Jak nemluvit jazykem apokalypsy?

Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.

Z filmu Češi jsou výborní houbaři. Foto Česká televize

Angličani vymysleli Hyde Park,
Češi jsou výborní houbaři.
Japonci mají nejrychlejší vlaky,
Češi jsou výborní houbaři.
Američani vymysleli rokenrol,
Češi jsou výborní houbaři.
Němci zdokonalili haknkrajc,
Češi jsou výborní houbaři
a respektovaní chalupáři.
Italové vymysleli operu,
Češi jsou výborní houbaři.
Masajové mají největší péra,
Češi jsou výborní houbaři.
Švýcaři vymysleli Švýcarsko,
Češi jsou výborní houbaři.

 

Blikající kurzor sdíleného dokumentu s názvem Český žurnál Klimazměna se po opsání téhle básně zastavil. Nestačí to vlastně? Ptala jsem se sama sebe, když jsem se dívala na ty verše. Nápad zpracovat dokumentárním způsobem problematiku klimatické změny v Česku mi rotoval v hlavě více než tři roky. Osobně toto téma, společně s oblastmi typu krize bydlení, nerovnoměrně kvalitní vzdělávání nebo špatné pracovní podmínky, nízké mzdy či obecná krize mezi periferií a centrem, považuji za klíčové pro pochopení hlavních problémů dnešního světa. Vlastní vnímání závažnosti klimatické katastrofy se ještě prohloubilo po přečtení temného textu s názvem Pohled do propasti od sociologa klimatické změny Vojtěcha Pecky. Tímto opusem jsme v mém domovském médiu A2larm.cz odstartovali seriál s příhodným názvem Budoucnost je teď. Tento analytický projekt se stal základem scénáře k „Houbařům“, jak pracovně nazývám náš nejnovější film, inspirovaný právě básní Milana Kozelky.

My všichni jsme planeta

Točilo se ve zběsilém tempu, méně než čtrnáct dní, po celé republice. Ale přípravy zabíraly několik týdnů: s kameramany Vladimírem Turnerem a Petrem Rackem jsme probírali vizuální podobu filmu, s produkční Agátou Hrnčířovou lokace, se zvukaři audio uchopení. Se scenáristou Hynkem Trojánkem pak celý koncept filmu. Tyto debaty pokračovaly ve střižně s Kateřinou Krutskou Vrbovou, při tvorbě hudby, kterou složil Dominik Gajarský, při mixu Martina Kuhna, který sám vytvářel zvuky k tak zúzkostňujícím obrazům, jako je zabíjení ovcí. 

Navzdory závažnosti tématu jsme ale nechtěli mluvit apokalyptickým jazykem. Příběhů o enviromentálním žalu, o tom, jak naše planeta kvůli kapitalistickému vykořisťování přírody umírá a jak se lidstvo řítí do záhuby, jsem kolem sebe měla milion. Stejně jako rad, vybízejících k většímu uskromnění – jako by se snad problém související s celou povahou globálního ekonomického systému dal lusknutím prstu vylepšit drobnou každodenní prací těch, kteří se na znečišťování podílejí zanedbatelně v porovnání s obřími korporacemi, jež z kolapsu planety vyloženě těží.
 

Z filmu Češi jsou výborní houbaři. Foto Česká televize
 

Osobně věřím, že my jsme systém, který je potřeba změnit, a že se tu málo mluví o privatizaci zisků a externalizaci nákladů. O tom, že bohatí a mocní devastují naše sdílené statky a ještě nás moralizují, ať začneme třídit odpad. Problém navíc vidím už v samotném rozdělení na vnitřní svět (svět lidí) a vnější svět (svět přírody), které minimálně od dob antropocénu přestalo dávat smysl. Ekofeministické teorie mluví o tom, že toto dvojí dělení je základem pro jakoukoli dehumanizaci. Ve chvíli, kdy svět, který nás obklopuje, přestáváme vnímat jako svou součást, zaděláváme si na problém. A přesně to se s klimatickou katastrofou stalo. Příroda jako by v našem chápání stála mimo nás, ačkoliv jsme to spíš my, kdo je její podmnožinou. 

