano, v některých oblastech k onomu nasycení došlo, například reality shows, v nichž amatéři dokazovali své rukodělné schopnosti při šití, pletení, řezbářství, výrobě šperků nebo míchání nápojů, se dnes vyskytují na mezinárodním trhu spíše výjimečně, ale třeba reality shows o vaření a pečení si vedou stále výtečně. Také podle analýz výzkumné společnosti Ampere Analysis zůstává unscripted obsah klíčovým nástrojem pro udržení divácké pozornosti.

Změnila se však struktura poptávky. Zatímco v předchozích letech dominovaly dating formáty a sociální experimenty, nyní roste zájem o fyzické soutěže, survival koncepty, food entertainment a sportovní dokumenty. Streamovací platformy zároveň častěji sázejí na etablované značky a pokračující série místo riskantních novinek.

Posun souvisí také s proměnou publika. To je dnes výrazně fragmentovanější a méně loajální k jednotlivým platformám. Unscripted obsah proto musí fungovat nejen jako televizní pořad, ale také jako virální událost schopná generovat klipy na sociálních sítích, memy, podcastové diskuse nebo krátká videa pro TikTok a Instagram. Reality TV už není izolovaným televizním produktem. Stává se součástí širšího digitálního ekosystému. Dobře je to vidět například na reality show Zrádci.

Zajímavý je i zmíněný strmý růst počtu nových či nově se rozvíjejících subžánrů s vlastní estetikou, dramaturgií a cílovým publikem. Co ještě není zachyceno v analýzách výzkumných společností, je loňský nárůst pořadů, které se označují jako „factual entertainment“ (zábavná publicistika nebo faktuální zábava). Takové pořady se snaží například s využitím zábavných prvků zobrazovat konflikty ve společnosti, chránit spotřebitele, vysvětlovat důležité i okrajové politické problémy apod.

„Globální platformy systematicky investují do sérií o vraždách, sektách či justičních omylech z prostého důvodu: žánr spojuje relativně nízké výrobní náklady s vysokou emoční angažovaností publika, která je ideální pro takzvaný binge-watching.“

Zajímavé je, že růst netáhly jen streamovací služby. Podle výzkumné agentury Ampere Analysis byli v roce 2024 veřejnoprávní vysílatelé, jako BBC, Arte, France Télévisions nebo Channel 4, jedinou skupinou, která globálně navyšovala první objednávky unscripted obsahu. U takzvaných streamerů se měnily preference: nové dating formáty začaly oslabovat, zatímco rostly challenge, food, lifestyle a sportovní non-fiction. 

Hitem je stále true crime

True crime zůstává stále jedním z motorů dokumentární spotřeby. Na Netflixu bylo v roce 2024 už 15 z 20 nejúspěšnějších dokumentárních titulů true crime. Agentura Nielsen zároveň uvádí, že true crime série American Nightmare byla nejúspěšnější novou unscripted/documentary sérií roku 2024 ve Spojených státech.

Globální platformy systematicky investují do sérií o vraždách, sektách či justičních omylech z prostého důvodu: žánr spojuje relativně nízké výrobní náklady s vysokou emoční angažovaností publika, která je ideální pro takzvaný binge-watching. Současně jde ale o jednu z nejkontroverznějších oblastí současné televizní produkce. Kritici upozorňují na estetizaci násilí, exploataci obětí nebo proměnu skutečných tragédií v zábavu. Zvlášť výrazně se diskutuje otázka, zda současné true crime série nepřetvářejí zločin do podoby „konzumovatelného lifestyle obsahu“.

Paralelně s tím se proměňují soutěžní formáty, jako reality competition a survival. Místo tradičních studiových soutěží dominují fyzicky extrémní a vizuálně spektakulární koncepty inspirované videohrami, sportem nebo survival kulturou. Velký důraz se klade na autenticitu výkonu, psychickou odolnost a sociální dynamiku skupiny. Dnešní soutěžící už nejsou jen televizní postavy, ale potenciální influenceři a multiplatformní osobnosti.

Významnou část trhu tvoří lifestylové pořady zaměřené na bydlení, vaření, módu, wellness nebo vztahy. Tyto formáty pracují méně s konfliktem a více s aspirací. Nabízejí především představu určitého životního stylu a esteticky „komfortní“ obsah pro éru informačního přetížení. Roste také počet projektů stojících mezi klasickým dokumentem a entertainmentem. Typické jsou sportovní série sledující zákulisí profesionálních týmů nebo dokumenty o celebritách, které kombinují intimitu s marketingem osobní značky – Beckham, Miss Americana (Taylor Swift) nebo Poslední představení (Michael Jordan).

Streamovací a lineární model

Největší proměnu reality TV samozřejmě přinesly streamovací služby. Tradiční lineární televize pracovala s týdenním rytmem a masovým publikem. Streameři naopak fungují na principu personalizace, binge watchingu a algoritmického doporučování. Moderní reality TV obsah musí být okamžitě rozpoznatelný, mezinárodně srozumitelný a snadno „clipovatelný“. Význam získává silný vizuální koncept, rychlá dramaturgie a výrazná emoční identita. 

Současně se ale ukazuje, že streamovací služby nedokázaly klasickou televizi zcela nahradit. Lineární vysílání si stále drží silnou pozici u živých soutěží, talentových shows nebo lokálních reality formátů. Důležitým faktorem je sdílený zážitek a kolektivní sledování, které streamovací model nedokáže plně reprodukovat. Proto dnes vedle sebe existují dva odlišné modely reality produkce: globální binge-ready non-fiction streamovací služby a lokálně zakotvená eventová reality televize tradičních vysílatelů.