Meteory

Neil Young z časopisu Sight & Sound recenzuje snímek Meteory režiséra Gürcana Kelteka, který v Ji.hlavě získal ocenění za nejlepší dlouhometrážní debut v sekci První světla.

Meteory (Meteorlar, Gürcan Keltek, 2017)

„Říkalo se jim Leonidy. Bože můj, hvězdy padaly jak splašené.“

Cormac McCarthy, Krvavý poledník, str. 6


Eponymní meteory v poetické turecké dokufikci s názvem Meteory nejsou jen staré kameny padající z nebe. Jsou to Leonidy, jedny z nejslavnějších, nejčastěji pozorovaných a nejpůsobivějších rojů meteorů, které představují nebeský fenomén, jenž můžeme spatřit každý rok uprostřed listopadu („17. listopadu“, poznamenává si vypravěčka, spisovatelka Ebru Ojenová, „… To světlo nepochází z bomb. Je to něco úplně jiného.“)

Americký kritik Daniel Kasman ve své recenzi pro MUBI Notebook, kterou napsal po světové premiéře filmu v Locarnu, zmiňuje, že režisér a scenárista Gürcan Keltek „nalézá hluboce bolestnou, ale zároveň úžasnou spojitost mezi vesmírným fenoménem a krveprolitím jednoho národa. K obojímu došlo v roce 2015. Nad Tureckem bylo možno pozorovat roj meteorů přesně v době, kdy bylo v této zemi vyhlášeno stanné právo a uplatněna násilná represe vůči kurdským obyvatelům. Na krásně zrnitém videozáznamu spolu souzní a zároveň silně kontrastují zářivé pruhy světla na noční obloze se střelbou a kouřem vládních sil.“

Leonidy dostaly svůj název podle souhvězdí Lva, ve kterém leží jejich radiant. Jsou to částice z ohonu komety 55P / Tempel-Tuttle, jejíž oběžná dráha ve sluneční soustavě trvá 33 let. Když se nachází kometa v blízkosti Země, jsou Leonidy obzvláště působivé. Naposledy (a nejbouřlivěji) byl tento déšť meteorů spatřen v roce 1966, za nejslavnější úkaz je však považován ten z roku 1833, kdy podle slavné knihy amerického spisovatele Carla Carmera z roku 1934 nastala noc, kdy „padaly na Alabamu hvězdy“ (The Stars Fell on Alabama). A protože bylo možno tuto výjimečnou událost pozorovat téměř po celé Severní Americe, víme o ní naprosto všechno…).

Úspěchu Carmerovi knihy využili i skladatelé Frank Perkins a Mitchell Parish, kteří dali stejný název své jazzové písni, jež se téměř okamžitě stala hitem a nazpívali ji například Sinatra, Doris Day, Ella Fitzgerald a bezpočet dalších: „Mé srdce bilo jako o závod / Mé raněné paže tě pevně objímaly / Když padaly na Alabamu hvězdy / Celou minulou noc…“

O 51 let později věnoval medailonek Leonidům ve svém životním díle Krvavý poledník i Cormac McCarthy. Jazz, literatura... Keltekův „dokument“, rozvláčné a těžko uchopitelné dílo, které sestává ze šesti kapitol a prologu a v němž se Leonidy ocitají na skutečném filmovém výsluní. Tajuplně vévodí zásadní patnáctiminutové kapitole V – příznačně pojmenované Meteorlar, což je zároveň původní název celého filmu. Tato kapitola dokonce začíná záběrem na měsíc, úplněk v rozechvělém detailu na černobílém, lehce nekvalitním videu, kde působí jako zjizvený šedobílý kotouč, zahalený do sotva patrného oparu a následně černých mračen. Na Keltekově nebi není nic stálé a neměnné, jeho kamery naopak zachycují království, které je pomíjivé a nepředvídatelné stejně jako válečné zóny na zemi.

Panorama města v noci, vzdálený křik, proměnlivý pohled ze vzduchu na pištící zábavní park, to vše z výšky, jako by z pohledu samotného měsíce; bizarní kolotoče s nápisy typu ŠÍLENÝ TANEC, které navrch korunuje vystajlovaná ženská postava, a celé to připomíná nějaký pohanský rituál. A potom, jako by náhodnou shodou okolností, uvidíme první meteor řítící se černou nocí. A pak další, tentokrát dokonce dvojitý, rozerve oblohu jako zahřmění hromu, hlasitější než výstřely.

Keltek sebevědomě flirtuje se strohou estetikou experimentální filmařiny. Paprsky světla se stávají abstraktními, nezařaditelnými a věčnými. Celou tuto ohromnou světelnou show pak doprovází nadpozemsky krásné vyzvánění zvonů. Celý obraz je velmi křehký, odsouzený k zániku stejně jako samy meteory.

„Na krátkou chvíli válka přestala…“ A stejně tak se zastavil film a vyzývá k úctyhodnému rozjímání za zvuků šepotu i epického hřmotu naznačujícího atmosféru apokalypsy v hollywoodském stylu. Tohle je Drtivý dopad ve skutečnosti, viditelný na chladné listopadové obloze Turecka. A pak… pád Země! Následek následků. Uvědomění válkou vyčerpaných farmářů, že tyto kameny nejsou vlastně jen tak nějaké staré kameny, ale představují kořist expertů kdesi z daleka a mají nepředstavitelnou hodnotu: pomíjivé se stává hmatatelným, je to rozžhavená mana shůry. Penízky z nebe.

Pršet už přestalo a ve vzduchu byl cítit chlad. Zůstal stát na dvorku. Přes oblohu padaly nazdařbůh nesčíslně přehršle hvězd, vyrážely ze svých nočních rodišť a po krátkých drahách se řítily vstříc osudu v prachu a nicotě.

Cormac McCarthy, Krvavý poledník, str. 299


Přeložila Petra Ocelková

(V překladu byly použity úryvky z knihy Krvavý poledník Cormaca McCarthyho, vydané nakladatelstvím Argo v roce 2009 v překladu Martina Svobody.)


Neil Young

Neil Young divides his time between Sunderland (UK), Vienna and the film-festival circuit, attending around 25 such events each year across Europe and further afield. He has been reviewing films for The Hollywood Reporter since 2008 and regularly contributing to Sight & Sound since 2008, in addition to writing for numerous other outlets. Director of the Bradford International Film Festival from 2011-5, he now works for several film festivals across Europe including the Viennale. He has served on more than 20 film festival juries, including Cannes (Semaine de la Critique) in 2013. 




F5.17DOK.REVUE
29. 10. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková