Znepokojivá zkušenost cizího

Rozhovor s dánským režisérem Michaelem Madsenem o dokumentárním sci-fi Návštěva

Návštěva

Dánský režisér Michael Madsen patří mezi tvůrce, kteří neúnavně rozšiřují naše představy o podobách, jakých může dokumentární film nabývat. Ve svém posledním filmu Návštěva (The Visit, 2015), který měl na začátku května českou premiéru jak v kinech, tak na internetovém portálu DAFilms.cz, proměňuje tradiční filmový motiv invaze mimozemšťanů ve filozofickou úvahu o setkání s neznámým. V rozhovoru režisér vysvětluje  ústřední motivy nejen svého snímku, ale i své tvorby obecně a jejich souvislost se zvolenými stylistickými prostředky.

Návštěva představuje známé téma mimozemské invaze velmi neotřelým, zcizujícím způsobem. Z jakého důvodu jste si zvolil daný přístup?
Uvědomoval jsem si, že případné setkání s cizí formou života by výrazně proměnilo perspektivu, z jaké nahlížíme na realitu. Návštěva tedy není film o mimozemšťanech, nýbrž o nás. V žádném případě jsem nechtěl ukázat podobu mimozemských bytostí, protože nevíme, jak by vypadaly. Jedinou možností bylo vytvořit jakýsi zrcadlový obraz, v němž bychom spatřili meze lidského uvažování a reflektovali naše předsudky vůči neznámému. Kdyby k podobné události došlo, museli bychom zásadně přehodnotit způsob, jakým uvažujeme o sobě samých. Zkušenost cizího by byla přínosná, ale zároveň i znepokojující, až děsivá, a zvolená forma snímku těmto pocitům odpovídá.

Váš snímek je založený na hypotézách a úvahách o budoucích událostech, což v dokumentárních filmech, zpravidla zaměřených na přítomné či minulé dění, není úplně obvyklé. V čem vidíte přednosti dokumentárního žánru pro svou metodu?
Pokud se zabýváte dokumentární tvorbou, střed vašeho zájmu představuje skutečnost, anebo to, co za skutečnost označujeme. Dokumentarista by se však neměl spokojit s odhalováním známé reality či jejím morálním hodnocením. Důležité je, že skutečnost je vždy výsledkem interpretace, určitého pohledu, který ji strukturuje. Ve svých filmech proto hledám různé možnosti nahlížení – zde jsem měl konkrétní možnost si vyhrát s percepcí nezatíženou znalostí skutečnosti, perspektivou Jiného. Myslím si, že dokumentární forma dokáže navodit bezprostřední vztah k divákovi, neboť jej může přímo konfrontovat s jeho představami o realitě.

Na aktivní roli diváka ve své tvorbě kladete velký důraz. Domníváte se, že dokumentární film může zapojit diváky výrazněji než film hraný?
Nevěřím v jasně oddělené hranice mezi dokumentem a fikcí, nicméně v klasických hraných filmech je zcizování složitější, protože zakládají svůj účinek na identifikaci s postavami. Pokud se snažíte publikum přivést k uvažování nad abstraktními koncepty, musí tyto prvky ustoupit do pozadí. V některých fikčních snímcích však inspiraci pochopitelně nacházím: například Antonioniho tvorba mi ukázala, jak je možné vyjádřit filozofické myšlenky o lidském údělu skrze obraz, nikoli zápletku.

Z jakého důvodu využíváte k oslovení diváků poměrně konvenční dokumentární techniku mluvících hlav?
Problematičnosti mluvících hlav jsem si vědom, v mých filmech však plní specifickou roli. Chtěl jsem vytvořit situaci, v níž by experti promlouvali k divákům, jako by právě oni byli těmi návštěvníky z vesmíru. Mluvící hlavy v tomto směru představovaly užitečný, ale určitě ne ideální prostředek – vnést život do takto strnulého útvaru bylo místy obtížné. Doufám, že ve svých dalších filmech dokážu objevit působivější cesty.

Návštěva

Další výrazný formální prvek Návštěvy tvoří zpomalené záběry. Jakým způsobem souvisejí s daným tématem?
Slow-motion využívám proto, že umožňuje bohatší, detailnější vidění věcí. Mimozemští návštěvníci by měli před očima stejný svět jako my, ovšem vnímali by jej z jiné časové a prostorové perspektivy. Obecně mám vřelý vztah k dlouhým, pomalým záběrům, protože dovolují proniknout do obrazu, všímat si jeho rozmanitých aspektů a překonat tak „příliš lidské“ renesanční hledisko.

