Zvuky srdce v evropských audiodokumentech. Prix Europa Berlin 2023

Festival Prix Europa se po letech sídlení v moderním konferenčním komplexu v Postdamu vrátil do budovy Rundfunk Berlin - Brandenburg, ojedinělé ukázky expresionistické architektury, první evropské stavby dedikované na začátku třicátých let dvacátého století výhradně novému médiu – rozhlasu. Je krásná a já cítím skutečnou vděčnost, že mohu od neděle do pátku vcházet do této jedinečné budovy s obrovským osobitým foyer – atriem a zkoumat nejnovější trendy auditivní evropské tvorby.

Bludiště

V největším studiu západoberlínské rozhlasové budovy si fotím malinké parkety poskládané do pravidelných malých čtverců. Znamenají pro mne stejnou radost jako venkovní dlaždice širokých charlottenburgských chodníků. Ani jedna není vyviklaná, žádná neznamená v říjnových deštivých dnech riziko prošlápnutí dlaždice a promočení bot. Podobně rozhlasový sál nezaznamenává kromě zvuků ve společně poslouchaných pořadech z 26 zemí světa jediné skřípnutí historických parket. Tak je zde vše solidně usazeno, perfektně seřízeno, pro nás připraveno.

Dobrodružství začíná, když se z přízemních sálů, kde lze poslouchat rozhlasový dokument nebo hry, vydáte do horních pater. Lze využít pater nosteru, stejného, jaký jezdí v pražské rozhlasové budově na Vinohradské třídě. Budova je komponovaná do obřích obloukových křídel, s nespočtem schodišť a chodeb obtáčejících mocný komplex zanořený hluboko do dvorů městského bloku. Zabloudí se tu snadno a rádo. Chodby zdobí fotky interiérů historických studií, reportáže ze současných rozhlasových produkcí, mapy a architektonické nákresy. A na konci, když se poštěstí, je místnost, ve které kolegové poslouchají hudební rozhlasové pořady, promítají televizní dokumenty nebo prezentují multimediální projekty.

Moje domovské místo je v sekci audiodokumentů, jakkoli si některý půlden dovolím i výlet do jiných pater. Následující odstavce jsou tedy věnovány pohledu na to, co aktuální evropská nonfikce s převahou zastoupení velkých veřejnoprávních rozhlasových domů nabízí. Nutná zobecnění a generalizace budiž přičteny faktu, že za čtyři dny prezentuje festival 218 titulů, z toho dvě desítky spadají právě do sekce dokument a nonfikční podcast.

Válka a odpuštění

Nelze se vyhnout tématu ukrajinské války. Bulhaři v ní vidí paralelu s řadou vlastních válečných konfliktů a přiváží velmi tradiční rozhlasové pásmo s hutným zvukovým ambientem. Český rozhlas nabízí dialog mezi válečným reportérem a domácím moderátorem oscilující mezi zpravodajstvím a publicistikou z první bojové linie a empatickou obavou o život přítele. Francouzi nahlížejí život a smrt ruské novinářky Anny Politkovské v edukativním pásmu založeném výhradně na vzpomínání, bez aktualizace směrem k současné podobě putinovské velmoci. V této trochu úmorné přehlídce zasvítí dánský feature s názvem Bílý autobus. Mladý muž Jacob posedlý potřebou jakkoli pomoci sežene v březnu 2022 v Dánsku bílý autobus a vyráží na dlouhou cestu přes celé Polsko, aby na hranicích vyzvedl a do bezpečí převezl osm ukrajinských uprchlíků. Povědomý název jedné z polských obcí Izbica ho vede k pátrání ve vlastní minulosti, kterou rekonstruuje se svou 98 letou prababičkou. Zjistí, že ona sama byla jako malá vyvezena z napadaného Polska podobným bílým autobusem a že je Jacob čtvrtou generací polských uprchlíků. Obraz Evropy převalující se už stovku let v uprchlických vlnách mezi západem a východem natočil Mads Lundsgaard jako napínavou hipísáckou audio road movie, aniž tématu ubral na závažnosti, tragice osudů a empatii vůči konkrétním lidem převáženým v autobusech z místa na místo.

Několikrát se v průběhu čtyř dní dotýkáme tématu odpuštění, které tvoří zásadní katarzní moment v životech portrétovaných respondentů. Agresorovi odpouští oběť dopravní nehody přímo v prostředí norského kriminálu, svému šikanátorovi odpouští belgický spolužák po patnácti letech útrap vyplývajících ze školního násilí, sobě samé odpouští německá matka, která v rozsáhlé rešerši mezi svými vrstevnicemi provede hlubokou reflexi svých mateřských proher. Auditivní médium vítězí právě v těchto intimních příbězích, které by šlo jen velmi problematicky zachytit kamerou. 

Podcast vs. feature

Ve stejné kategorii se prolínají dva typy nonfikčních pořadů – tradiční dokumenty a podcasty. Druhé jmenované charakterizuje výhradní užití ich formy a opulentní deskriptivní narace. V dlouhých esejistických litaniích vypráví autoři o tom, co je aktuálně v životě fascinuje a s kým o tom natočili různá svědectví. Dříve spíše ojedinělý způsob vyprávění, který staví do centra příběhu samotného autora, tvoří dominantní strategii současných podcasterů. Ve festivalové mnohosti vlastně docela únavnou. Tu a tam ji oživí prvek investigace, v němž napětí a gradaci zajistí samotný fakt vyšetřování a různá překvapivá odhalení, typicky například v irské podcastové sérii Hledá se Samantha. Zde se novinářkám ze tří světadílů podařilo vykřesat kauzu z postupného odhalení osoby, která byla nalezena na zapadlé irské poště jako opuštěná nemluvná dívenka, aby se po mnoha měsících ukázalo, že jde o mezinárodně hledanou podvodnici se stokrát změněnou identitou. 

V záplavě slov tak vlastně nakonec nejlépe rezonuje „starý dobrý akustický feature“, žánr, který preferuje vyprávění prostřednictvím zvukových kvalit média. Přirozený zvuk prostředí, ticho a hloubku prostoru vyznává tradice dánského dokumentu. Naplno tyto kvality využila Nanna Kristensen při portrétování nejstarší generace ve vymírajícím Grónsku (Obrysy srdce). Zachytila stařenky a starce při autentické ruční práci, třeba čištění tuleních kůží nebo rybaření. Vznikl zvukově imerzivní dokument o posledních věcech posledních lidí, kteří ještě vnímají příslušnost k původnímu obyvatelstvu kolonizované země. Podobně nijak zásadně objevné, zato velmi účinné a v audiu funkční způsoby vyprávění využila Léa Chaturet ve vítězném dokumentu Otevřená srdce z produkce francouzského ARTE Radia. Čtyřgenerační portrét zachytí zrození, smrt, zvuky kardiochirurgického operačního sálu i vyslovení letitého tajemství o zneužívání malého chlapce církevním hodnostářem. 

Když se stovkou lidí z celé Evropy nasloucháte tlukotu transplantovaného srdce a prvnímu znovunalezenému dechu, hodně pomůže, když nezavrže jediná parketa starobylého rozhlasového studia.