Tady Havel, slyšíte mě?

Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.

Z chystaného filmu Petra Jančárka Tady Havel, slyšíte mě?

Václav Havel byl a určitě zůstane jednou z nejvýraznějších osobností naší země, kterou lze bez nadsázky prohlásit za evropskou a světovou. Jeho osud je fascinujícím příběhem režiséra vlastního života, příběhem paradoxu, absurdity a hlubokých životních zvratů, jejichž příčinou nebylo nic jiného než Havlovo důrazné trvání na souladu činů s vlastním svědomím a kladení obecného prospěchu nad prospěch osobní.

Který dokumentarista by nechtěl pro svůj film takového hrdinu? Bylo pro mne proto opravdu obrovskou ctí, když se mne v dubnu 2009 ve své pražské kanceláři Václav Havel zeptal, zda bych – jak sám řekl – „nechtěl natočit zbytek jeho života“. Existovala samozřejmě jen jedna jediná odpověď, i když jsem vůbec netušil, co pro mne bude ten návrh znamenat. Havlův spolupracovník Martin Vidlák o tom napsal: „Režisér Petr Jančárek začal s prezidentem spolupracovat v roce 2003. Pravidelně v Kanceláři Václava Havla natáčel jeho videopozdravy a poselství pro domácí i mezinárodní setkání a akce, kterých se exprezident nemohl osobně účastnit, v roce 2006 vznikla naše společná televizní trilogie Václav Havel, Praha – Hrad o prezidentově federálním období a o tři roky později pak Václav Havel nabídl Petrovi spolupráci, pro niž byla charakteristická naprostá otevřenost a důvěra exprezidenta k režisérovi a kameramanovi v jedné osobě a na druhé straně Petrova absolutní odpovědnost za natočený materiál, minimalizace štábu, jeho skvělá spolupráce s exprezidentovou kanceláří a ochrankou a také filmařova naprostá nenápadnost při snímaných akcích.“

Z chystaného filmu Petra Jančárka Tady Havel, slyšíte mě? 

Nahlédnout Havla jinak

Opravdu nebylo jednoduché pustit všechno z ruky a začít se Václavu Havlovi věnovat, financovat počáteční období časosběru z vlastních zdrojů, skloubit všechno s ostatními rozpracovanými projekty… S financemi později naštěstí pomohli přátelé, dnes je vedle mne spoluvlastníkem práv k materiálu Nadace Michaela Kocába.

"Pro vznik celovečerního dokumentu máme k dispozici přibližně dvě stě hodin opravdu unikátního materiálu, který obsahuje dosud nikde nepublikované záběry z veřejných, domácích i zahraničních akcí, jichž se Václav Havel účastnil..."

Havlův mimořádný životní příběh se už dříve stal námětem řady knih, historických studií a dokumentárních filmů. Jsem ale přesvědčený, že jeho stopa v domácím i světovém kontextu je natolik unikátní, že umožňuje další a další zpracovávání jeho osudu – samozřejmě jen za předpokladu, že na někdejšího dramatika, disidenta, politika a státníka budeme schopni se spoluautorem scénáře Martinem Paloušem a střihačem Janem Turkem pohlížet jinýma očima, než bylo činěno doposud.

Pro vznik celovečerního dokumentu máme k dispozici přibližně dvě stě hodin opravdu unikátního materiálu, který obsahuje dosud nikde nepublikované záběry z veřejných, domácích i zahraničních akcí, jichž se Václav Havel účastnil, z jeho setkání s významnými osobnostmi i zcela neznámými lidmi. Zachycuje program jeho kanceláře i život v soukromí.

Náš hrdina je schopen nadhledu a vědomí obecných souvislostí a brilantní analýzu reality dokáže jasně formulovat. Vyjadřuje se nejen pro kamery a mikrofony, ale také a především ve vlastních divadelních hrách, esejích i v prezidentských projevech. To jsou, kromě základního časosběrného materiálu, další zdroje, z nichž můžeme při deskripci Václava Havla těžit.

Dramatik vlastního života

Mne osobně na Václavu Havlovi vždycky fascinovalo, že byl dramatikem nejen ve slovníkovém významu toho slova. Neustále totiž promýšlel a do detailu inscenoval každé hnutí okolo sebe, byl bytostným a přirozeným režisérem od samého počátku své tvůrčí existence, dávno před tím, než se pustil do natáčení vlastního filmu Odcházení.

Z chystaného filmu Petra Jančárka Tady Havel, slyšíte mě? 

Dalším ze zásadních a charakteristických rysů našeho hrdiny bylo to, že prakticky neexistuje rozdíl mezi Havlem soukromým a Havlem veřejným. Fakt, že je veřejný Havel totožný s Havlem privátním, byl zřejmým výrazem jeho spontaneity i hluboké zodpovědnosti a niterné potřeby sebekontroly. Myslím, že vlastně neustále sváděl boj s vlastními pochybnostmi a slabostmi, což jsem ostatně často zažíval z bezprostřední blízkosti. Ale šlo o zápasy, v nichž se – ať už jako disident, vězeň, politik či svobodný občan – vždycky dovedl okamžitě zorientovat, zformulovat jasné stanovisko a správně se rozhodnout. Tady někde snad leží klíč k Václavu Havlovi před kamerou, kde se objevoval opravdu častěji a ochotněji než jiní. Navíc byl vždycky inspirující, vtipný, hravý, a jsem si zcela jistý, že v jeho případě nikdy nešlo o exhibici.

Jsme ve fázi postprodukce. Znovu a znovu prohlížíme celý materiál, nacházíme v něm dosud opomíjené poklady, doplňujeme už zpracované situace, je to naprosto fascinující. Ale neustále nad námi visí nemilosrdná připomínka toho nejobyčejnějšího faktu – že máme v ruce surový diamant, jehož vybroušení nesmíme pokazit. Dokonalé vytěžení a zpracování mého časosběrného materiálu z posledních tří let života Václava Havla je základní a samozřejmou podmínkou úspěchu filmu.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

4.19DOK.REVUE
14. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue