Autorský rozhlasový dokument

Pravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.

Teoretička, pedagožka i dokumentaristka Andrea Hanáčková. Foto Jiří Šeda

Geneze avizované knihy sahá primárně do období mého intenzivního úsilí směřujícího k habilitaci, ve skutečnosti se však design výzkumu začal formovat už velmi dávno, nejspíš již v době mého brněnského magisterského studia u profesora Bořivoje Srby a Antonína Přidala, kteří nejvíce formovali mé pozdější profesní zájmy. Nepochybně k výsledné podobě knihy přispělo i mé (taktéž dávné) působení v divadelním Studiu Dům pod vedením režisérky Evy Tálské a zážitek intenzity a radosti ze společné práce se studenty. 

Pozice autorského subjektu

V roce 2016 jsem habilitační komisi brněnské JAMU, kolegy akademiky i praktické tvůrce, oslovila jako rozhlasová dokumentaristka a scenáristka pracující dvacet pět let pro veřejnoprávní rozhlas a zároveň jako osoba, která se zhruba polovinu tohoto času zabývá auditivními médii i teoreticky na katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V habilitační práci jsem teoreticky prozkoumala varianty modelování pozice autorského subjektu uvnitř zobrazovací roviny dokumentárního díla. V duchu toho, co mě na brněnské teatrologii v devadesátých letech učil profesor Srba v oblasti avantgardního divadla, se celý život zajímám o postoj autora jako zjevného ručitele, účastníka dialogu komunikujícího s těmi, k nimž se svým dílem obrací, tedy o problém „zpřítomňování“ autora v díle, v mém případě především v rozhlasovém dokumentu. K této autorské rovině přistupuje ještě výrazný apel na dokumentaristickou pravdu a etické aspekty tvorby. 

Ve druhé části své habilitační práce jsem se zabývala možnostmi teoretické reflexe své vlastní rozhlasové práce pomocí autoetnografické metody. Na příkladu pěti autorských rozhlasových dokumentů jsem zkoumala možnosti a meze autoetnografie v díle, které zdůrazňuje subjektivní a expresivní složku tvůrcova vztahu k subjektu, přičemž předmětem zkoumání se často stává sám tvůrce. Zatímco tuto část jsem pro publikaci habilitační práce vypustila, zmíněná první teoretická studie vytvořila základ pro rozsáhlejší úvahu o charakteru autorské práce v rozhlasovém dokumentu. Především jsem však v této fázi výzkumu přizvala ke spolupráci své studenty.
 

Andrea Hanáčková je také autorka rozhlasových dokumentů, natočila například osobní časosběr Pavilon M, v němž vystupuje spolu s tehdy desetiletým synem, který se v léčebně v Košumberku léčil po těžké autonehodě. Dokument, jenž zpřítomňuje i další příběhy léčených dětí a jejich rodičů, měl premiéru v prosinci 2015. Na fotce autorka se synem.
 

Studentský tým

Kolektivní monografie tak představuje dvouletou badatelskou práci týmu, jenž se na Univerzitě Palackého věnoval výzkumnému poli rozhlasového dokumentu. První část knihy tvoří moje stostránková studie s názvem Performativita rozhlasového dokumentu. Jako hlavní metodologický přístup volí audionaratologické strategie rozhlasového dokumentu s odkazem na klasifikaci dokumentů podle Billa Nicholse, teorii pěti dimenzí rozhlasového artefaktu (Tim Crook) a zkoumání funkcí dokumentárního diskurzu podle Michaela Renova. Studie demonstruje hlavní znaky autorské performance na příkladu dvaceti převážně zahraničních featurů v časovém rozsahu poslední dekády. Text zkoumá pozici autora jako průvodce i protagonisty, roli sociálních herců a etické aspekty vztahu mezi autorem a respondenty díla. Narativní potenciál zvukových efektů, hudby a ticha úzce souvisí s problematikou procesuálnosti výpovědi, jsou reflektovány pojmy jako „telling“ a „showing“, „present“ a „expose“. 

Druhou část knihy tvoří studie badatelského týmu složeného převážně ze studentů doktorského nebo magisterského oboru radio studies (Zuzana Řezníčková, Tomáš Bojda, Klára Feikusová, Kristýna Kovářová, Gabriela Míšková). Ti představují současné české dokumentaristy a s oporou v úvodní studii zkoumají v jejich tvorbě právě autorskou performanci a její vliv na celkovou podobu rozhlasového dokumentu. Dílčí texty kolektivní monografie jsme chápali jako příkladové studie, jež na praktických příkladech demonstrují teze z úvodní studie a v konkrétním kontextu poukazují na roli autorek a autorů v auditivní kultuře. Zohledněn je také fenomén podcastu a nové narativní strategie, které jsou s touto novou technologií a subžánrem spojeny. Jakkoli je kolektivní monografie zaměřena na jasně vymezený teoretický problém, představuje zároveň současnou podobu rozhlasového dokumentu, jeho autory, témata a způsoby, jak jsou na vlnách veřejnoprávního rozhlasu prezentována. Zahraniční příklady z evropského i amerického prostředí vytvoří mezinárodní kontext, do nějž české pořady především v posledních pěti letech vstupují. 

Rozhovory

Z tohoto důvodu byla radostná práce především na třetí části knihy, již tvoří rozhovory s rozhlasovými dokumentaristkami a dokumentaristy. Zatímco studie druhé části jsou pokusem o objektivizaci jejich díla, třetí část umožňuje subjektivní pohled na tvorbu, na konkrétní situace z reportérského života i etická dilemata, jež provázejí každé natáčení. Překvapením může být různorodost autorských přístupů, míra přípravy na jednotlivá natáčení, přístup ke střihové skladbě a kompozici výsledného díla a práce s empatií, případným přátelstvím vůči respondentům.
 

Andrea Hanáčková s dalšími předními tvůrci rozhlasových dokumentů – s Brit Jensen (vlevo) a Ivanem Studeným.
 

Audionaratologie vnímá rozhlas vždy jako „přítomné médium“, které dokáže vzbudit u posluchače dojem přímé účasti na právě probíhající události. Tato ko-prezence je jedním z největších paradoxů percepce a recepce média, který nepřestává fascinovat teoretiky rozhlasu od počátku. Auditivní vjem vyvolává pocit absolutní intimity zážitku, ať už sedí posluchač u rozhlasového přijímače, před monitorem počítače, v autě, nebo poslouchá rádio v mobilním telefonu. Identický dojem absolutní intimity však zažívá ve stejnou chvíli několik desítek, tisíců nebo milionů posluchačů po celém světě.

Totéž platí o prožitku rozhlasového dokumentu, který bude v připravované knize podobně představen několikrát: jako intenzivně prožitý a teoreticky promyšlený fenomén, individuálně vnímané případové studie jednotlivých dokumentárních artefaktů v pohledu studentského týmu i jako profesní zaměření několika tvůrkyň a tvůrců, kteří prostřednictvím audiodokumentu vyprávějí posluchačům o jevech současného světa a svou práci subjektivně reflektují.

Kniha by tak měla poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku a nabídnout konkrétní podoby živého myšlení o tématech, jež v současné době tato oblast auditivní nonfikce nabízí.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

6.20Film jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel Sladký
5.20Armádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80. Alice Lovejoy
4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard

starší články

6.19DOK.REVUE
20. 12. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.