Nový film, Speciál MFDF Ji.hlava
Na váš film nikdo není zvědavý. Hranice věrnosti
Režisérka Diana Fabiánová v sekci Opus Bonum dokumentárního festivalu v Jihlavě uvedla intimní snímek Hranice věrnosti zaměřený na vlastní otevřený vztah. Ve svém textu se nezamýšlí nad obsahem snímku, ale nad institucionálními překážkami, se kterými se na filmařské cestě potkala.
Tvorba tohoto filmu byla sama o sobě velmi vypovídající. O naší společnosti, o machismu a patriarchátu, který stále přetrvává v hlavách našich spoluobčanů. Na Slovenském audiovizuálním fondu jsme byly sedmkrát po sobě zamítnuty. Většinou už ve fázi vývoje.
„Každý dospělý člověk ví o nevěře všechno, co vědět má, a váš film nepotřebuje“
Jen samotná myšlenka projektu iritovala komisi, kde byli tři pánové ve věku 65 plus. Byli schopni napsat do oficiálních odůvodnění zamítnutí projektu věci jako:
„Umělkyně může hladovět.“
„Na vývoj filmu nepotřebujete peníze, jen svůj čas, energii a dobrou vůli.“
„Na váš film nikdo není zvědavý.“
„Každý dospělý člověk ví o nevěře všechno, co vědět má, a váš film nepotřebuje.“
„Jste patologická, vy i váš manžel.“
„Jste příliš ambiciózní.“
„Autorka se chce opět producírovat po zahraničních festivalech.“
Když Esther Perel souhlasila s účinkováním ve filmu, a to bez finanční odměny, stačilo jí jen odcestovat – i to bylo opět zamítnuto s argumentem: „Nepotřebujete cestovat do zahraničí. Máte otce psychologa, dělejte rozhovory doma v obýváku.“
Byl to velmi frustrující, ale na druhou stranu i poučný proces. Film jsem proto natočila s minimálním rozpočtem a díky podpoře – crowdfundingem a žen filantropek. Ženská solidarita byla jedním z důležitých motorů, který mi pomohl překonat pochybnosti, zda to celé raději nenechat být.
Nakonec i kvůli tomu, že bylo tak náročné film financovat, trval celý proces mnohem déle, než jsme původně myslely. Ze snímku se stal časosběr. Film měl čas dozrát, a to mu prospělo. Za to jsem nakonec vděčná.
„Toužím být optimistická, ale zatím nevidím na Slovenském Audiovizuálním fondu ani na jiných fondech na podporu umění světlo na konci tunelu“
Ale nedokážu si představit znovu žádat fond o peníze na další projekt a prožívat něco podobného. Proto jsem se rozhodla se slovenskou kinematografií skončit. Je mi z té situace velmi smutno kvůli dalším tvůrcům, a hlavně tvůrkyním. Chci být optimistická, ale zatím nevidím na Slovenském Audiovizuálním fondu ani na jiných fondech na podporu umění světlo na konci tunelu.
Možná je načase změnit strategii financování. Více zapojit soukromé firmy a jednotlivce do financování projektů, které nenajdou pochopení u současné garnitury, ale mají svůj smysl a cílovou skupinu. Kéž by tato krize vyústila v tvůrčí renesanci.