Zpomalené tempo se ve snímku snoubí s hypnotickými kamerovými jízdami, jež vynikají zvláště v interiérových sekvencích. Jak vůbec přemýšlíte o vztahu mezi kamerou a prostorem?
Momentálně pracuji na dalším filmovém projektu, v němž se zabývám architekturou, o daném tématu tudíž uvažuji velmi intenzivně. Jak je možné propojit „statickou“ architekturu s filmovým „socháním v čase“, jak by řekl Tarkovskij? Jde o dvě různé formy vyjádření, dvě možné interpretace reality. Je jasné, že kamera v takovém případě nemůže jen pasivně zaznamenávat. Musí být využita tak, aby stavěla na odiv skrytou temporalitu pohyblivých obrazů.

Vaše filmy, kromě Návštěvy také zejména Into Eternity (2010), jsou plné narážek na klasické sci-fi filmy (například Kubrickova 2001: Vesmírná odysea [1968] či Tarkovského Solaris [1972]). Jaký vztah máte k žánru sci-fi obecně?
Vědecko-fantastický žánr mě vždy fascinoval: když jsem začínal pracovat na filmu Into Eternity, který pojednává o budovaném úložišti radioaktivního odpadu ve Finsku a možných scénářích, jak by k tomuto místu mohly přistupovat budoucí generace, představoval jsem jej ostatním jako potenciální sci-fi. Připadá mi pozoruhodné hlavně proto, že pracuje s motivem konceptuálního průlomu. Tato zlomová událost pak vede k poznání, že skutečnost je odlišná, než jak se nám dosud jevila. Kvalitní sci-fi filmy dokážou dané téma využít k filozofickému zkoumání reality a lidské zkušenosti. Na sci-fi mi rovněž imponují možnosti vizuální stylizace. Zároveň si uvědomuji, že tento žánr tvoří součást středního proudu, tudíž uplatnění sci-fi prvků v mých dílech může být prostředkem k oslovení publika, které se o dokumentární film moc nezajímá.

Návštěva

Jak jste již zmínil, Návštěva se zaměřuje na zkušenost setkání s čímsi cizím, neznámým a běžným rozumem neuchopitelným. Lze se na podobnou zkušenost nějakým způsobem připravit?
Nemyslím si, že je možné se na něco tak výjimečného připravit, nicméně můžeme přemýšlet o nuancích a potencialitách tohoto druhu zkušenosti. Od dob renesance žijeme představou, podle níž můžeme na základě vědeckého poznání plně porozumět skutečnosti. Daný zážitek by přinesl především ztrátu kontroly, jež by vyjevila meze našeho poznání. Uvažování o něčem podobném v nás tudíž může vzbudit větší pokoru a sebereflexi, ideálně také myšlenky o alternativních způsobech vnímání.

Může nám v daných úvahách pomoci moderní věda?
I na základě setkání s mnoha špičkovými současnými vědci bych řekl, že ne, protože stále vězí v iluzi, že skutečnost můžeme redukovat na empirická fakta. Mnozí inteligentní badatelé by tuto myšlenku formulovali odlišně, tvrdili by, že si jsou vědomi různorodosti reality, jenže ona různorodost nikdy nepřesáhne limity rozumu. Ale možná jde o příliš romantizující pohled.

Někteří přední vědci v Návštěvě přímo vystupují. Jakou zkušenost pro ně natáčení znamenalo?
Pro většinu z nich to byla skvělá příležitost: mohli si vyzkoušet hypotetickou událost, o které přemýšlejí třeba celý život. Ve snímku se mi, doufám, podařilo zachytit momenty, v nichž hází teorie za hlavu a plně se oddávají pohlcující zkušenosti cizího. Zkušenost tohoto ražení mi připadá v mnoha ohledech typicky lidská, nijak zásadně se neliší například od stavu zamilovanosti. Nemusíte být věřící na to, abyste v sobě objevil touhu po nadsmyslovém zážitku Jiného, a právě tuto touhu se ve svých dílech snažím vyjádřit.


Michael Madsen (*1971) je dánský filmový režisér a konceptuální umělec. Mezinárodní věhlas získal snímkem Into Eternity (2010), věnovaným hrozbě uskladňování jaderného odpadu pro budoucí generace, který se objevil na mnoha předních světových festivalech. Snímkem Návštěva na tento úspěch navázal: dokonce za něj získal Velkou cenu poroty za nejlepší světový dokumentární film na festivalu Sundance. Dále se podílel například na 3D dokumentárním cyklu Cathedrals of Culture (2014), jejž inicioval Wim Wenders.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

1.21Odcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila Boháčková
6.20Hledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil Young
5.20Chci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila Boháčková
4.20Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila Boháčková
3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas

starší články

2.16DOK.REVUE
02. 05. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FujiokaTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková

další odkazy:

České stránky filmu Návštěva