Proti panice i ustrnutí

Někde v úvahách o tom, jak mluvit o „tom venku“ a nesklouzávat přitom k paternalismu, se zrodila myšlenka mimozemského pohledu na náš svět. V parodii na přírodovědný dokument máme možnost nahlédnou sami sebe „cizíma“  očima a možná si i uvědomit absurditu vlastního jednání – politického, stejně jako individuálního. Z vědeckého filmu o „živočeších“ to pak byl jen krůček k love story mezi unaveným mimozemšťanem a jeho palubní deskou, v níž naplno ožil koncept rovnosti mezi živým a neživým. „Chyběl mi čistý vzduch a povídání s neživými, všechno to naše rokování o budoucnosti na našich shromážděních, chyběla jste mi vy a vaše propočty a taky naše potrava, jen se podívejte, jak se mi důsledkem těch let změnilo tělo,“ povzdechne si během průletu vesmírem hlavní komentátor dění krásným a unaveným hlasem Jana Vlasáka. Tereza Dočkalová jako GT2020 si jen odkašle. I v tomto drobném gestu je ale cítit blízkost, která během padesáti minut pseudovědeckého filmu narůstá a prostupuje celý komentář.

Z filmu Češi jsou výborní houbaři. Foto Česká televize
 

Natočili jsme film, který možná hodně lidí rozčílí. Za zdánlivou hravostí se ale ukrývá vážně míněná snaha nabídnout nám všem tak trochu jiný úhel pohledu. V něm jsme se kolektivně snažili říct, že člověk už nemůže zůstat měřítkem všech věcí a že naši solidaritu si zaslouží i planeta. Že úsvit katastrofy může být také úsvitem nového univerzalismu. Ano, viděli jsme mrtvé lesy, měsíční krajinu vytěženého Mostecka, suchem zdevastovaná pole, krávy hnané železnými tyčemi do kotců, lidi unavené vedrem ve městech, komíny Počerad, které ročně ničí zdraví stovkám lidí a zamořují naši půdu i podzemní vodu na léta dopředu. To ale neznamená, že před těmito obrazy máme ustrnout v panickém znehybnění a nic nedělat. Naopak. I kdyby náš film právě díky své odlehčené formě dokázal přesvědčit jednoho klimaskeptika, že je třeba něco dělat, bude to pro mě potvrzení, že jsme se v naší koncepci vydali správným směrem. Tak díky všem a narozdíl od našich vypravěčů doufám, že až se mimozemšťané na naši planetu vrátí, kmen „živočechů“ tu pořád bude – jen jim opravdu budou vládnout bedle.
 

Z filmu Češi jsou výborní houbaři. Foto Česká televize
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueManželstvíJak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který bude mít světovou premiéru na přelomu dubna a května na kanadském festivalu HOT DOCS, a ta domácí ho čeká na festivalu Jeden svět?Kateřina Hager
1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka

starší články

.DOK.REVUE
24. 02. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeTo, co zažíváme v politice, zažíváme i domaIntimní, a přitom politický snímek Rentgen rodiny íránské filmařky Fírúze Chosrováníové (Firouzeh Khosrovaniové) vypráví příběh režisérčiných rodičů, které spojilo manželství, ale posléze se následkem nepřekonatelných rozdílů mezi světskými a náboženskými hodnotami zcela odcizili. O filmu pro dok.revue debatují publicista, vysokoškolský pedagog a odborník na Blízký východ Břetislav Tureček (BT), dokumentaristka, básnířka a aktivistka Martina Malinová (MM) a studentka dokumentu Širín Nafariehová (ŠN).Kamila BoháčkováNový filmGlobální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta KovářováTémaNormální autistické dokumentyO lidech s poruchou autistického spektra panují zejména v hrané a seriálové tvorbě určité stereotypy. Každý autista však není jako hrdina filmu Rain Man. Nemusí žít v ústavu, ani oplývat genialitou. Jak autismus zobrazují dokumenty, které mohou pracovat se skutečnými, tedy sociálními herci?Martin ŠrajerBáseňBásněJan KačenaGlosaNové trendy tchajwanského dokumentuNedávno skončený švýcarský festival Visions du Réel představil průřez tím nejzajímavějším ze současného tchajwanského dokumentu. Sedm vybraných děl od tradičního dokumentu přes animaci po experimenty reprezentuje různorodost aktuální východoasijské produkce. Jaká nabízí témata?Sara SimićRozhovorNeobvyklý pohled na společenské stigmaRozhovor s Fridou a Lassem Barkforsovými, autory dokumentu Raising a School Shooter (2021), který měl světovou premiéru na letošním ročníku festivalu CPH:DOX.Jan KinzlNová knihaO řeholních sestrách a nasloucháníJak vnímají řeholnice současný svět? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? A lze porozumět bez naslouchání? Tyto a další otázky si klade literární dokumentaristka Kamila Hladká ve své nové knize Sestry, jež vychází 28. května v nakladatelství Dcera sestry. Rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester přinášejí autentický vhled do jejich výjimečných osudů.Kamila HladkáÚvodníkKaždý je jinýdok.revue 2.21Kamila Boháčková