Gramsciho zápisky


Oficiální znělka 24. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Režie: Mike Hoolboom
 

Moje známá Francesca říká, že fotit je stejně důležité jako právo na vodu či domov pro Palestince. Mluví o nové dohodě, jež by zabránila pořizovat obrázky z nějakého místa, pokud v něm člověk nepobývá déle než šest měsíců. Podle mě by díky tomu noviny přestaly vypadat tak, jako když je dělají turisté.  

Jak by vypadal svět, kdyby každý obličej či roh ulice byl zároveň obrazem domova? 

Chci se držet její rady, ale ještě chci podniknout poslední výlet. Asi nejsem zcela připraven na utopii. 

Někdy je třeba cestovat po celém světě, aby člověk pochopil, kde se nachází. Nedokázal jsem týdny vstát z postele, paralyzovaly mě deprese. Možná bylo načase navštívit mého mrtvého italského přítele, abych našel odpovědi. 

....

Ukázalo se, že velký italský spisovatel Antonio Gramsci byl také běžcem. Napsal o tom dokonce knihu, ačkoliv dával přednost svým zápiskům z vězení. Říkal: „Běhám v prázdnu. Nebo bych to možná měl vyjádřit obráceně: běhám, abych získal prázdno.“

Gramsciho se často ptali, nač při běhání myslí. Napsal: „Obvykle se mě na to ptají lidé, kteří nikdy sami neběhali. Vždy o této otázce přemýšlím. Nad čím vlastně přemýšlím, když běhám? Abych byl upřímný, nemám na to odpověď.“

1. scéna: Tváře
Gramsci nás žádá, abychom si zblízka prohlédli každou tvář. Hledá v ní strach, protože strach je počátkem kultury. V místě, kde přebývá strach, je počátek všeho: každé sebepochybnosti, zločinů z nesnášenlivosti, jména každé země, ať jí vládne kdokoliv, i počátek hlasu zdviženého proti jiné rase, jinému pohlaví či živočišnému druhu.
Tvář je prvotní scénou třídního boje. Možná, že když se začneme dívat zblízka, najdeme počátek nové společnosti. 

2. scéna: Duch
Jelikož měl Gramsci pochroumanou páteř, stal se z něj hrbáč, který vyrostl jen do výšky sto padesáti centimetrů. Stal se novinářem a organizoval dělníky. Pochopil, že vládnoucí třída už nepotřebovala zbraně, média vykonala práci za ně. Selský rozum se zdál nejostřejší municí. Gramsci založil Komunistickou stranu Itálie, protože věděl, že potřebujeme různé druhy vztahů. 

3. scéna: Západ slunce
Tvou lásku potřebuji zoufale, miluji tě bláznivě,
ale nemám u tebe žádnou šanci. 

4. scéna: Slepí

Konec mého starého života začal jedinou drobnou chybou: můj partner zatáčel doleva a nedal blinkr. Autonehoda... Utrpěl otřes mozku a bylo třeba se o něj stále starat. Vyčerpalo mě to. Fyzicky, emocionálně, finančně. Když se partner zotavil, odešel. 

Stal se ze mě načas homeless a poté pes. Jak to napsal Gramsci?
Starý svět umírá, jakmile se na svět dere nový. 

5. scéna: Vlny

Gramsci byl uvězněn za to, že přemýšlel nahlas, a strávil zbytek života ve vězení. Měl křeče, zvracel krev a trpěl takovými bolestmi hlavy, že tloukl hlavou o zeď své cely. Snil o tom, že pohyby labutí vymodelují novou lidskou společnost. Stát zničil jeho tělo, ale ne jeho analýzu moci, kterou rozprostřel do dvaceti zápisníků. 

Snil o oceánu.
 

Překlad Kamila Boháčková


Mike Hoolboom je přední postavou kanadského experimentálního filmu. Jeho filmy jsou esejistickými kolážemi, které často využívají found footage a citují úryvky cizích i filmařových vlastních básní a úvah. Jeho filmy se pravidelně objevují na MFDF Ji.hlava. Podle jeho snímku Fascinace (2006) byla pojmenována ji.hlavská soutěž experimentálních filmů, stálice festivalového programu. Pro letošní, 24. ročník vytvořil Hoolboom festivalovou znělku. „Jeptišku hraje umělkyně Romy Colaová, která ve své tvorbě programově překračuje hranice a vstupuje do zapovězených zón. Tam, kde ostatní jen opatrně našlapují, ona zpívá. Kdo jiný by měl hrát jeptišku?“ píše o letošní znělce Hoolboom.




4.20DOK.REVUE
29. 09. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeTvůrci filmu Havel nevěděli, že neví. A to je to nejhorší nevědění!Je snímek Havel režiséra Slávka Horáka skutečně chaos, který o nedávných dějinách naší země ani o prvním českém prezidentovi neřekne vůbec nic? Anebo mají tvůrci právo na autorskou licenci a mohou si natočit, co chtějí, i když snímek i ústřední postavu nazvou Havel? A co o naší době vypovídá, že si z odkazu vlivného dramatika, intelektuála a politika, mistra slova, vybírají tvůrci jen jeho lehce bulvarizované soukromí?Kamila BoháčkováNový filmNebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla ŠpaljováTéma„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza TurzíkováSportOzvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revueRozhovorJeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila BoháčkováNová knihaVojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří VoráčÚvodníkSousedédok.revue 4.20Kamila Boháčková