DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Blog

Poznámky na okrajích knih

20. 8. 2020 / AUTOR: Andrea Slováková
Čtení a zpracování non-fikčního textu probíhá nezřídka odlišně od čtení beletrie – text je více „používán“, poznámkován, čtenářka si z něj vybírá klíčové myšlenky, závěry a argumenty, k některým jeho částem se vrací, z textu dále cituje. Podtržení, vlnovky, vykřičníky i poznámky v zapůjčené knize mění její význam, a to i pokud tyto poznámky udělal člověk před pár lety sám.

Někdo považuje čmárání do tištěných knih za barbarství, takže o to víc překvapí, že v digitálních knihách, kde poznámky nikoho nebolí, bývá tato praxe velmi omezená. Digitální média posouvají možnosti vzájemné komunikace, ale poznámkování ve čtečkách e-knih je u běžných platforem primitivní — často začíná a končí podtržením. Udělat poznámku je jednodušší, ale tato kvalita je omezená představivostí tvůrců softwaru té které čtečky. V rámci výzkumu čtenářských návyků, který prováděl tým Michala Lorenze z katedry informačních studií a knihovnictví Masarykovy univerzity v rámci výzkumného projektu společně s nakladatelstvím Nová beseda, z jehož perspektivy tento blog píšeme, jsme objevili čtenáře, kteří se naučili až díky čtečkám docenit, že do knih mohou psát a kreslit, jak se jim zamane.

I z vlastní zkušenosti práce s odbornými texty jsme při vytváření projektu, který byl zaměřený na tvoření nového formátu interaktivní knihy next book, jsme věděli, že je potřeba znovu ohledat možnosti a najít vstřícnější možnosti práce s elektronickými knihami — třeba i v inspiraci ideály formulovanými v 90. letech, kdy byla očekávání od internetových technologií výrazně větší, než to, s čím se spokojíme dnes. Nakladatelství Nová beseda proto strávilo téměř dva roky pracemi na platformě next-book, aby společně s tímto formátem vyvinulo plnohodnotné anotování v digitálních knihách. Next-book je platforma pro publikování knih přímo na webu a je postavená podobně jako web samotný — stanovuje základní pravidla a nechává vydavatele, aby je využili dle svých potřeb. Můžete se podívat na příklad webové knihy přímo na webu Nové besedy.

Co by chtěli?

Co teda čtenářům podle výsledků výzkumu čtenářských návyků chybí? Jde o dvě široké oblasti — jednak samotné poznámkování a pak to, co s nimi můžou dělat později. Zkoumali jsme, proč a jak lidé anotují – jak čtou, o čem přitom přemýšlejí, jaké druhy výpisků a poznámek si dělají, k jaké části textu se vztahují a podobně. Kromě zvýrazňování totiž čtenářky text klasifikují, strukturují, vizualizují si různá propojení, sledují opakující se motivy, dohledávají související zdroje a podobně. V druhé řadě pak mohou poznámky analyzovat, dělat shrnutí, zpětně je dohledávat po delší době, chtít je sdílet s ostatními, zveřejňovat, atp.
 


 

Tyto potřeby jsou nejvíce rozvinuté u odborníků, kteří s textem pracují komplexním způsobem, ale v menší míře jej ocení víceméně každý čtenář a čtenářka, už jen kvůli tomu, že to může být snadnější. U papírové knihy nemusí mít čtenář po ruce zvýrazňovač, zatímco u té digitální může být „přibalený“ vždy — stačí napsat potřebný programový kód.

V každé z oblastí existuje úzus umožněný a omezený papírovou formou knih, ale v digitálním prostředí zatím došlo spíše jen k napodobení některých prvků, spíše než aby nové médium rozvíjelo nová řešení v odpovědi na potřeby čtenářů. Možná jste si podtrhli text v Kindle, možná znáte správce citací Zotero či Mendeley, vyexportovali jste si informace do textového souboru, a nebo jste se setkali se sdílením citací na sociální síti, ať už na Facebooku, Twitteru nebo na specializované síti Goodreads, kterou provozuje Amazon.

