Autorský rozhlasový dokument

Pravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.

Teoretička, pedagožka i dokumentaristka Andrea Hanáčková. Foto Jiří Šeda

Geneze avizované knihy sahá primárně do období mého intenzivního úsilí směřujícího k habilitaci, ve skutečnosti se však design výzkumu začal formovat už velmi dávno, nejspíš již v době mého brněnského magisterského studia u profesora Bořivoje Srby a Antonína Přidala, kteří nejvíce formovali mé pozdější profesní zájmy. Nepochybně k výsledné podobě knihy přispělo i mé (taktéž dávné) působení v divadelním Studiu Dům pod vedením režisérky Evy Tálské a zážitek intenzity a radosti ze společné práce se studenty. 

Pozice autorského subjektu

V roce 2016 jsem habilitační komisi brněnské JAMU, kolegy akademiky i praktické tvůrce, oslovila jako rozhlasová dokumentaristka a scenáristka pracující dvacet pět let pro veřejnoprávní rozhlas a zároveň jako osoba, která se zhruba polovinu tohoto času zabývá auditivními médii i teoreticky na katedře divadelních a filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V habilitační práci jsem teoreticky prozkoumala varianty modelování pozice autorského subjektu uvnitř zobrazovací roviny dokumentárního díla. V duchu toho, co mě na brněnské teatrologii v devadesátých letech učil profesor Srba v oblasti avantgardního divadla, se celý život zajímám o postoj autora jako zjevného ručitele, účastníka dialogu komunikujícího s těmi, k nimž se svým dílem obrací, tedy o problém „zpřítomňování“ autora v díle, v mém případě především v rozhlasovém dokumentu. K této autorské rovině přistupuje ještě výrazný apel na dokumentaristickou pravdu a etické aspekty tvorby. 

Ve druhé části své habilitační práce jsem se zabývala možnostmi teoretické reflexe své vlastní rozhlasové práce pomocí autoetnografické metody. Na příkladu pěti autorských rozhlasových dokumentů jsem zkoumala možnosti a meze autoetnografie v díle, které zdůrazňuje subjektivní a expresivní složku tvůrcova vztahu k subjektu, přičemž předmětem zkoumání se často stává sám tvůrce. Zatímco tuto část jsem pro publikaci habilitační práce vypustila, zmíněná první teoretická studie vytvořila základ pro rozsáhlejší úvahu o charakteru autorské práce v rozhlasovém dokumentu. Především jsem však v této fázi výzkumu přizvala ke spolupráci své studenty.
 

Andrea Hanáčková je také autorka rozhlasových dokumentů, natočila například osobní časosběr Pavilon M, v němž vystupuje spolu s tehdy desetiletým synem, který se v léčebně v Košumberku léčil po těžké autonehodě. Dokument, jenž zpřítomňuje i další příběhy léčených dětí a jejich rodičů, měl premiéru v prosinci 2015. Na fotce autorka se synem.
 

Studentský tým

Kolektivní monografie tak představuje dvouletou badatelskou práci týmu, jenž se na Univerzitě Palackého věnoval výzkumnému poli rozhlasového dokumentu. První část knihy tvoří moje stostránková studie s názvem Performativita rozhlasového dokumentu. Jako hlavní metodologický přístup volí audionaratologické strategie rozhlasového dokumentu s odkazem na klasifikaci dokumentů podle Billa Nicholse, teorii pěti dimenzí rozhlasového artefaktu (Tim Crook) a zkoumání funkcí dokumentárního diskurzu podle Michaela Renova. Studie demonstruje hlavní znaky autorské performance na příkladu dvaceti převážně zahraničních featurů v časovém rozsahu poslední dekády. Text zkoumá pozici autora jako průvodce i protagonisty, roli sociálních herců a etické aspekty vztahu mezi autorem a respondenty díla. Narativní potenciál zvukových efektů, hudby a ticha úzce souvisí s problematikou procesuálnosti výpovědi, jsou reflektovány pojmy jako „telling“ a „showing“, „present“ a „expose“. 

Druhou část knihy tvoří studie badatelského týmu složeného převážně ze studentů doktorského nebo magisterského oboru radio studies (Zuzana Řezníčková, Tomáš Bojda, Klára Feikusová, Kristýna Kovářová, Gabriela Míšková). Ti představují současné české dokumentaristy a s oporou v úvodní studii zkoumají v jejich tvorbě právě autorskou performanci a její vliv na celkovou podobu rozhlasového dokumentu. Dílčí texty kolektivní monografie jsme chápali jako příkladové studie, jež na praktických příkladech demonstrují teze z úvodní studie a v konkrétním kontextu poukazují na roli autorek a autorů v auditivní kultuře. Zohledněn je také fenomén podcastu a nové narativní strategie, které jsou s touto novou technologií a subžánrem spojeny. Jakkoli je kolektivní monografie zaměřena na jasně vymezený teoretický problém, představuje zároveň současnou podobu rozhlasového dokumentu, jeho autory, témata a způsoby, jak jsou na vlnách veřejnoprávního rozhlasu prezentována. Zahraniční příklady z evropského i amerického prostředí vytvoří mezinárodní kontext, do nějž české pořady především v posledních pěti letech vstupují. 

Rozhovory

Z tohoto důvodu byla radostná práce především na třetí části knihy, již tvoří rozhovory s rozhlasovými dokumentaristkami a dokumentaristy. Zatímco studie druhé části jsou pokusem o objektivizaci jejich díla, třetí část umožňuje subjektivní pohled na tvorbu, na konkrétní situace z reportérského života i etická dilemata, jež provázejí každé natáčení. Překvapením může být různorodost autorských přístupů, míra přípravy na jednotlivá natáčení, přístup ke střihové skladbě a kompozici výsledného díla a práce s empatií, případným přátelstvím vůči respondentům.
 

Andrea Hanáčková s dalšími předními tvůrci rozhlasových dokumentů – s Brit Jensen (vlevo) a Ivanem Studeným.
 

Audionaratologie vnímá rozhlas vždy jako „přítomné médium“, které dokáže vzbudit u posluchače dojem přímé účasti na právě probíhající události. Tato ko-prezence je jedním z největších paradoxů percepce a recepce média, který nepřestává fascinovat teoretiky rozhlasu od počátku. Auditivní vjem vyvolává pocit absolutní intimity zážitku, ať už sedí posluchač u rozhlasového přijímače, před monitorem počítače, v autě, nebo poslouchá rádio v mobilním telefonu. Identický dojem absolutní intimity však zažívá ve stejnou chvíli několik desítek, tisíců nebo milionů posluchačů po celém světě.

Totéž platí o prožitku rozhlasového dokumentu, který bude v připravované knize podobně představen několikrát: jako intenzivně prožitý a teoreticky promyšlený fenomén, individuálně vnímané případové studie jednotlivých dokumentárních artefaktů v pohledu studentského týmu i jako profesní zaměření několika tvůrkyň a tvůrců, kteří prostřednictvím audiodokumentu vyprávějí posluchačům o jevech současného světa a svou práci subjektivně reflektují.

Kniha by tak měla poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku a nabídnout konkrétní podoby živého myšlení o tématech, jež v současné době tato oblast auditivní nonfikce nabízí.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová

starší články

6.19DOK.REVUE
20. 12. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue