Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací
DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Zvířecí hologramy ožívají v mrtvém lese

Speciál Jednoho světa

Zvířecí hologramy ožívají v mrtvém lese

10. 3. 2020 / AUTOR: Ondřej Moravec

Již pátým rokem festival Jeden svět otevírá exhibici s virtuální realitou. V duchu letošního hlavního tématu se čtrnáctka aktuálních projektů zaměřuje výhradně na ekologii, přírodu a krajinu. Jedním z technologicky nejpokročilejších projektů je Oživlé museum s Davidem  Attenboroughem – projekt pro rozšířenou realitu, ve kterém v reálném prostoru ožívají před diváky tři prehistorická zvířata – od prastarého vodního živočicha přes šavlozubého tygra až po okřídleného dinosaura. Projekt na Jeden svět přivezla tvůrkyně a spoluautorka projektu Iona McEwan.

Jak vznikla vaše myšlenka oživit muzeum?
Začalo to televizním programem, v němž David Attenborough procházel Přírodopisným muzeem v Londýně, pravěké bytosti v muzeu ožily a on s nimi interagoval. Chtěli jsme zvířata oživit nejen v televizi, ale jako hologramy, které před vámi budou levitovat, ale tehdy taková technologie ještě neexistovala – ten nápad byl jen v našich hlavách. A pak byla na trhu představena technologie Magic Leap a vrhli jsme se na výrobu. 

S headsety Magic Leap, které kombinují realitu a virtuální realitu, jste poměrně průkopníky, mnoho projektů pro tuto technologii zatím neexistuje, takže muselo být docela obtížné hledat někde inspiraci a zjistit, jak co udělat. Jak jste postupovali?
Předtím jsme dělali spoustu 360 stupňových videíVR projekty, kde vás digitální svět zcela obklopí. Naše první inspirace vycházela spíš z perspektivy tvorby počítačových her a až potom jsme přemýšleli, jak udělat přírodovědný interaktivní dokument. Spousta naší práce byla založena na principu pokus omyl. Často si o systému myslíte, že dává smysl, ale pak to otestujete na někom z kanceláře, který to dosud nevyzkoušel, a zjistíte, že to vůbec nefunguje. Důležité je nasadit lidem headset a pozorovat, co by chtěli dělat, a až podle toho vymýšlet a programovat zážitek.
 


 


 

Oživlé museum s Davidem  Attenboroughem je nový projekt, na Jednom světě jej vidí diváci poprvé mimo Velkou Británii. Jaká byla prozatím zpětná vazba od publika?
Myslím si, že nejčastěji lidé chtějí se zvířaty interagovat víc, což je vždy dobré, protože to znamená, že se zajímají o technologii natolik, že chtějí být schopni s tvory komunikovat. Je spousta lidí, kteří to považují za futuristickou šílenost. Chceme je ujistit, že to vlastně taková šílenost není a že takových zážitků bude přibývat. Většinou je ale zpětná vazba pozitivní. Zjistili jsme také, že je opravdu důležité, aby ten projekt viděl člověk v místnosti, kde jsou nějaké kulisy, objekty, tematické vybavení, zkrátka nejen holé zdi – instalace mrtvého lesa na Jednom světě je úžasným prostředím, ve kterém mohou naši digitální tvorové ožít.

Je důležité zmínit, že váš projekt dramaturgové Jednoho světa vybrali, protože letošní ročník festivalu je zaměřen na ekologii. Váš projekt je ale specifický, protože se soustředí na vyhynulé prehistorické tvory. Myslíte si, že v budoucnu budeme interagovat častěji s digitálními bytostmi?
Náš projekt je sice o prehistorických zvířatech, ale podívejte se na svět kolem sebe nyní – tempo, kterým se snižuje populace hmyzu, je šokující, divoké přírody stále ubývá a zvířata rychle vymírají. Svým způsobem je krásné živočichy zachovat v téhle digitální formě, ale zároveň je děsivé si myslet, že by to byl jediný způsob setkání s tvory, jako jsou třeba koaly nebo sloni. Vtipné však je, že se snažíme, aby zážitek působil co nejsutečněji i přesto, že vlastně nevíme, jak prehistorická zvířata vypadala. Celá naše práce je založená na nejlepším možném odhadu vědců. Myšlenka, že bychom v budoucnu takhle „z neznáma“ rekonstruovali slony, žirafy či nosorožce, je děsivá.

Jaké emoce ve vás vyvolává setkání s digitálním stvořením?
Vždycky mám pocit, že díky rozšířené realitě působí tahle stvoření jako duchové. Je to podobné, jako byste viděli něco, co bylo vytvořeno magií, necítíte, že je to technologie. Máte pocit, jako by vás viděli, což je vždy docela kouzelné. Třeba létající ještěr se otočí a dívá se na vás. Připadá mi to opravdu vzrušující.
 


 

Co si myslíte, že se zatím nedá dělat v rozšířené realitě?
Myslím, že v tuto chvíli nemůžete mít dostatečně rozsáhlé interakce. Je třeba možné, aby objekty následovaly vaše ruce, ale nemůžete je plně ovládat. Tohle by bylo opravdu skvělé vidět v budoucnu. Právě moment doteku a reakce je něco magického a úžasného – ale tam jsou možnosti pořád omezené.Určitě existuje spousta nedokonalostí, například zorné pole. Je to velké technické omezení, protože vás dokáže vytrhnout ze zážitku. Vidíte hologram jen v zorném úhlu 40°, takže nevyplní celé vaše zorné pole a pořád ho musíte rámovat, hledat. Bylo by skvělé, dostat se do bodu, kdy nemusíte o zorném poli vůbec přemýšlet a můžete místnost naplnit masivními věcmi, například stromy.

Co je vaším snem vytvořit nebo oživit v rozšířené realitě?
Opravdu bych chtěla být schopna přesněji zmapovat kostry zvířat. V Přírodopisném muzeu v Londýne visí obrovská velryba a bylo by úžasné, kdybychom mohli tuto velrybu dotykem stáhnout z kůže, otevřít její kostru, nebo nechat kostru ožít a plavat. To je můj sen.