Hranice (každé) práce

Dokumentaristka Apolena Rychíková o svém dokončovaném příspěvku do Českého žurnálu nazvaném Hranice práce

V okně sedí Saša a kouří cigáro. Kouká do vnitrobloku. Její prostřední syn v tichosti snídá čokoládové kuličky s mlékem. Hodiny v kuchyni nahlas tikají – je sedm ráno. „Zkus prosím tě nemlaskat,“ řekne Saša vlídným hlasem. Otočí se zpátky do okna a z posledních sil se pokusí usmát. Unavená tvář se jí ale sevře lítostí a z očí se najednou řinou slzy. Je duben a náš projekt, v rámci kterého se pod upraveným jménem nechává zaměstnávat v různých špatně placených zaměstnáních, je přesně ve své polovině. Stejně jako naše společné natáčení pro Český žurnál.

Čekání na hrdinku

Sašu Uhlovou znám několik let, přivedla mě k publicistice a díky ní jsem kdysi napsala a uveřejnila svůj vůbec první text. Když mi v létě 2016 řekla, že má v plánu zakusit na vlastní kůži pracovní podmínky ve špatně placených, nekvalifikovaných zaměstnáních v České republice, ještě jsme nebyly kolegyně v A2larm.cz, ale že ten její ponor mezi lidi, kteří za každodenní dřinu nedostanou zaplaceno ani tak, aby uživili sebe a svou rodinu, natočím, to jsme si dohodly hned. Měly jsme velké plány a možná jsme si nedokázaly představit, že se někdy opravdu vyplní. Teď je všechno v procesu – každou středu vychází na A2larm.cz její texty a já společně se střihačkou Kateřinou Vrbovou dokončuji film o její více než půlroční pouti. Pojmenovala jsem ho Hranice práce. Věřím totiž, že každá práce by měla mít své hranice, které je nutné ohledávat a určit. Při naší spolupráci jsem si navíc několikrát musela sama definovat vlastní hranice. Bylo těžké pozorovat blízkého člověka, který s emocionalitou sobě vlastní prochází celým procesem od hledání práce přes její opouštění. I když Saša dokázala po celou dobu reflektovat svou pozici i fakt, že se celý ten půlrok neděje tak úplně doopravdy, dopadal na ni zakoušený proces se všemi svými důsledky. Kde je pro režisérku dělicí čára, když točí o kamarádce, kterou šikanují v práci, nevídá své děti a ještě v jednom kuse pochybuje o své schopnosti každou drobnou i větší zkušenost předat tak, aby to těm skutečně postiženým opravdu pomohlo?

Hranice práce jsme začaly natáčet v lednu od chvíle, kdy si Saša obarvila vlasy a obočí, upravila jméno a se skrytou kamerou v brýlích se vydala hledat první práci. Dohodly jsme si, že si každý den bude psát deník, což nám umožnilo zůstat ve spojení, i když zrovna žila na ubytovně ve Vodňanech nebo u kamarádů v romském ghettu v Krupce. Stal se z toho náš rituál. Skoro každý den jsem si před spaním přečetla, co Saša zažila, a postupně se její deník transformoval do mého scénáře.

Kód filmu byl od začátku jasný: záběry z její kamery (které jsem nemohla režírovat, takže to bylo vždycky trochu o nervy), deníkový záznam a zpřítomňování celého koloběhu, který za experimentem stál. Cestování, shánění ubytování, skypování s manželem, čas trávený s dětmi, pochyby o vlastních schopnostech v rozhovorech s dalšími členy naší redakce. Návštěvy lidí, kterým o svém projektu řekla, navazování přátelství, vstávání ve čtyři ráno a návraty domů třeba i po několika týdnech. Nestála jsem o film, ve kterém rozmazané obličeje budou zmutovaným hlasem vyprávět, co se jim kdy stalo. Ne proto, že bych si nevážila pracujících lidí a nechtěla předávat jejich životní peripetie dál, ale protože si myslím, že Sašina autenticita, schopnost vyprávět a přiblížit příběhy lidí bez zbytečného akcentu na sebe samu, je v českém novinářském prostředí unikátní. 

Doufám, že se díky jejímu osobnímu nasazení podaří problematiku nízkých mezd a špatných pracovních podmínek u nás alespoň otevřít. O dekády přehlíženém tématu, skutečnosti, že zhruba pětina lidí v republice nedostává za svou práci zaplaceno více než 82 korun na hodinu a nemůže proto vést důstojný život, by se konečně mělo začít diskutovat mezi lidmi, kteří často mají pocit, že svůj osud si každý určujeme sám. Někteří možná namítnou, že si holka z dobré rodiny odskočila na půl roku ze svého relativně pohodlného života, aby českou společnost šokovala příběhy každodennosti. Není to tak. Stála jsem těch několik měsíců blízko hrdinky, která ani chvíli neupřednostnila sama sebe před těmi, jejichž osudy nám chtěla přiblížit. Ano, díky tomu, že je respektovaná novinářka, se k její osobě teď stahuje velké množství pozornosti. Ale ve skutečnosti je Saša jen megafonem, který přehlížené hlasy dobře ozvučil. 

Snad se ten její záznam doby podaří časem dostat i k těm, kterých se nejvíc týká. Do té doby můžeme my ostatní – víc privilegovaní – společně pracovat na tom, aby se z alarmujících pracovních a životních podmínek podstatné části lidí u nás stalo probírané a řešené téma, nejenom cynicky konstatovaný fakt.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská

starší články

.DOK.REVUE
11. 09. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková