Ženy o ženách

Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.

Martina Malinová. Foto Dita Pepe

V pondělí 8. února 2016 jsem si začala psát ke svým dokumentárním projektům deník. Potřebovala jsem intimní prostor, kde bych získala možnost z odstupu pohlédnout na dokumentární praxi i dokumentované jedince a v rámci kterého bych mohla formulovat věci, o nichž jsem jako dokumentaristka už nějakou dobu přemýšlela, a kam bych zároveň mohla směrovat emoce, které s dokumentární prací souvisejí. Ten den jsem natáčela rozhovor se ženou, která se sebepoškozovala. Řešila, jak o svém životě mluvit upřímně, ale tak, aby zůstala v anonymitě. Do deníku jsem si tehdy napsala: „Slibuju jí, že může otevřeně mluvit o všem, a potom jí dám výsledek autorizovat.“ Tématem, jak chránit svůj zdroj a zároveň být poctivá k příjemcům dokumentárního obsahu, začalo moje přemýšlení-psaní o praxi a strategiích dokumentární tvorby. Od toho dne jsem se snažila reflektovat každý natáčený rozhovor, zapisovat si k němu poznatky a z nich formulovat otázky, na které jsem hledala odpověď. 

Ve stejné době jsem pracovala na literárním dokumentu, který se věnoval matkám s atypickou životní zkušeností – jedna se skrývala s dítětem v rámci režimu utajení, druhé dítě tragicky zemřelo, třetí tematizovala sexuální identitu potomka. Témata byla citlivá, plná emocí, v jednu chvíli jsem řešila, do jaké míry se mohu jako dokumentaristka sama angažovat v životech lidí, které dokumentuji. Vzájemná blízkost vyjevila svá úskalí, kterými byla často očekávání ze strany dokumentovaných osob – jedna žena se mě například snažila pravidelně úkolovat. Uvědomila jsem si, jak důležitý je v procesu dokumentární práce vzájemný respekt, který je nutné neustále vyvažovat, aby se nezvrtnul na jednu stranu ve vytěžování dokumentovaných lidí, nebo na druhou v manipulaci autorů a autorek dokumentů.

S tím souvisí i to, jak samotný proces dokumentární práce probíhá – tím, jak se pohybuji napříč společenským spektrem a dokumenty vznikají s lidmi aplikujícími odlišné životní strategie a vyznávajícími rozmanité hodnoty, dostávám se nezřídka mimo vlastní komfortní zónu, což však jako dokumentaristka musím umět ustát, abych mohla dokument dokončit. Mnohokrát jsem se ptala sama sebe, jestli mohu dokumentovanou osobu za její názory a chování v průběhu natáčení zkritizovat, jestli se s ní mohu pohádat, nebo ji naopak pochválit, jestli tím nenaruším křehkost rovnováhy nastolené mezi námi. Nechtěla jsem být jen tou dokumentaristkou, která bere. Ale měla jsem dostatek energie na to i stejně dávat?

V téže době jsem natáčela dokument se svojí dnes už třiadevadesátiletou babičkou. A uvědomila jsem si, jak měním svůj dokumentární přístup – jako osobu blízkou jsem měla tendenci ji extrémně chránit a schválně zamlčovat některé věci. Hned jsem začala přemýšlet, jestli blízkost, která na jednu stranu znamená absolutní otevřenost, neznamená také to, že si dokumentarista začne pravdu uzpůsobovat svou ohleduplností. A kde je pak pravda? Jde o ni v dokumentu vůbec?
 

Zuzana Piussi. Foto Dita Pepe
 

I další dokumenty, které jsem ten rok nahrávala, otevíraly zajímavá témata: například téma hranic intimity – na co se jako dokumentaristka mohu zeptat a čím už druhému ublížím, téma etiky – kdy mohu jako autorka zamlčovat pravdu, nebo téma angažování se členů rodiny dokumentované osoby, kteří mají tendenci ovlivňovat výsledné vyznění dokumentu. 

