Růžový závoj ukrývající ideologii. wedLOCK tradWIFE

Co pro vás znamená pojem tradwife?

Růžový závoj nostalgie překrývající konzervativní představu o ženě. 

Když jsem se poprvé setkala s „tradwives“ na sociálních sítích, považovala jsem je za neškodné influencerky, které romantizují nostalgický, zpátečnický ideál ženství. Ale pod měkkými filtry a idylou domácího pečení se skrývá promyšlená forma politického sebebrandingu. Využívají takzvanou „síťovou intimitu“ – pečlivě vykonstruované osobní vyprávění k vytváření pocitu blízkosti a důvěry. Tak své sledující postupně vtahují do svého světonázoru. Estetická fasáda maskuje hluboce ideologickou agendu.

Co vás na fenoménu tradwife zaujalo natolik, že jste se mu rozhodla věnovat  ve filmu?

Zaujaly mě influencerky, které samy fungují jako úspěšné podnikatelky s milionovými dosahy a týmy, které pro ně vytvářejí dokonalý obsah. Mladým ženám přitom kážou, že by se měly vzdát vlastního příjmu. Tvrdí, že je „ženskou přirozeností“ podřídit se manželovi a zasvětit život výhradně domácnosti a dětem.

„Jednoduchost prodávají jako návrat k ,přirozenému životu‘, i když jde o pečlivě zinscenovanou fikci minulosti bez rozporů.“

Našla jste odpověď na otázku, proč tomu některé mladé ženy věří a dobrovolně se vracejí do doby, kdy neměly ani základní občanská práva?

Ve světě, který se zdá být stále chaotičtější a nejjistější, vytvářejí tradwife influencerky iluzorní obraz minulosti. světu, ve kterém bylo vše jasné. Muž živí, žena pečuje. Tuto jednoduchost prodávají jako návrat k „přirozenému životu“, i když jde o pečlivě zinscenovanou fikci minulosti bez jakýchkoli rozporů.

Někteří ale tvrdí, že trend tradwife ženy ve skutečnosti posiluje skrze svobodnou volbu.

Pokud se žena rozhodne žít podle tohoto modelu, je to její právo. Nezpochybňuji samotný životní styl, ale jeho prezentaci: influencerky tuto roli prodávají jako „Bohem danou“ nebo „přirozenou“, estetizují závislost a záměrně zamlčují, že úplná finanční podřízenost vytváří zásadní nerovnováhu moci. Nabízejí iluzi, která jim přináší sledovanost a zisk, a mladé ženy za to nesou následky.

Jakou roli v tom všem hrají sociální sítě?

Sociální média dávají ženám prostor a hlas. Zvlášť pro mladé ženy jsou místem, kde mohou otevřeně vystoupit, sdílet zkušenosti, nacházet solidaritu i posílení. Ale ten samý mechanismus, který umožňuje emancipaci, zároveň podporuje regres, protože algoritmy preferují jednoduchost a jasné protiklady. Algoritmus odměňuje spíš emoci než myšlenku, a tak se stává urychlovačem hnutí, jako je například tradwife.

Záběry ve filmu doplňují hlasy influencerek ze sociální sítě TikTok. Jak probíhal výběr videí?

Záměrně jsem vynechala recepty a kosmetické tipy. Zajímaly mě momenty, kdy se mluví o hodnotách. Tam se nejlépe odkrývá ideologie, která se skrývá za líbivou estetikou.

Požádala jste autorky o svolení k použití jejich hlasu?

Ne. Tradwife influencerky svůj obsah zveřejňují, s cílem mít co největší dosah. Jejich výroky jsem použila v souladu s platným citačním právem a právně jsem se tak zaštítila.

Závěr vašeho filmu působí až znepokojivě. Slyšíme hlasy mužů, kteří mluví o touze ženy ovládat nebo jim ubližovat. Jeden říká: „Your body, my choice.“ O koho jde?

Výrok „Your body, my choice“ Nicka Fuentese obletěl sociální sítě po volebním vítězství Donalda Trumpa. Fuentes je klíčovým ideologem tvrdého jádra hnutí MAGA a otevřeným incelem. Film jsem natáčela během americké volební kampaně a tehdy se k MAGA otevřeně přihlásily téměř všechny významné tradwife influencerky. Estetizovaná domácnost není soukromé lifestyleové prohlášení, ale součást politicky motivovaného návratu do dávné minulosti.

Proč jsou podle vás lidé tak ochotní tyto postoje veřejně sdílet?

Digitální prostředí odbourává zábrany, a v určitých online bublinách nejsou otevřený sexismus nebo mizogynie považovány za problém, ale za znak statusu. Ženy, které se přizpůsobí tradiční roli, jsou odměňovány, zatímco feministky čelí nenávisti, dehonestaci a zastrašování. Algoritmus jen posiluje to, co ve společnosti už dávno existuje: přizpůsobení se systému je odměněno, odpor trestán.

„S minulostí jsme se nesrovnali, jen jsme si ji idealizovali.“

Hnutí tradwife je tedy vědomě politické?

Ano, je hluboce politické, právě protože se samo inscenuje jako „apolitické“. Tento zdánlivý ústup žen do soukromé sféry není projevem neutrality, ale ideologickým posunem hranic: pokud je ženská závislost romantizována jako „přirozenost“ nebo „Boží řád“, nejde o osobní vkus, ale o politický narativ, jehož cílem je zvrátit společenskou rovnost. Estetika je jemná, poselství tvrdě normativní.

Proč jste se rozhodla spojit současná videa  s padesát let starými záběry natočenými na film Super 8mm?

Romantizované, naleštěné obrazy údajně „lepší minulosti“ jsem záměrně nahradila roztřesenými, neostrými, ale skutečnými záběry z té doby. Minulost nebyla hebká a idylická, byla křehká, rozporuplná a často krutá.

Film Super8 dnes působí nostalgicky, ale jeho materiální povaha umožňuje  praskliny a stopy reality. S minulostí jsme se nesrovnali, jen jsme si ji zidealizovali. Takto se hlas tradwife influencerek neestetizuje, ale naopak se zvýrazňuje jejich ideologická ostrost.

Odkud ty záběry pocházejí?

Materiál na Super 8 pochází z osobního archivu mého kameramana Petera Neudeckera a mého vlastního archivu. Zachycuje skutečný venkovský život zhruba před padesáti lety, není inscenovaný, naleštěný ani filtrovaný skrze nostalgii. Záběry jsou syrové, roztřesené, místy přeexponované, vrstvené a nedokonalé. A právě díky tomu vyzařují autenticitu, kterou by lesklé rekonstrukce nikdy nedokázaly zprostředkovat.

Textura analogového filmu navíc kontrastuje s vyleštěnou estetikou sociálních médií.

Analog nese stopy času: prach, škrábance, chvění. Není dokonalý, ale živý, zranitelný, lidský. Každá neostrost připomíná, že realita má tření. Naproti tomu dokonale upravené obrazy ze sociálních sítí jsou sterilní: hladké, odtělesněné, bez rizika. Analogový film uchovává paměť, zatímco digitální estetika vytváří pouhý obraz. Pomocí Super 8 konfrontuji naleštěnou ideologii s texturou skutečnosti.