Muž, který předběhl svou dobu

Bankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Fotografie z Číny ze sbírky Alberta Kahna Archiv planety

Filmové dílo vnímáme jako součást dějin kinematografie a tu si zase spojujeme se systémem průmyslové výroby. Je to částečně oprávněné, avšak již od svého rychlého šíření na přelomu 19. a 20. století byl filmový záznam součástí širšího společenského uvažování o vývoji lidstva, o technickém pokroku i nástupu moderního věku a byl také neocenitelným svědectvím své doby. 

Francouzský bankéř a filantrop Albert Kahn (1860–1940) dospěl postupně k velmi prozíravé myšlence, čemu by mohl film také pomoct. Pokusil se ve fotografiích a filmových záznamech shromáždit důkazy o činnosti lidstva své doby a přispět tímto způsobem ke spolupráci mezi národy. Do tohoto podniku vložil ohromné finanční prostředky. Vsadil všechno na nové, revoluční technologie, kterými byly kinematograf a barevná fotografie (autochrom). Na úsvitu 20. století byl tento planetární občan vizionářem a zároveň zůstal do značné míry zahalen tajemstvím. 

Kahn pod vlivem Bergsona

V osmnácti letech se Kahn rozhodl odjet z rodného Alsaska do Paříže a zkusit tam štěstí. Neměl ani maturitu a až během své bankovní praxe se rozhodl pokusit se znovu o diplom a jako doučovatel mu byl doporučen Henri Bergson. Bergsonova filozofie životního elánu, propojení lidí a uchopení života v jeho celé dimenzi Kahna ovlivnila i v jeho podnikání. Díky své zvídavosti objevil důlní průmysl a nakonec získal diamantové a zlaté doly v Jižní Africe, jejichž výdělek mu umožnil realizovat jeho sny.
 

Fotografie z Egypta ze sbírky Alberta Kahna Archiv planety
 

V roce 1890 založil vlastní banku, která se stala základem jeho filantropického snažení, což se projevilo vytvořením nadace Bourses de Voyage autour du Monde (Stipendia na cesty kolem světa). Chtěl nabídnout budoucím učitelům možnost kontaktu se skutečným životem a cestování do neznámých zemí, aby se vraceli s poznatky a vědomostmi, které by přispěly k výchově dalších generací a větší názorové otevřenosti. Každý rok udělil pět stipendií v hodnotě dnešních 60 tisíc eur.

V roce 1915 koupil v Boulogne sur Seine u Paříže svůj první dům s pozemky, kde postupně vybudoval zahradní komplex, jenž se utvářel dvacet let. Stromy a kameny si přivezl z pohoří Vogézy ve východní Francii. Kromě anglické a rancouzské zahrady vytvářel i japonské zahrady, nechal si dokonce přivézt autentické domy až z Japonska. Dnes sídlí v této zahradě Kahnovo muzeum.

Kahn jako bankéř sice bohatl, ale zároveň procházel hlubokou existenciální krizí. V dopise Bergsonovi v té době napsal: „Pokud jde o obchodní záležitosti, daří se mi, ale jak sám dobře víte, to není můj životní cíl. Nebudu šťastný, dokud nebudu moct alespoň střídat své povinnosti.“
 

Fotografie z Egypta ze sbírky Archiv planety
 

Kahn si uvědomil, že lidský život nemůže naplnit pouhé hromadění bohatství. Lékař mu tehdy doporučil, aby si odpočinul cestováním. Se svými bratranci se vydal na šestiměsíční výpravu na Dálný východ. Uvědomil si, že to, co mu vyprávěli učitelé, není pravda. Došel k přesvědčení, že se celý svět velmi dynamicky proměňuje, a tento proces chtěl zachytit, uchovat a zároveň nabídnout možnost dialogu, tolerance a kulturní výměny. Tedy cestu k otevřenější a spravedlivější společnosti.

Na další větší obchodní cestě mu jeho řidič zachycoval průběh výpravy na fotografie, přesněji stereoskopické obrazy. Kahn si však po návratu uvědomil, že tyto fotografie jsou příliš amatérské. A začal přemýšlet o profesionálnějším přístupu. Rozhodl se postavit laboratoř a zaměstnat fotografa Augusta Léona. Následně vytvořil celou síť kameramanů a fotografů zároveň, kteří pro něj pracovali.

Zachytit paměť světa

Jeho touha po zpřítomnění vidění prostupovala celou tehdejší společností. Ale Kahnovi nestačily černobílé snímky, ty podle něj nepostihují krásu reality – vždyť fotil hlavně přírodu! Když se náhodně dostal na promítání barevných diapozitivů cestovatele Julese Gervais-Courtellemonta, byl nadšený a začal používat autochromy – vynález bratrů Lumièrových. Konečně díky nim mohl zachytit paměť světa. Proto ve svých zahradách přijímal stovky významných osobností ze všech oborů lidské činnosti.
 

Z filmu Podoby města Kapúrthala (1927) ze sbírky Alberta Kahna
 

Jeho pozornost se tehdy upřela také k Československu. Albert Kahn u sebe hostil v chronologickém pořadí: Eduarda Beneše (v květnu 1918), budoucího pražského primátora Karla Baxu (1921), poněkud kontroverzní postavu propagátora československo-francouzských vztahů Emanuela Stehlíka (1921, 1922), Almu Mahlerovou (1923) a Františka Bakuleho (1929). Dochovalo se také několik filmů a fotografií pořízených na našem území, které budou uvedeny v rámci ji.hlavského programu.

Soubor všech svých filmů (a fotografií) nazval Kahn Archiv planety. Byl přesvědčený, že mnoho z jeho tehdejšího světa nenávratně mizelo, a chtěl tuto ztrátu zachytit. Když například vypukla první světová válka, začal ji fotit na frontě i v týlu. Jeden kameraman v letadle dokonce pro Kahna natočil všechna území dotčená válkou. Po první světové válce se projekt začal rozrůstat a Kahn nabral více kameramanů, kteří již byli vybaveni kinematografem.

V Kahnově katalogu, jenž v podobě open source dat zveřejnilo Kahnovo muzeum na internetu, nalezneme šedesát zemí a čtyři hlavní tematické okruhy: zeměpis, etnologii, cestování a soudobý svět. Katalog zároveň obsahuje největší sbírku autochromů na světě (72 tisíc). Většina filmových snímků nikdy nebyla sestřihána, protože ani nebyla určena k veřejným projekcím. Albert Kahn bohužel v roce 1932 vyhlásil bankrot a jeho planetární projekt skončil.

Na ji.hlavském festivalu bude letos uveden výběr ze snímků z Kahnova archivu, doprovázený kurátorem Adrienem Genoudetem, jenž o Kahnovi připravuje knihu. Uvidíme všechny zachované snímky pořízené v Československu i krátký záběr z návštěvy pražské delegace, dále půjde o výběr ze snímků pořízených v Paříži, Mongolsku, Indii, Kambodži a jinde, které umožní získat první vhled do těchto originálních, syrových záznamů, určených k uchování paměti lidstva, nikoliv k tradičnímu komerčnímu promítání.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

1.21Jako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice Lovejoy
1.21Každá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako Fujioka
1.21Smát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo Benzi
1.21Hnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter Hames
1.21A hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf Möller
dok.revueOzvěny 24. Ji.hlavyMFDF Ji.hlava letos zahájil dokumentární sezónu už na jaře.
6.20Hudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter Albrechtsen
6.20Odkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana Belešová
5.20Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr Kubica
4.20„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza Turzíková

starší články

5.20DOK.REVUE
26. 10. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FujiokaTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková