Muž, který předběhl svou dobu

Bankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Fotografie z Číny ze sbírky Alberta Kahna Archiv planety

Filmové dílo vnímáme jako součást dějin kinematografie a tu si zase spojujeme se systémem průmyslové výroby. Je to částečně oprávněné, avšak již od svého rychlého šíření na přelomu 19. a 20. století byl filmový záznam součástí širšího společenského uvažování o vývoji lidstva, o technickém pokroku i nástupu moderního věku a byl také neocenitelným svědectvím své doby. 

Francouzský bankéř a filantrop Albert Kahn (1860–1940) dospěl postupně k velmi prozíravé myšlence, čemu by mohl film také pomoct. Pokusil se ve fotografiích a filmových záznamech shromáždit důkazy o činnosti lidstva své doby a přispět tímto způsobem ke spolupráci mezi národy. Do tohoto podniku vložil ohromné finanční prostředky. Vsadil všechno na nové, revoluční technologie, kterými byly kinematograf a barevná fotografie (autochrom). Na úsvitu 20. století byl tento planetární občan vizionářem a zároveň zůstal do značné míry zahalen tajemstvím. 

Kahn pod vlivem Bergsona

V osmnácti letech se Kahn rozhodl odjet z rodného Alsaska do Paříže a zkusit tam štěstí. Neměl ani maturitu a až během své bankovní praxe se rozhodl pokusit se znovu o diplom a jako doučovatel mu byl doporučen Henri Bergson. Bergsonova filozofie životního elánu, propojení lidí a uchopení života v jeho celé dimenzi Kahna ovlivnila i v jeho podnikání. Díky své zvídavosti objevil důlní průmysl a nakonec získal diamantové a zlaté doly v Jižní Africe, jejichž výdělek mu umožnil realizovat jeho sny.
 

Fotografie z Egypta ze sbírky Alberta Kahna Archiv planety
 

V roce 1890 založil vlastní banku, která se stala základem jeho filantropického snažení, což se projevilo vytvořením nadace Bourses de Voyage autour du Monde (Stipendia na cesty kolem světa). Chtěl nabídnout budoucím učitelům možnost kontaktu se skutečným životem a cestování do neznámých zemí, aby se vraceli s poznatky a vědomostmi, které by přispěly k výchově dalších generací a větší názorové otevřenosti. Každý rok udělil pět stipendií v hodnotě dnešních 60 tisíc eur.

V roce 1915 koupil v Boulogne sur Seine u Paříže svůj první dům s pozemky, kde postupně vybudoval zahradní komplex, jenž se utvářel dvacet let. Stromy a kameny si přivezl z pohoří Vogézy ve východní Francii. Kromě anglické a rancouzské zahrady vytvářel i japonské zahrady, nechal si dokonce přivézt autentické domy až z Japonska. Dnes sídlí v této zahradě Kahnovo muzeum.

Kahn jako bankéř sice bohatl, ale zároveň procházel hlubokou existenciální krizí. V dopise Bergsonovi v té době napsal: „Pokud jde o obchodní záležitosti, daří se mi, ale jak sám dobře víte, to není můj životní cíl. Nebudu šťastný, dokud nebudu moct alespoň střídat své povinnosti.“
 

Fotografie z Egypta ze sbírky Archiv planety
 

Kahn si uvědomil, že lidský život nemůže naplnit pouhé hromadění bohatství. Lékař mu tehdy doporučil, aby si odpočinul cestováním. Se svými bratranci se vydal na šestiměsíční výpravu na Dálný východ. Uvědomil si, že to, co mu vyprávěli učitelé, není pravda. Došel k přesvědčení, že se celý svět velmi dynamicky proměňuje, a tento proces chtěl zachytit, uchovat a zároveň nabídnout možnost dialogu, tolerance a kulturní výměny. Tedy cestu k otevřenější a spravedlivější společnosti.

Na další větší obchodní cestě mu jeho řidič zachycoval průběh výpravy na fotografie, přesněji stereoskopické obrazy. Kahn si však po návratu uvědomil, že tyto fotografie jsou příliš amatérské. A začal přemýšlet o profesionálnějším přístupu. Rozhodl se postavit laboratoř a zaměstnat fotografa Augusta Léona. Následně vytvořil celou síť kameramanů a fotografů zároveň, kteří pro něj pracovali.

Zachytit paměť světa

Jeho touha po zpřítomnění vidění prostupovala celou tehdejší společností. Ale Kahnovi nestačily černobílé snímky, ty podle něj nepostihují krásu reality – vždyť fotil hlavně přírodu! Když se náhodně dostal na promítání barevných diapozitivů cestovatele Julese Gervais-Courtellemonta, byl nadšený a začal používat autochromy – vynález bratrů Lumièrových. Konečně díky nim mohl zachytit paměť světa. Proto ve svých zahradách přijímal stovky významných osobností ze všech oborů lidské činnosti.
 

Z filmu Podoby města Kapúrthala (1927) ze sbírky Alberta Kahna
 

Jeho pozornost se tehdy upřela také k Československu. Albert Kahn u sebe hostil v chronologickém pořadí: Eduarda Beneše (v květnu 1918), budoucího pražského primátora Karla Baxu (1921), poněkud kontroverzní postavu propagátora československo-francouzských vztahů Emanuela Stehlíka (1921, 1922), Almu Mahlerovou (1923) a Františka Bakuleho (1929). Dochovalo se také několik filmů a fotografií pořízených na našem území, které budou uvedeny v rámci ji.hlavského programu.

Soubor všech svých filmů (a fotografií) nazval Kahn Archiv planety. Byl přesvědčený, že mnoho z jeho tehdejšího světa nenávratně mizelo, a chtěl tuto ztrátu zachytit. Když například vypukla první světová válka, začal ji fotit na frontě i v týlu. Jeden kameraman v letadle dokonce pro Kahna natočil všechna území dotčená válkou. Po první světové válce se projekt začal rozrůstat a Kahn nabral více kameramanů, kteří již byli vybaveni kinematografem.

V Kahnově katalogu, jenž v podobě open source dat zveřejnilo Kahnovo muzeum na internetu, nalezneme šedesát zemí a čtyři hlavní tematické okruhy: zeměpis, etnologii, cestování a soudobý svět. Katalog zároveň obsahuje největší sbírku autochromů na světě (72 tisíc). Většina filmových snímků nikdy nebyla sestřihána, protože ani nebyla určena k veřejným projekcím. Albert Kahn bohužel v roce 1932 vyhlásil bankrot a jeho planetární projekt skončil.

Na ji.hlavském festivalu bude letos uveden výběr ze snímků z Kahnova archivu, doprovázený kurátorem Adrienem Genoudetem, jenž o Kahnovi připravuje knihu. Uvidíme všechny zachované snímky pořízené v Československu i krátký záběr z návštěvy pražské delegace, dále půjde o výběr ze snímků pořízených v Paříži, Mongolsku, Indii, Kambodži a jinde, které umožní získat první vhled do těchto originálních, syrových záznamů, určených k uchování paměti lidstva, nikoliv k tradičnímu komerčnímu promítání.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

5.20Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr Kubica
4.20„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza Turzíková
3.20Politika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin Mišúr
2.20Není jeden feminismusZamyšlení nad dokumentaristkami inspirované knihou Barbory Baronové Ženy o ženách.Martin Šrajer
1.20Jak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila Boháčková
5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F5.19Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil
F4.19Doba lithiová aneb Čas vyhynoutJedním z témat prolínajících se letošním festivalem je ekologie, klimatická krize i otázka, jak může jedinec i celá společnost zabránit hrozícímu kolapsu, případně jak čelit pocitu strachu a environmentální úzkosti. V programu ji.hlavského festivalu najdeme i několik filmů s ekologickou tematikou. Přinášíme zamyšlení o několika snímcích ze sekce Svědectví o přírodě.Pavel Bednařík
F2.19Reality TV – seznamte seKurátor každoroční ji.hlavské programové sekce Reality TV Milan Kruml pojmenovává tři převažující kategorie těchto televizních formátů: seznamky, pořady zaměřené na komunální problémy a aktuální publicistiku na téma přesahující běžné politické dění. Do poslední jmenované kategorie můžeme řadit rakouský dokument Heinz-Christian Strache – Ibizza video, který zachycuje jednu z největších politických afér posledních let u našich sousedů a navozuje téma, jak se bránit proti populistům. Rakouský dokument uvádí MFDF Ji.hlava dnes od 17:30 v DKO II.Milan Kruml
4.19Felix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Dnes bude k vidění v kině Dukla - Reform od 22:30. Felix Sobolev

starší články

5.20DOK.REVUE
26. 10. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKontextem naší doby je nemít kontextDebata o snímku Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze, do níž jsme přizvali odborníka na Blízký východ Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav ŠmídmajerTémaFantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr KubicaRozhovorChci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila BoháčkováÚvodníkDigitální archiv planetydok.revue 5.20redakce dok.revue