Na jaře 2017 jsem díky UTB ve Zlíně vycestovala na semestrální výzkumný pobyt na University of New South Wales v Sydney, v rámci kterého jsem natočila na třicet rozhovorů s australskými dokumentaristkami. Jejich perspektiva a profesní zkušenosti rozšířily můj set výzkumných otázek, které jsem pokládala dokumentaristkám v Česku. Nastolily témata jako mezigenerační mentoring nebo společenská angažovanost. Zvláště pak setkání s antropoložkou Diane Bell přispělo k posunu mého výzkumu i vedení rozhovorů směrem k aplikování feministických metodologií. Ty spočívají mimo jiné v situování autora do výzkumu nebo ve snaze o nehierarchické vedení rozhovorů.

Otázek nastolených ve výzkumu bylo nakonec na sto padesát a já jsem se rozhodla je položit (samozřejmě dle jejich relevance) literárním a filmovým dokumentaristkám v Česku, abych zjistila, jak to mají ony. Do výzkumu jsem přidala navíc otázky týkající se specificky žen – zajímalo mě například, jestli gender ovlivňuje financování jejich filmů, do jaké míry proměňuje charakter jejich práce mateřství nebo jestli zažily jako dokumentaristky diskriminaci. 

První rozhovor pro výzkum Ženy o ženách jsem natočila 18. listopadu 2016 s Juditou Matyášovou, ten poslední – se socioložkou Marcelou Linkovou, iniciátorkou a spoluautorkou knihy Bytová revolta (2017) – letos v červenci. Ve výsledku vzniklo devadesát tři hodin nahrávek, které jsem pak literárně zpracovávala. V komplexní, autorizované podobě vycházejí rozhovory letos na podzim knižně. Veškeré získané poznání jsem navíc analyzovala a v prosinci 2019 budu výsledky výzkumu prezentovat na FMK UTB v podobě stejnojmenné disertační práce.

Koho jsem nakonec pro rozhovory vybrala? Cíleně jsem se zaměřila na ženy tvořící filmový nebo literární dokumentární obsah, které se alespoň částí své práce věnují ženám. Snažila jsem se při tom zohlednit perspektivu vícero generací (rozdíl mezi nejstarší Dagmar Steinovou a nejmladší Apolenou Rychlíkovou je šedesát sedm let), profesní východisko (oslovila jsem nejenom klasické filmové a literární dokumentaristky, ale i ženy dalších profesí generujících dokumentární obsah, tedy historičky, žurnalistky, vědkyně, socioložku, umělkyně, fotografky a podobně, abych zmapovala rozmanité přístupy k práci vycházející ze specifik různých profesí), také rozmanitá nastolovaná témata o ženách, Billem Nicholsem (2010) zmiňované dokumentární modely (například reportáž, etnografii, deník, biografii a podobně), stejně jako specifickou zkušenost každé dokumentaristky.
 

