Pevné skupenství moci

Empatický snímek Nedotknutelný, reflektující odkrytí sexuálního násilí amerického producenta Harveyho Weinsteina, předkládá skrze slzy obětí i přiznaného pochybení blízkých Weinsteinových spolupracovníků zásadní, srozumitelné svědectví o kumulaci moci a implicitně poukazuje na pochybně nastavený systém světa šoubyznysu. Dokument uvádí ji.hlavský festival dnes od 15:30 v Horáckém divadle.

Z filmu Nedotknutelný

Ulice Paříže nedávno zažily netradiční jev. Centrem francouzské metropole totiž prošel lidský řetězec, v jehož popředí pochodovalo 124 žen. Držely se za ruce a všechny měly fialová trička. Na každém tričku visela přišpendlená, výhradně ženská jména. Nešlo však o jména jejich nositelek, ale o ženy, které v letošním roce zemřely rukou svého přítele, ex-přítele nebo manžela. A to i přesto, že se řada z nich před smrtí marně odvolávala na policii. Počet letošních obětí převýšil statistiku z roku 2018, kdy na následky obdobného jednání zemřelo 121 žen, z nichž každá třetí podala stížnost na policii. 

Celou akci pořádalo hnutí Nous Toues (My Všechny), bojující proti sexuálnímu násilí, sexismu a úmyslnému zabití ženy mužem. Aktivisté hnutí se inspirovali americkou kampaní MeToo, která francouzským ženám pomohla prolomit téma sexuálního násilí. V listopadu proběhne v Paříži a v dalších 50 městech po celé Francii pochod, jehož organizátoři chtějí poukázat na neúměrně malou podporu vlády. V roce 2018 se pařížského pochodu zúčastnilo přibližně 15 000 lidí.    

Festivalovou premiéru si na Ji.hlavě odbyl snímek Nedotknutelný, tematizující aféru vlivného amerického producenta Harveyho Weinsteina, který se desítky let dopouštěl sexuálního násilí na ženách. V souvislosti s odhalením Weinsteinových aktivit odstartovala dodnes trvající celosvětová kampaň MeToo.

Režisérka Ursula Macfarlane zvolila standardní, nicméně výbornou strukturu mluvících hlav. Drtivou většinu dokumentu utvářejí výpovědi nejen ženských obětí, ale i Weinsteinových dlouholetých spolupracovníků a v neposlední řadě také novinářů, kteří celý případ odkryli veřejnosti. Síla této struktury nespočívá pouze v předestření více úhlů pohledu za účelem větší komplexní mozaiky, ale i v citlivé komornosti související s výběrem poškozených žen. Macfarlane se vkusně vyhýbá potenciální senzacechtivosti a bulvarizačnímu pozlátku. Naopak, pro čistotu a jistou univerzálnost tématu, které přesahuje brány Hollywoodu, dává vedle familiárních hereckých tváří prostor i veřejnosti nepříliš známým ženám.
 

Z filmu Nedotknutelný
 

Soustrojím respondentů vzniká koherentní celek. Spolupracovníci vzpomínají na Weinsteinovy začátky, jmenují jeho profesní dovednosti, zhoubný šarm i fascinaci filmovým médiem. V návaznosti na aféru pak řada z nich přiznává vinu: přestože v průběhu let něco zaslechli, neměli potřebu tyto skutečnosti řešit a pátrat po jejich úplnosti. Právě zde se tak implicitně zjevuje jedno z klíčových témat snímku – svět šoubyznysu se řídí jistými zaběhlými konvencemi, dogmatismem samozřejmého mechanismu prodeje atraktivních tváří skrze velké hráče, nad nimiž chybí kritický dozor. 

Ukaž mi prsa! Víš, kdo já jsem? 

Nepoměr osobní a materiální moci dokládají i protagonistky. Všechny dohromady skládají známý příběh žen, které v začátcích kariéry potřebují poznat, někdy i okouzlit producenty, kteří rozhodují o jejich slávě i zatracení. V citlivých monolozích popisují Weinsteinovu velikost, fyzickou i společenskou, hovoří o něm jako o muži, kterému se pro potřeby jejich kariérního růstu říká nepříjemné, ale pro zachování důstojnosti zásadní „ne“ jen obtížně. 

Největší síla snímku přichází ve chvílích nevystřiženého přemítání, cukání koutků, slz a bloku, které respondentky prožívají při popisu konkrétních vzpomínek sexuálního zneužití.  Jmenují konkrétní Weinsteinovy praktiky v útrobách luxusních hotelových pokojů a zamčených dveří. Popisují situační šok při „vulkanické“ agresivitě producentových slov: „Ukaž mi prsa! Víš, kdo já jsem. Můžu tě zničit, už si nikdy neškrtneš. Ukaž mi prsa!“ Stejně tak zmiňují pocity bezmoci při pomyšlení na nemožnost sdílení těchto zkušeností, souvisejících s vědomím Weinsteinovy společenské a majetkové moci. 

Tu ostatně demonstrují i minimalistické, nicméně sugestivní prostřihy Weinsteinova černého auta korzujícího po deštivé ulici. Zatímco producent je schován v suchu za černými skly, okolí rychle mokne a svět běží dál. Symbolický je v tomto ohledu i první, částečně ironický záběr, vyjevující ikonické hollywoodské palmy v idylickém slunci. 

Dokument Nedotknutelný demonstruje možnost patologické represe majetného a mocného muže zaštítěného nejen slávou, ale i nepřímým zakrýváním skutečnosti z řad lidí ovlivněných šoubyznysem. Vedle toho však přináší jasné, pohnutě pozitivní sdělení o nutnosti sdílení. A to i v případě bolesti, újmy i důsledků kariérního neúspěchu.





výpis dalších článků rubriky:  Esej

F3.19Evropa v době post-pamětiJak se francouzskému dokumentaristovi Arnaudovi de Mezamatovi podařilo interpretovat slavnou esej Patrika Ouředníka Europeana? To prozrazuje snímek Doufám, že se máš dobře, který soutěží v Ji.hlavě v sekci Opus bonum a dnes poběží v kině Dukla – Reform od 23 hodin.Janis Prášil
3.19Rozpukov – místopis čínského zázrakuEsej o současné ČíněJen Lien-kche
1.16Krajní subjektivita Rosse McElweeho: domov jako dokumentární film*Esej o subjektivitě v autobiografických filmech amerického dokumentaristy Rosse McElweehoMichael A. Unger
6.15Raymonda Carascová, myšlení jako oslavaEsej Nicole Brenezové o životě a tvorbě francouzské dokumentaristky Raymondy CarascovéNicole Brenezová
f3.15Portréty myšleníNěkolik poznámek o různých setkáváních filmu a filozofieAndrea Slováková, Tereza Hadravová
3.15Co (ne)má být zdarma a pročCo by se mohlo stát, kdybychom audiovizuální dílo začali považovat za veřejný statek, který by byl financován z veřejných zdrojů?Ivan David
2.15Znát filmJakými cestami se může vydat filmová a mediální výchova v České republice a v jakých zemích lze hledat inspiraci?Andrea Slováková
1.15Pravda pohleduJaká omezení ovlivňují pozorovatelskou metodu? A jak se liší v dokumentu a hraném filmu? Esej o realismu, observaci i modelkách.Antonín Tesař
5.14Film a esej jako způsob myšleníPřednáška Raymonda Belloura věnovaná filmu-esejiRaymond Bellour
1.12Dokumentární film a románEsej Petra Kubicy o esenci, pravdivosti, sdělení a současném českém dokumentuPetr Kubica

starší články

F4.19DOK.REVUE
28. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.