Pevné skupenství moci

Empatický snímek Nedotknutelný, reflektující odkrytí sexuálního násilí amerického producenta Harveyho Weinsteina, předkládá skrze slzy obětí i přiznaného pochybení blízkých Weinsteinových spolupracovníků zásadní, srozumitelné svědectví o kumulaci moci a implicitně poukazuje na pochybně nastavený systém světa šoubyznysu. Dokument uvádí ji.hlavský festival dnes od 15:30 v Horáckém divadle.

Z filmu Nedotknutelný

Ulice Paříže nedávno zažily netradiční jev. Centrem francouzské metropole totiž prošel lidský řetězec, v jehož popředí pochodovalo 124 žen. Držely se za ruce a všechny měly fialová trička. Na každém tričku visela přišpendlená, výhradně ženská jména. Nešlo však o jména jejich nositelek, ale o ženy, které v letošním roce zemřely rukou svého přítele, ex-přítele nebo manžela. A to i přesto, že se řada z nich před smrtí marně odvolávala na policii. Počet letošních obětí převýšil statistiku z roku 2018, kdy na následky obdobného jednání zemřelo 121 žen, z nichž každá třetí podala stížnost na policii. 

Celou akci pořádalo hnutí Nous Toues (My Všechny), bojující proti sexuálnímu násilí, sexismu a úmyslnému zabití ženy mužem. Aktivisté hnutí se inspirovali americkou kampaní MeToo, která francouzským ženám pomohla prolomit téma sexuálního násilí. V listopadu proběhne v Paříži a v dalších 50 městech po celé Francii pochod, jehož organizátoři chtějí poukázat na neúměrně malou podporu vlády. V roce 2018 se pařížského pochodu zúčastnilo přibližně 15 000 lidí.    

Festivalovou premiéru si na Ji.hlavě odbyl snímek Nedotknutelný, tematizující aféru vlivného amerického producenta Harveyho Weinsteina, který se desítky let dopouštěl sexuálního násilí na ženách. V souvislosti s odhalením Weinsteinových aktivit odstartovala dodnes trvající celosvětová kampaň MeToo.

Režisérka Ursula Macfarlane zvolila standardní, nicméně výbornou strukturu mluvících hlav. Drtivou většinu dokumentu utvářejí výpovědi nejen ženských obětí, ale i Weinsteinových dlouholetých spolupracovníků a v neposlední řadě také novinářů, kteří celý případ odkryli veřejnosti. Síla této struktury nespočívá pouze v předestření více úhlů pohledu za účelem větší komplexní mozaiky, ale i v citlivé komornosti související s výběrem poškozených žen. Macfarlane se vkusně vyhýbá potenciální senzacechtivosti a bulvarizačnímu pozlátku. Naopak, pro čistotu a jistou univerzálnost tématu, které přesahuje brány Hollywoodu, dává vedle familiárních hereckých tváří prostor i veřejnosti nepříliš známým ženám.
 

Z filmu Nedotknutelný
 

Soustrojím respondentů vzniká koherentní celek. Spolupracovníci vzpomínají na Weinsteinovy začátky, jmenují jeho profesní dovednosti, zhoubný šarm i fascinaci filmovým médiem. V návaznosti na aféru pak řada z nich přiznává vinu: přestože v průběhu let něco zaslechli, neměli potřebu tyto skutečnosti řešit a pátrat po jejich úplnosti. Právě zde se tak implicitně zjevuje jedno z klíčových témat snímku – svět šoubyznysu se řídí jistými zaběhlými konvencemi, dogmatismem samozřejmého mechanismu prodeje atraktivních tváří skrze velké hráče, nad nimiž chybí kritický dozor. 

Ukaž mi prsa! Víš, kdo já jsem? 

Nepoměr osobní a materiální moci dokládají i protagonistky. Všechny dohromady skládají známý příběh žen, které v začátcích kariéry potřebují poznat, někdy i okouzlit producenty, kteří rozhodují o jejich slávě i zatracení. V citlivých monolozích popisují Weinsteinovu velikost, fyzickou i společenskou, hovoří o něm jako o muži, kterému se pro potřeby jejich kariérního růstu říká nepříjemné, ale pro zachování důstojnosti zásadní „ne“ jen obtížně. 

Největší síla snímku přichází ve chvílích nevystřiženého přemítání, cukání koutků, slz a bloku, které respondentky prožívají při popisu konkrétních vzpomínek sexuálního zneužití.  Jmenují konkrétní Weinsteinovy praktiky v útrobách luxusních hotelových pokojů a zamčených dveří. Popisují situační šok při „vulkanické“ agresivitě producentových slov: „Ukaž mi prsa! Víš, kdo já jsem. Můžu tě zničit, už si nikdy neškrtneš. Ukaž mi prsa!“ Stejně tak zmiňují pocity bezmoci při pomyšlení na nemožnost sdílení těchto zkušeností, souvisejících s vědomím Weinsteinovy společenské a majetkové moci. 

Tu ostatně demonstrují i minimalistické, nicméně sugestivní prostřihy Weinsteinova černého auta korzujícího po deštivé ulici. Zatímco producent je schován v suchu za černými skly, okolí rychle mokne a svět běží dál. Symbolický je v tomto ohledu i první, částečně ironický záběr, vyjevující ikonické hollywoodské palmy v idylickém slunci. 

Dokument Nedotknutelný demonstruje možnost patologické represe majetného a mocného muže zaštítěného nejen slávou, ale i nepřímým zakrýváním skutečnosti z řad lidí ovlivněných šoubyznysem. Vedle toho však přináší jasné, pohnutě pozitivní sdělení o nutnosti sdílení. A to i v případě bolesti, újmy i důsledků kariérního neúspěchu.





výpis dalších článků rubriky:  Esej

F3.19Evropa v době post-pamětiJak se francouzskému dokumentaristovi Arnaudovi de Mezamatovi podařilo interpretovat slavnou esej Patrika Ouředníka Europeana? To prozrazuje snímek Doufám, že se máš dobře, který soutěží v Ji.hlavě v sekci Opus bonum a dnes poběží v kině Dukla – Reform od 23 hodin.Janis Prášil
3.19Rozpukov – místopis čínského zázrakuEsej o současné ČíněJen Lien-kche
1.16Krajní subjektivita Rosse McElweeho: domov jako dokumentární film*Esej o subjektivitě v autobiografických filmech amerického dokumentaristy Rosse McElweehoMichael A. Unger
6.15Raymonda Carascová, myšlení jako oslavaEsej Nicole Brenezové o životě a tvorbě francouzské dokumentaristky Raymondy CarascovéNicole Brenezová
f3.15Portréty myšleníNěkolik poznámek o různých setkáváních filmu a filozofieAndrea Slováková, Tereza Hadravová
3.15Co (ne)má být zdarma a pročCo by se mohlo stát, kdybychom audiovizuální dílo začali považovat za veřejný statek, který by byl financován z veřejných zdrojů?Ivan David
2.15Znát filmJakými cestami se může vydat filmová a mediální výchova v České republice a v jakých zemích lze hledat inspiraci?Andrea Slováková
1.15Pravda pohleduJaká omezení ovlivňují pozorovatelskou metodu? A jak se liší v dokumentu a hraném filmu? Esej o realismu, observaci i modelkách.Antonín Tesař
5.14Film a esej jako způsob myšleníPřednáška Raymonda Belloura věnovaná filmu-esejiRaymond Bellour
1.12Dokumentární film a románEsej Petra Kubicy o esenci, pravdivosti, sdělení a současném českém dokumentuPetr Kubica

starší články

F4.19DOK.REVUE
28. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková