DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Jednou nohou v absolutnu: Hon na Parkinsona

Sport

Jednou nohou v absolutnu: Hon na Parkinsona

1. 6. 2017 / AUTOR: Jitka Lanšperková
Jak vznikal letošní český vítěz mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Hon na Parkinsona

Porota mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc na konci dubna ocenila první díl seriálu Jednou nohou v absolutnu, jenž vznikl ve spolupráci České televize a Českého vysokého učení technického, jako nejlepší česko-slovenský populárně-vědecký film. Hon na Parkinsona jako první epizoda televizního cyklu představuje, jak je možné potlačovat příznaky Parkinsonovy choroby pomocí zavedení maličkaté elektrody do mozku nemocného. Tato elektroda pak dokáže ovlivňovat funkci konkrétních neuronů a pomoci tak svému nositeli k plynulé chůzi, koordinovaným pohybům ale usnadňuje i řeč.

Letošní porota pro česko-slovenskou soutěž na 52. ročníku AFO na Honu na Parkinsona hodnotila „především objevný přístup k tématu a silný individuální příběh, dychtivost a zaujetí tvůrců“. Tohle vše Hon se svým výrazným společenským poselstvím splňuje a podle předsedy letošní poroty Petera Hladíka je přesvědčivým a autentickým svědectvím o možných cestách pomoci člověku v zdánlivě bezvýchodné situace.

Autorkou koncepce osmidílného televizního cyklu je dramaturgyně a dokumentaristka Lucie Králová. „Cyklus je na pomezí mezi klasickým populárně-vědeckým žánrem a dokumentem, který má společenský přesah, to bylo pojítko všech dílů. U všech zpracovávaných témat jsme chtěli, aby nezůstalo, byť u dobře natočeného, informování o nových vědeckých objevech, zajímala nás reflexe vědeckého provozu, etické a společenské otázky, aplikovaný výzkum. V Honu na Parkinsona se podařilo režisérovi Jiřímu Ovečkovi velmi dobře ukázat reálné dopady jednoho významného objevu vědců z ČVUT na život konkrétních lidí, navíc je film natočen situačně, takže můžeme sledovat v přímém přenosu, jak se člověk trpící Parkinsonovou chorobou doslova „zapne“ a jeho pohyby díky vědci zavedené sondě v jeho mozku jsou o poznání koordinovanější,“ vysvětluje Králová.

Spolupráce ČT a ČVUT se tu ukázala jako velmi konstruktivní a přínosná. V cyklu však nevystupují pouze vědci z ČVUT, ale v každém díle najdeme i zástupce z jiné vědecké sféry – z nemocnic, z pracovišť Akademie věd, nebo i z CERNu. „Hned na začátku jsme si jasně řekli, že nejde o žádnou reklamu ČVUT, které k tomuto rozhodnutí přistoupilo velmi zodpovědně, přestože do projektu investovalo nemalé prostředky,“ popisuje Králová. Podle ní sehrál důležitou  roli v této spolupráci dvou institucí inženýr Jan Sláma z ČVUT, který dokázal otevřeně komunikovat s oběma stranami tvůrčího týmu – s vědci i s filmaři. „Honza Sláma působil jako mediátor a dokázal velmi efektivně posouvat možnosti této naší spolupráce. Takového osvíceného člověka pro vnější vztahy by měla mít každá instituce,“ říká Králová.

Na cyklu se podíleli celkem čtyři filmaři Jiří Ovečka (Hon na Parkinsona, R.U.R. 2015), Šimon Špidla (Stroje nás vidí), Martin Řezníček (BLACKOUT, Vpřed!, Elementární film, Jednou nohou v absolutnu… druhou na hraně) a Andrea Slováková (Bytosti a aparáty). Napříč osmi epizodami se prolíná další téma a sice etika vědeckého výzkumu a jeho zneužitelnost. „Na toto téma naráží především Šimon Špidla v díle věnovaném strojovému vidění. Díky strojům můžeme vidět mnohem více než pouhým lidským okem, ale stávají se předmětem všudypřítomného dozoru a dohledu. Chtěli jsme nahlédnout vědecký výzkum v širším kontextu a upozornit i na význam výzkumu základního, kterému se věnuje Elementární film, natáčený zčásti v CERNu. Příznačné bylo, že cyklus vznikal v době diskuzí o snižování státních dotací na vědu a výzkum,“ uzavírá Králová.

Celý cyklus je možné sledovat on-line na i-Vysílání České televize.