Život na zničené planetě. Land of Fire

Na místa, kde se odehrává film Land of Fire, jsem začal jezdit v roce 2015. Nevzal jsem si s sebou kameru. Nevím, co mě to napadlo, ale každopádně se to ukázalo jako velká neprozřetelnost. Záhy jsem se vypravil do spálených lesů hluboko v buši. Museli jsme jet půl dne po prašné cestě, abychom se na místo dostali.

V těchto místech se pohybují lidé, kteří dělají různé práce, hlavně sázejí stromy. Podobně jako v Evropě tyto sezónní práce přitahují různé alternativce a ztroskotance. Také je tu hodně těch, kteří přijedou do buše jen na dovolenou nebo spíš párty. Je to i způsob, jak uniknout všudypřítomnému konzumerismu.

Prostředí působí tak bizarně, že jsem hned začal přemýšlet, jak tam natočit film. Lidé, kterým nevadí nepohoda, spí v improvizovaných přístřešcích přímo ve spáleném lese, často jsou totálně černí od popela, jezdí v rozmlácených autech a hygiena samozřejmě není nic moc.

Další rok už jsem na místě začal točit dokumentární sci-fi. S lidmi v buši jsem natáčel improvizované situace, které se týkaly života na jakési zničené planetě. Film je o společnosti, která živoří ve spáleném prostředí a většinu času tráví opravami nalezených artefaktů a debatami o tom, co je to vlastně za prostředí. Její členové si vytvořili mýtus, že jsou potomky jakýchsi vesmírných cestovatelů, kteří ztroskotali na neznámé planetě. Ta nárazem vesmírné lodi začala hořet.

Ve filmu je spousta témat, třeba jídlo. Party pobudů nacházejí v buši potraviny. Skutečně jsme vyráželi v noci ke kontejnerům za supermarkety a tato praxe nám ušetřila obrovské peníze. Ve filmu je pak parodie na britské kuchařské pořady, v níž se vaří z nalezených potravin.

Také je tam postava, která paroduje Davida Attenborougha. Chodí po spáleném lese a vysvětluje, co tam asi tak mohlo žít za zvířata a růst za rostliny. Tuhle roli hrál můj bratr, který se opravdu stal popularizátorem vědy.

Často tam najdete opuštěné těžařské tábory nebo shořelá auta. Zvlášť u starých aut se roztaví různé barevné kovy a vytvoří obskurní artefakty. V buši vzniká prvotně pospolná společnost. Pokud jste dostatečně hluboko v lesích, běžně se stane, že vyměníte plechovku piva za cigaretu nebo nějaký kus drátu za půjčení lopaty a podobně. Najednou zmizí neustálá dostupnost všeho, na kterou jsme jinak zvykli.

Lidé se večer sejdou u ohně a vyprávějí si, co ten den zažili, čímž vznikají lokální mýty. Mluví se o legendárních postavách tohohle způsobu života. Tohle se bohužel bude rychle měnit s příchodem všudypřítomného internetu. Asi nemusím vysvětlovat, že mobilní signál hluboko v buši neexistuje. Když jel v roce 2015 někdo do města, mohl si k němu každý dát do auta telefon, aby mu přišly a odeslaly se zprávy.

Značnou část filmu mělo tvořit vyprávění různých podivných historek. Samozřejmě nemusí být všechno legrace. Třeba jeden instalatér, který byl v buši na dovolené, vyprávěl, že nějaký taxikář znásilnil ženu. Manžel té ženy se to dozvěděl a objednal si taxík někam za město, kde toho chlapa napadl nožem a pak po něm jezdil autem sem a tam. Instalatér později se svou ženou koupil ten taxík a teď se holedbali, že jezdí autem, ve kterém byl někdo zabit.

Postupně jsem pochopil, že o podobné historky tam není nouze. Hodně místních lidí, které potkáte v buši, vám takové věci vypráví a mluví přitom o lidech, které znají osobně. Asi tak jako se tady lidé baví o tom, co je zlevněné v obchodě.

Hodně takových historek, ale i momentů se dostalo do filmu Land of Fire. Co se týče toho sci-fi filmu a koneckonců všeho, co dělám, vždycky mě zajímala nejednoznačnost. V buši potkáte různorodé lidi. Někteří jsou moudří, mají skutečné napojení na přírodu a chápou věci realisticky. Potom potkáte lidi, kteří jsou hodně mimo a třeba věří, že požáry zapalují mimozemšťani vesmírnými lasery. Jeden kluk mi říkal, že chce v buši vykopat obrovskou parabolickou jámu, do které by se chytali jeleni.

Tohle prostředí mě naprosto uhranulo. Kvůli natáčení filmu jsem dokonce koupil několik specifických aut, která hrají vesmírná průzkumná vozidla. Film jsem zatím nedokončil, ale rozhodně to mám v plánu. Jestli tohle čtou nějací producenti, ozvěte se.

V principu má vyprávět o tom, jak se vztahujeme k prostředí, ve kterém žijeme, což platí i pro Land of Fire. Ale také o různých mýtech, které si vytváříme, abychom se vyhnuli odpovědnosti nebo abychom si udrželi naše pohodlí. 

V roce 2015 jsem neměl žádné zkušenosti s filmovým průmyslem, ale tušil jsem, že dokumentární sci-fi žádný producent nebude chtít dělat. Začal jsem přemýšlet o trochu vážnějším projektu. Potom jsem ve Francii natáčel film La Reine, což byla covidová alternativa k Land of Fire, protože do Kanady se nedalo dostat.

Teď přemýšlím, co dál. Zajímalo by mě třeba dělat film o tom, jak nakládáme s lesy a dřevem. V Land of Fire už je to téma načaté. Nebo bych chtěl v Čechách dělat film o vztazích rodičů a dětí. Měl jsem kamaráda, který zabil svoje rodiče. Už by měl být venku z vězení.