DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Buvolí posmrtná maska

Báseň

Buvolí posmrtná maska

25. 10. 2013 / AUTOR: Mike Hoolboom
Poetický text je komentářem ze stejnojmenného filmu Mika Hoolbooma

Tvá tvář vyspěla

o mnoho později 

než tvá kůže,

dětství nechal jsi to tam.

 

Tvá slova: „Kdyby ti bylo v noci zima

můžeš spát tady. Jen přespat.“

 

Přání nás vždy vrací

na místo činu.

 

Stočil jsem chůzi směrem k němu,

líbila se mi totiž jeho postava…

 

Co on? Řekl: „Ahoj.“

 

A já si najednou pomyslel:

„Konečně jsem tě našel!“

 

Otázka, kterou jsi nemohl položit.

Proč my tu ještě jsme,

když tolik jiných už odešlo?

 

Jsi čerstvě upoután na lůžko,

při vědomí a reaguješ

a já se denně snažím být za to vděčný.

 

Třel jsem ti chodidla.

Chytly tě do nich křeče,

když se na tvých nyní nemohoucích nohou

stočila špičkami k sobě,

jak jsi se natáhl přes stůl,

aby ses dotkl mé tváře.

 

Tvé ruce jako by říkaly:

„Ještě jsme tady!“

Poetický text, jenž nalézáme ve formě ručně psaných titulků v Hoolboomově filmu Buvolí posmrtná maska (2013; MFDF Jihlava, Fascinace), který otevřeně tematizuje homosexuální vztah, do něhož nenávratně vstoupila hrozba HIV.
 

Přeložila Zuzana Turková