Anotování a webové knihy

Anotování webových stránek je v praxi překvapivě slabé. Prvotní návrh webového prohlížeče počítal s možností, že čtenářky budou moci obsah upravovat přímo — jednoduše zapnou editační mód. S narůstající komplexitou stránek to ale přestalo být možné a prohlížeče už upravování neumožňovaly. Až o deset let později, ve druhé třetině nultých let, začala éra „uživatelského obsahu“, tedy obsahu od lidí, kteří nepracují s kódem — a vznikly blogy, dnes již spíš neslavně známé diskuse pod články, sociální sítě, a aplikace pro kancelářskou práci, jako je třeba sada Google Suite (Dokumenty, Tabulky atp.).
 


 

Google dokumenty umožňují anotování, ale pouze uvnitř editačního softwaru. Existují služby, které se snaží umožnit anotování jakékoli webové stránky. Asi nejpopulárnější taková služba je Genius.com, která však způsobila před lety skandál, protože jejich nástroj pro anotování obsahoval zásadní bezpečností problémy — nešlo však o chyby, právě naopak: aby anotování fungovalo, bylo nutné udělat „kompromisy“, které pak vedly k zaslouženému zkompromitování celé myšlenky. (Existují i další, akademičtější projekty s podobným cílem, např. dokie.li.)

Koncept webové knihy je velmi jednoduchý, ale zároveň silný: navrhněme webovou stránku s textem knihy tak, aby se dobře četla. V komunitě webových tvůrců se říká, že čtenáři na webu nečtou, ale pouze text skenují — to dává smysl, pokud si chcete koupit nový papiňák a brodíte se marketingovými popisky, anebo když chcete rychle projet zpravodajský portál — webové prohlížeče jsou na takové chování připravené. U knihy je naopak potřeba soustředěné čtení, takže je nutné přidat různé funkcionality — ať už jde o „stránkování“, zobrazení obsahu, nebo možnost zvýrazňování a dělání poznámek. Otázkou je, zda je možné webový prohlížeč zkrotit do té míry, že to celé začne dávat smysl – odpověď výzkumného týmu tady byla kladná.

Anotační funkcionalita je v případě next-booku obsažená přímo v knize, a tedy je možné ji rozvíjet, přizpůsobovat (a případně deaktivovat, pokud čtenář používá jiné řešení). Je dobrou ukázkou základní premisy webu jako takového: cílem není nabídnout „krabicové řešení“, ale sadu standardů, které usnadní základní věci, ale umožní je dále rozšiřovat a upravovat — a časem i promítat tento posun zpět do standardů. Vzpomeňte, jak vypadaly webové stránky před deseti lety — z velké části za ten posun může to, že výrobci prohlížečů reagují na potřeby tvůrců jednotlivých webových stránek a ti zase reagují na potřeby čtenářů. Přenesení publikování knih na web tak může otevřít nový rozvoj digitálního čtenářství — neomezený dnešními uzavřenými platformami pro elektronické čtení.
 

Do budoucna

Na základě poznatků z výzkumu se snažíme navrhovat základní stavební kameny systému, který umožní komplexní řešení, která dnes možná ani neumíme dohlédnout. Ať už půjde o nové metody práce s textem, porozumění čtenému, anebo o efektivnější učení a spolupráci ve skupině.

Příkladem takové knihy je Nejlepší plagiát, učebnice analytických metod zkoumání textu, kterými můžete odhalit mimo jiné jeho autorství. Tato webová kniha vznikla v rámci stejného projektu ve spolupráci s lingvisty z Univerzity Palackého a rozvíjí čtenářskou zkušenost pomocí současného zobrazení tří rovin textu: průvodního učebnicového textu, metodologických poznámek a analyzovaných zdrojů, u nichž jsou rovnou zobrazeny různé analytické hodnoty. Jde o experiment – klíčové však také je, že při použití platformy next book jej lze uskutečnit s minimálními náklady a velmi širokým obecenstvem (např. ve srovnání s tvorbou aplikace pro konkrétní operační systém nebo typ zařízení).

Naše očekávání od next booků je tedy dvojí — nejprve usnadní přístup k již existujícím textům v kvalitní podobě, a v dlouhodobém výhledu umožní další rozvoj digitálního čtenářství, které kvůli relativně konzervativní podobě stávajících e-knih nyní spíše ustupuje jiným typům digitálního obsahu.
 

Kolektiv autorů nakladatelství Nová beseda