Zemřel Frederick Wiseman
Zemřel americký filmař, dokumentarista a divadelní režisér Frederick Wiseman, bylo mu 96 let. Ve svém díle se věnoval především kritickému zobrazování amerických institucí a společnosti. V roce 2014 získal Bílého lva v Benátkách za celoživotní dílo, roku 2016 mu byl udělen čestný Oscar. Wisemana, který v roce 2008 navštívil dokumentární festival Ji.hlava, připomíná dok.revue prostřednictvím textů samotného Wisemana, ale také filmových teoretiků.
Přístup nevědce k monologu (Frederick Wiseman)
K vědomí toho, že jsem monologista, jsem dospěl poznáním, že stříhání filmu, nad nímž trávím značnou část bdělého života, je formou mluvení k sobě samému a že je soukromým monologem. Technická stránka filmového střihu není příliš složitá. Rozhodnutí, kde vyznačíte slepku a kde střih, je volbou, která představuje v každém případě celek vašeho minulého prožitku. Střih je soudem. Raději tady než tam. Proč raději tady než tam? Přestože někdy střih provedu rychle, což tkví v jakési instinktivní reakci související s pohybem pozorovaným na plátně a registrovaným okem a mozkem, aby střih „fungoval“, musím být schopen různé argumenty pro „tady raději než tam“ racionalizovat. Musím totiž získat pocit, že jsem vhodně reagoval na to, co vidím a slyším. Pokud sám sebe nedokážu přesvědčit, nebo si alespoň vytvořit iluzi, že ten střih je čistý, pak mám o jeho oprávněnosti pochybnosti.
Radost střihačské práce (Frederick Wiseman)
U fikčního filmu se příběh píše před natáčením. V mých dokumentech příběh vzniká při střihu. Před natáčením nemám tušení, jaké události, témata, nápady či názory ve filmu budou. Dokud nezačne těch šest až dvanáct týdnů filmování, nevím, jaké události nastanou, co se rozhodnu natočit, jaká slova, gesta, emoce a děje se shodou okolností objeví. Kdybych to všechno věděl, nestálo by za to film točit, protože by v tom nebylo žádné překvapení.
Střih jako čtyřsměrná konverzace (Frederick Wiseman)
Moc rád pracuji ve svém starém domě s velkými okny, ze kterých mám výhled na appletonské kopce, a s cihlovým krbem, který čeká na první sychravý podzimní den, aby mohl přivítat vyschlá březová polena naskládaná pod zápražím. V suterénu na mě trpělivě čeká můj Steenbeck a cívky se Zoo. Trochu jsem Zoo už stříhal, ale ne moc – příliš často jsem odbíhal k natáčení Baletu a Střední školy II (High School II, Wisemanův dokument natáčený ve střední škole Central Park East ve čtvrti Harlem na Manhattanu, pozn. překl.). Není příjemné mít nedokončené tři filmy, ale pořád je to lepší, než je muset stříhat.
Dokumentární filmy Freda Wisemana: Teorie a stavba (Bill Nichols)
Wisemanovy filmy představují zvláštní uskupení tím, že se v podstatě všechny zabývají státními, z daní placenými institucemi (...) Zčásti proto, že většina diváků tyto typy institucí zná, a zčásti díky stavbě filmů panuje silná tendence číst tyto filmy jako Rorschachovy testy, v nichž odpovědi fungují jako predispozice vůči oněm institucím či vůči Wisemanovu zvláštnímu a subjektivnímu stylu.
Wisemanův exkurz za hranice USA (Matěj Dostálek)
Snímky Sinai Field Mission (Sinaj, polní mise, 1978) a Manoeuvre (Vojenské cvičení, 1979) jsou všeobecně považovány za dvě části Wisemanovy volné trilogie (třetí díl představuje snímek Basic Training, 1971), v níž se autor po letech sledování institucí v USA rozhodl zaznamenat projevy amerických státních orgánů na cizím území. Zahraniční politika Spojených států byla v 70. letech 20. století silně poznamenána neúspěchy ve Vietnamu. Frederick Wiseman vystihl ve své trilogii Ameriku Jimmyho Cartera. Ameriku, která se snažila být spíše „světovým arbitrem“ než „světovým policistou“.
Mezi neutralitou a angažovaností (Pavel Bednařík)
Frederick Wiseman dodržuje v půdorysu svých esejů koncept bezkontaktního, zdánlivě neutrálního odstupu, který je založený na rigidní dokumentaci situací, domněle nahodilých, spontánně vzniknuvších, „dějících se“ jakoby v nenadálém souběhu pozorujícího a pozorovaného. Povaha neutrality observačního přístupu mu je však stejně vzdálená jako domnělá beznázorovost jeho rozsáhlých filmových esejů/kronik. Wiseman vnáší do svých studií krystalickou přehlednost, řád a hierarchii pozornosti, jež přenáší do divákova operačního prostoru.
