Jak nemluvit jazykem apokalypsy?

Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.

Z filmu Češi jsou výborní houbaři. Foto Česká televize

Angličani vymysleli Hyde Park,
Češi jsou výborní houbaři.
Japonci mají nejrychlejší vlaky,
Češi jsou výborní houbaři.
Američani vymysleli rokenrol,
Češi jsou výborní houbaři.
Němci zdokonalili haknkrajc,
Češi jsou výborní houbaři
a respektovaní chalupáři.
Italové vymysleli operu,
Češi jsou výborní houbaři.
Masajové mají největší péra,
Češi jsou výborní houbaři.
Švýcaři vymysleli Švýcarsko,
Češi jsou výborní houbaři.

 

Blikající kurzor sdíleného dokumentu s názvem Český žurnál Klimazměna se po opsání téhle básně zastavil. Nestačí to vlastně? Ptala jsem se sama sebe, když jsem se dívala na ty verše. Nápad zpracovat dokumentárním způsobem problematiku klimatické změny v Česku mi rotoval v hlavě více než tři roky. Osobně toto téma, společně s oblastmi typu krize bydlení, nerovnoměrně kvalitní vzdělávání nebo špatné pracovní podmínky, nízké mzdy či obecná krize mezi periferií a centrem, považuji za klíčové pro pochopení hlavních problémů dnešního světa. Vlastní vnímání závažnosti klimatické katastrofy se ještě prohloubilo po přečtení temného textu s názvem Pohled do propasti od sociologa klimatické změny Vojtěcha Pecky. Tímto opusem jsme v mém domovském médiu A2larm.cz odstartovali seriál s příhodným názvem Budoucnost je teď. Tento analytický projekt se stal základem scénáře k „Houbařům“, jak pracovně nazývám náš nejnovější film, inspirovaný právě básní Milana Kozelky.

My všichni jsme planeta

Točilo se ve zběsilém tempu, méně než čtrnáct dní, po celé republice. Ale přípravy zabíraly několik týdnů: s kameramany Vladimírem Turnerem a Petrem Rackem jsme probírali vizuální podobu filmu, s produkční Agátou Hrnčířovou lokace, se zvukaři audio uchopení. Se scenáristou Hynkem Trojánkem pak celý koncept filmu. Tyto debaty pokračovaly ve střižně s Kateřinou Krutskou Vrbovou, při tvorbě hudby, kterou složil Dominik Gajarský, při mixu Martina Kuhna, který sám vytvářel zvuky k tak zúzkostňujícím obrazům, jako je zabíjení ovcí. 

Navzdory závažnosti tématu jsme ale nechtěli mluvit apokalyptickým jazykem. Příběhů o enviromentálním žalu, o tom, jak naše planeta kvůli kapitalistickému vykořisťování přírody umírá a jak se lidstvo řítí do záhuby, jsem kolem sebe měla milion. Stejně jako rad, vybízejících k většímu uskromnění – jako by se snad problém související s celou povahou globálního ekonomického systému dal lusknutím prstu vylepšit drobnou každodenní prací těch, kteří se na znečišťování podílejí zanedbatelně v porovnání s obřími korporacemi, jež z kolapsu planety vyloženě těží.
 

Z filmu Češi jsou výborní houbaři. Foto Česká televize
 

Osobně věřím, že my jsme systém, který je potřeba změnit, a že se tu málo mluví o privatizaci zisků a externalizaci nákladů. O tom, že bohatí a mocní devastují naše sdílené statky a ještě nás moralizují, ať začneme třídit odpad. Problém navíc vidím už v samotném rozdělení na vnitřní svět (svět lidí) a vnější svět (svět přírody), které minimálně od dob antropocénu přestalo dávat smysl. Ekofeministické teorie mluví o tom, že toto dvojí dělení je základem pro jakoukoli dehumanizaci. Ve chvíli, kdy svět, který nás obklopuje, přestáváme vnímat jako svou součást, zaděláváme si na problém. A přesně to se s klimatickou katastrofou stalo. Příroda jako by v našem chápání stála mimo nás, ačkoliv jsme to spíš my, kdo je její podmnožinou. 

Proti panice i ustrnutí

Někde v úvahách o tom, jak mluvit o „tom venku“ a nesklouzávat přitom k paternalismu, se zrodila myšlenka mimozemského pohledu na náš svět. V parodii na přírodovědný dokument máme možnost nahlédnou sami sebe „cizíma“  očima a možná si i uvědomit absurditu vlastního jednání – politického, stejně jako individuálního. Z vědeckého filmu o „živočeších“ to pak byl jen krůček k love story mezi unaveným mimozemšťanem a jeho palubní deskou, v níž naplno ožil koncept rovnosti mezi živým a neživým. „Chyběl mi čistý vzduch a povídání s neživými, všechno to naše rokování o budoucnosti na našich shromážděních, chyběla jste mi vy a vaše propočty a taky naše potrava, jen se podívejte, jak se mi důsledkem těch let změnilo tělo,“ povzdechne si během průletu vesmírem hlavní komentátor dění krásným a unaveným hlasem Jana Vlasáka. Tereza Dočkalová jako GT2020 si jen odkašle. I v tomto drobném gestu je ale cítit blízkost, která během padesáti minut pseudovědeckého filmu narůstá a prostupuje celý komentář.

Z filmu Češi jsou výborní houbaři. Foto Česká televize
 

Natočili jsme film, který možná hodně lidí rozčílí. Za zdánlivou hravostí se ale ukrývá vážně míněná snaha nabídnout nám všem tak trochu jiný úhel pohledu. V něm jsme se kolektivně snažili říct, že člověk už nemůže zůstat měřítkem všech věcí a že naši solidaritu si zaslouží i planeta. Že úsvit katastrofy může být také úsvitem nového univerzalismu. Ano, viděli jsme mrtvé lesy, měsíční krajinu vytěženého Mostecka, suchem zdevastovaná pole, krávy hnané železnými tyčemi do kotců, lidi unavené vedrem ve městech, komíny Počerad, které ročně ničí zdraví stovkám lidí a zamořují naši půdu i podzemní vodu na léta dopředu. To ale neznamená, že před těmito obrazy máme ustrnout v panickém znehybnění a nic nedělat. Naopak. I kdyby náš film právě díky své odlehčené formě dokázal přesvědčit jednoho klimaskeptika, že je třeba něco dělat, bude to pro mě potvrzení, že jsme se v naší koncepci vydali správným směrem. Tak díky všem a narozdíl od našich vypravěčů doufám, že až se mimozemšťané na naši planetu vrátí, kmen „živočechů“ tu pořád bude – jen jim opravdu budou vládnout bedle.
 

Z filmu Češi jsou výborní houbaři. Foto Česká televize
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.

starší články

.DOK.REVUE
24. 02. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.