Jak vznikala kniha o Michalu Hýbkovi

Filmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU.

Karel Schwarzenberg, Olga Havlová, Václav Havel a Michal Hýbek na koncertu Rolling Stones na Strahově v roce 1990. Foto Tomki Němec.

Při psaní úvodu ke knize Václav Havel a film v roce 2016 jsem narazil na informaci, že Michal Hýbek, který byl autorem prvního dokumentu o Havlovi Dopisy Olze (1986), natočil také adaptaci jeho aktovky Vernisáž. Zkoušel jsem ji nalézt dle rad přátel z Hýbkova okruhu nejprve u režiséra Miloše Zábranského, který s ním hodně spolupracoval, pak u Hýbkovy dcery Lucie Javůrkové. Ta mne odkázala na babičku, paní Blanku Hýbkovou. U ní ve sklepě činžovního domu byly pečlivě uloženy filmy, videokazety nejrozličnějších formátů, fotografie, negativy, diapozitivy, magnetofonové pásky či audiokazety. Kromě toho měla doma i některé písemné materiály a řadu VHS kazet, na něž si Michal stáčel své převážně kameramanské práce pro televizi v době porevoluční, ale i z dob práce pro Originální videojournal. Některé filmové materiály byly ovšem uloženy i u její dcery Daniely a bylo nutné dát dohromady 16mm cívky, které k sobě patřily, a udělat jejich seznam. Hledání jednoho filmu tak vyústilo v klasický případ nalezeného archivu.

Hlavním problémem bylo zjistit, co je co. Některé krabice s filmem byly popsané, některé  materiály jsem si měl možnost pustit v projekci FAMU, či na montážním stole na katedře střihu. Obrazové a zvukové pásy první verze Dopisů Olze se díky radě od Anny Freimanové podařilo nalézt v archivu Národního muzea v tak zvaném terezínském archivu, kde jsou uloženy materiály z Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury Viléma Prečana v Scheinfeldu. Tam byla také nalezena kazeta s vysíláním filmu ve švédské televizi, kterou patrně nahrál František Janouch. Hýbkův a Bártův amatérský film Snídaně nalezl ve svém archivu Martin Čihák, který mi také pomohl s úpravou a synchronizací filmů pro přepis. Díky základní finanční podpoře z fondu výzkumu FAMU bylo možné některé filmy a videokazety nechat zdigitalizovat. Magnetofonové pásky s Hýbkovými záznamy vystoupení zpěváků a skupin přepsalo zvukové oddělení Studia FAMU, audiokazety jsem si s technickou pomocí Ladislava Greinera z katedry zvukové tvorby FAMU přepsal doma sám, stejně jako kazety VHS. Naskenoval jsem si i výběr z fotografií. Diapozitivy mi výběrově naskenoval a upravil fotograf Pavel Mára. Fotografie z natáčení Vernisáže mi poskytl jejich autor Jiří Švec, producentka Věra Dvořáková a herečka Lída Michalová. Jiné fotografie mi laskavě poskytli další Hýbkovi přátelé, především fotografové Aleš Mynář a Bohdan Holomíček. Při identifikaci fotografií a filmových materiálů mi nejvíce pomohli Zdeněk Novák, Vladislav Burda, Ondřej Němec, Jiří Mergl, Ota Ryšavý či Petr Oslzlý. Odkaz na Hýbkovy filmy, natáčené pro galerii Zlevněné zboží v Brně, mi poskytl Aleš Záboj z JAMU. Seznam Hýbkových televizních prací mi poskytl archiv České televize, kde jsem v badatelně také mohl zhlédnout některé Hýbkovy televizní práce a především vzácné a zcela neznámé hrubé materiály jeho prací pro Originální videojournal na sběrných pásech.
 

Rozhovor režiséra MUDr. Jaroslava Hanzela (vlevo) s Alexandrem Dubčekem. Vpravo kameraman Michal Hýbek. Foto archiv MUDr. Jaroslava Hanzela

Původně jsem zamýšlel o Hýbkově tvorbě napsat jen delší studii pro Iluminaci, kde také zkrácená část o Dopisech Olze a Vernisáži vyjde ve třetím letošním čísle. Když ovšem text přesáhl třicet stran, bylo jasné, že se do časopisu nevejde a bude nutné ho vydat jako knihu. Ta vyjde v NAMU na jaře roku 2020. V mezifázi měl Pavel Kačírek nápad udělat o Hýbkovi dokument pro Českou televizi, ale i přes pozitivní snahu kreativní producentky Aleny Müllerové televize námět odmítla jako divácky nezajímavý. Už na začátku psaní bylo ovšem jasné, že se neobejdu bez informací, které mohli poskytnout pouze pamětníci. Písemných materiálů bylo jen málo, nejdůležitější byly svazky z Archivu bezpečnostních složek, které na Hýbka a jeho udavače Jima Čerta vedla Státní bezpečnost. Postupně jsem tedy udělal více než třicet rozhovorů s Hýbkovými přáteli a spolupracovníky i s jeho rodinnými příslušníky, během nichž se podařilo objasnit původ a okolnosti vzniku většiny dochovaných audiovizuálních a fotografických materiálů. Někteří z nich mi poskytli i další zdroje, které bych bez nich neobjevil. Často hrála roli náhoda. Například Jiří Zítka, kterého jsem navštívil v jeho samotářském útulku v Lysé nad Labem, mi poskytl dvd s jinak nedostupným filmem o přeletu Beringovy úžiny na rogalu, který s Hýbkem natočil, a můj kamarád Jan Bauer mne v Liberci seznámil s dalším účastníkem akce Jiřím Černým, který mi poskytl Hýbkovo interview v Playboyi i knížku o tomto přeletu. Nedocenitelnou pomoc při identifikaci Hýbkových záznamů z cest na Kanárské ostrovy a do Vladivostoku mi poskytl investigativní novinář Martin Mrnka.
 

Zleva: Michal Jůza, Jana Ševčíková a Michal Hýbek v roce 1986. Foto Aleš Mynář.
 

Největším badatelským problémem asi byla identifikace kazet s rozhovory s představiteli domácí opozice, s Alexanderem Dubčekem a s reprezentanty demokratických sil v Pobaltí, které se vztahovaly k jakési tajemné Hýbkově cestě do SSSR a na Kamčatku již v roce 1989. Zásadní obrat nastal, když jsem část z nich při rozhovoru o záznamu Folkové Lipnice 1988 ukázal Vladimíru Hanzelovi, jenž v reportérovi poznal svého bratra Jaroslava, který ovšem s rodinou neudržoval žádné styky a mně také nakonec rozhovor odmítl. Shodou okolností v té době obdržel osvědčení o své účasti ve třetím odboji a z jeho materiálů pro Etickou komisi vlády ČR bylo naštěstí možné zjistit pozoruhodné okolnosti o jeho, Hýbkově a Merglově účasti na této zcela neznámé části české historie, vedoucí nakonec k oficiální Gorbačovově omluvě za srpnovou okupaci.

Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě letos uvedl dva programy Hýbkových filmů, čímž výrazně přispěl k připomenutí jeho významného dokumentaristického a kameramanského díla, jímž se podílel na činnosti i propagaci disentu a na pozoruhodných televizních programech až do své smrti v pouhých čtyřiceti šesti letech v roce 2003.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

6.20Film jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel Sladký
5.20Armádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80. Alice Lovejoy
4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková

starší články

5.19DOK.REVUE
18. 11. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.