Helena Třeštíková. Foto Dita Pepe
 

U filmařky Hany Pinkavové mě zajímala její televizní práce i život kolem Zlínských filmových ateliérů, u Marie Dvořákové – držitelky studentského Oscara – její zkušenost se studiem filmu a následnou tvorbou v Americe. U Blanky Kirchnerové jsem zkoumala, jak jako umělkyně pracuje se svými osobními deníky. Mariky Pecháčkové jsem se ptala mimo jiné na to, jak ji jako dokumentaristku ovlivňuje partnerství s jiným dokumentaristou. Orální historička Pavla Frýdlová je spoluautorkou projektu Paměť žen, který mapuje 20. a 21. století výhradně perspektivou žen. U spisovatelky Petry Dvořákové jsem zkoumala míru autobiografičnosti v její literární práci. Se slovenskou filmařkou Zuzanou Piussi jsme probíraly odvahu dokumentaristky postavit se mocným. Historička Blanka Zubáková vyprávěla o etice práce v archivech a nakládání s osudy zemřelých. Rozhovor s filmovou dokumentaristkou a fotografkou Libuší Rudinskou nejvíce ovlivnila její zkušenost s dokumentem o Pavlu Wonkovi, po kterém následovalo její tříleté filmové embargo. Literátka Alena Wagnerová vypráví o krásné literatuře jako nástroji zpracovávání tabuizovaných dokumentárních témat, Tereza Tara se dívá na film celostním způsobem. U profesorky historie Dany Musilové – označované za matku zakladatelku orální historie v Česku – mě zajímalo, jak s dokumentárním poznáním pracuje věda. Martinu Malinovou jsem přizvala do projektu jakožto feministickou autorku experimentálnějších filmů, Helenu Třeštíkovou jako klíčovou osobnost časosběrné metody. S teoretičkou umění Michaelou Peško Banzetovou jsme diskutovaly, jak gender ovlivňuje příjem sdělení. Filmová dokumentaristka Jana Počtová mě zajímala jako autorka úspěšných celovečerních dokumentů. Dagmar Steinovou jsem si vybrala jako autorku memoárů, Eleanore Rasmussenovou jako etnografku. S filmařkou Lindou Kallistovou Jablonskou jsme se věnovaly aktivismu, po natočení snímku V nejlepším zájmu dítěte (2016) se totiž začala angažovat v neziskové iniciativě Dobrý start snažící se změnit systém péče o ohrožené děti. Podobně společensky orientovaný přístup má filmová dokumentaristka Apolena Rychlíková jakožto autorka úspěšného dokumentu Hranice práce (2017). Olgu Sommerovou jsem do výzkumu zařadila proto, že patří mezi nejsilnější feministické hlasy v českém dokumentu. Filmařku a teoložku Violu Ježkovou mi jako svůj vzor doporučilo hned několik dokumentaristek, bavily jsme se o etice dokumentární práce. Marcela Linková reprezentuje sociologický pohled na dokument. O prolínání dokumentu s hranou tvorbou pojednává Zuzana Kirchnerová – držitelka filmového ocenění z Cannes. Fotografka Gabriela Kontra a filmová animátorka Kateřina Kačerovská vytvořily ke svému dokumentu Porodní plán (2009) rozsáhlou informační platformu, která si začala žít vlastním životem, kritička a kurátorka Zuzana Štefková mě zaujala tím, že dokument využila jako zajímavý nástroj výuky. S novinářkou a spisovatelkou Juditou Matyášovou se v rozhovoru bavíme o dokumentární práci jako o pátrání, s žurnalistkou a humanitární pracovnicí Petrou Procházkovou vycházíme z momentu, kdy se ve válečném Grozném z role osoby dokumentující stala osobou pečující.
 

Olga Sommerová. Foto Dita Pepe
 

Kniha Ženy o ženách se snaží nabídnout unikátní perspektivu třicítky žen, jejichž myšlenky i přístupy vnímám jako obohacující nejenom směrem k tvůrcům dokumentárního obsahu, teoretikům filmu, literatury, historie nebo genderu, ale i pro samotné příjemce dokumentárního sdělení, kterým mohou pohledy dokumentaristek pomoci k tomu, začít o dokumentárním díle smýšlet jiným, otevřenějším způsobem.


Kniha vychází v nakladatelství wo-men ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Díky propojení s platformou www.dafilms.cz bude publikace obsahovat unikátní kód, který umožní čtenářům pustit si filmy, o kterých ženy v rozhovorech hovoří, online. Kniha bude mít menší formát, ale 992 stran, a proto bude svázána v pevném plátně. Více na  WWW.BY-WO-MEN.COM.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

1.21Jak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan Bernard
6.20Film jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel Sladký
5.20Armádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80. Alice Lovejoyová
4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková

starší články

.DOK.REVUE
07. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FudžiokováTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyováTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková