Barbora Chalupová. O intimitě v době OnlyFans

Jak vás napadlo věnovat se zrovna fenoménu OnlyFans? 

Všichni vnímáme, jak se svět prostřednictvím sociálních sítí a různých platforem mění. A jak se proměňují osobní vztahy. Čím dál tím více lidí preferuje bezpečný online vztah místo reálného, který je komplikovanější. Před třemi lety mi kameraman filmu Šimon Havel ukázal rozhovor, v němž velmi mladá žena zcela otevřeně mluvila o svém působení na této platformě. V tu chvíli mě to upřímně zaskočilo.

Co přesně vás zaskočilo?

Míra otevřenosti, to, jakým slovníkem mluvila, výše jejího měsíčního výdělku, i to, že se její otec staral o finance, zatímco matka jí pomáhala s focením. Podobných rozhovorů se objevovalo stále víc, a mně došlo, že tyto ženy začaly dostávat podobný mediální prostor jako dobře vydělávající muži z rapové scény. A začala jsem si klást otázky. Může sexualizace vést k emancipaci? Jak se proměnilo naše vnímání intimity a soukromí? Proč si tolik mužů předplácí podobný obsah, když je na internetu téměř nekonečné množství pornografie zadarmo? To jsem chtěla prozkoumat.

Ve filmu vystupují jak ženy, které OnlyFans živí, tak jejich partneři, ale rovněž zákazníci. Jak probíhalo oslovování?

První OnlyFans modelka, kterou jsem oslovila, mi po několika měsících své vystupování ve filmu odmítla s hodně zajímavým odůvodněním. Nechtěla mísit online svět, v němž je doma, s offline světem svých rodičů a prarodičů, který pro ni představuje kinodistribuce. Natočila by otevřené rozhovory jedině pro internet, tam má pocit, že může říkat a dělat, co chce. To mě překvapilo.

Nakonec jsem oslovila jinou úspěšnou modelku ze Slovenska. Ta mi až v průběhu natáčení přiznala, že jsem ji formálností svého úvodního mailu trochu vyděsila. Kdybych jí napsala jednoduchou zprávu na instagram, bylo by to pro ni mnohem přijatelnější než můj sáhodohodlouhý elaborát, proč mě téma zajímá, že jsem seriózní tvůrkyně a budu o všem mluvit na rovinu, že celý proces bude transparentní a na všem se budeme domlouvat dopředu. I přes můj prvotní komunikační škraloup jsme se ale domluvily a já jsem za její vloženou důvěru vděčná.

Bylo pro nás také cenné, že pořádá workshopy pro začínající modelky a modely, což byla příležitost, abychom potkali další protagonistky, o kterých v té době zatím nikdo nevěděl. Byly úplně na začátku a jejich příběh byl pro vývoj filmu slibný. Když začnete dělat takovouhle práci, hodně věcí se ve vašem životě změní.

Důležitým kritériem se pro nás stal věk. Nechtěli jsme někoho čerstvě plnoletého, kdo by si například naplno neuvědomoval mediální pozornost, která po natočení podobného filmu často následuje.

Nebály se protagonistky, že půjde o něco bulvárního? 

Pracuji s empatickým přístupem, důležité jsou pro mě otevřenost i transparentní komunikace. Obecně v životě mluvím napřímo, neumím moc lhát. A během natáčení jsem je do ničeho netlačila, neexistoval v podstatě scénář. Jednotlivé scény jsem skládala podle toho, jaký byl jejich harmonogram a co utvářelo jejich každodennost. A samy navrhovaly, co můžeme točit.

Proč si tolik mužů předplácí podobný obsah, když je na internetu téměř nekonečné množství pornografie zadarmo?

Jak jsem přistupovala k zachycování intimních scén? Jaká byla předem domluva s protagonistkamI? 

Vždycky před natáčením jsme si volali, nebo se i scházeli osobně a do detailu jsme probírali jejich i naše hranice. Náš dokument je observační, a tak jsme i scény nahoty natáčeli tak, že jsme na místě připravili techniku a pak už do ničeho nezasahovali a pořídili vždy jeden dlouhý záběr.

Během něj ale protagonistky mohly natáčení kdykoli zastavit. Pořízený materiál jsem jim v průběhu roku ukazovala, abych jasně komunikovala záměr a nedošlo k nějakému nedorozumění. Některé hodně intimní scény jsem si nechala až na závěr natáčení, když už jsme se všichni lépe znali. A někdy jsme zapnuli kameru a z pokoje odešli. Kameramani pak museli ostřit na dálku.

Neuvažovali jste o zapojení intimacy koordinátorky? 

S jednotlivými ženami jsme se bavili, jestli by o někoho takového stály, a došli jsme k tomu, že ne. Domluvili jsme se ale, že kdyby se v průběhu necítili, můžeme to kdykoli změnit. Důležité bylo, že na plac jezdili stále stejní lidé. A všichni jsme se s nimi seznámili předem.  

Samozřejmě je to jiné než natáčení o samotě. Mnohé ženy ale třeba už někdy spolupracovaly s fotografy a podobně, takže jsou nejen na přítomnost kamery, ale i jiných lidí zvyklé.

Proměnila se během natáčení vaše představa o tomto fenoménu?

Ze začátku jsem měla informace jen z článků o tom, že se doma ženy nahé vyfotí a vydělají si tím miliony. Netušila jsem, jak ten byznys funguje. A jak se to odráží na samotných modelkách. Jak vlastně mohou vypadat jejich osobní vztahy s partnery? S manželi, dětmi, rodiči, kamarády? A jak vypadá jejich běžný den? Co člověk, který chce dělat takovou práci, musí obětovat? To vše jsme se snažili zachytit. Některé momenty mě překvapují doteď. I přesto že jsem film viděla v postprodukci milionkrát.

Nikdy jsem neměla potřebu soudit tuto práci, jsou to dospělé ženy. U mě šlo o čistý zájem a nahlédnutí do úplně jiného světa. A zároveň jsem to chtěla točit bez příkras. Jaké jsou následky pro ty, kdo tento typ obsahu tvoří, i pro ty, kdo ho konzumují?

Sledujete kauzu ohledně Adama Kajumiho a vykořisťovatelských agentur? Promítá se i tahle složka OnlyFans do vašeho filmu?

Naše protagonistky v době natáčení pracovaly se zprostředkovatelskými agenturami, takže se tomu věnujeme. Náš formát není investigativní, ale jsem moc ráda, že tuhle proměnu OnlyFans a samotnou kauzu Apolena Rychlíková otevřela.