Zachytiť úprimnosť

Rozhovor s Pedrom Velhom, režisérom filmu 29 26, ktorý bude mať svoju svetovú premiéru v súťaži Opus Bonum

Portugalský režisér Pedro Velho sa na MFDF Ji.hlava tento rok predstaví s filmom 29 26, zaradeným do súťaže Opus Bonum. Dielo pojednáva o myšlienkach, emóciách očakávaniach a predstavách štyroch dospievajúcich dievčat. Štylizované zábery na detaily ich tvárí sprevádzané autentickými monológmi vytvárajú až meditačnú atmosféru, na diváka vplývajú upokojujúcim, zároveň však aktívnym dojmom. Úprimnosť sršiaca z výpovedí protagonistiek dotvára atmosféru priateľského stretnutia a otvorenosti voči publiku. 

Váš film 29 26 stojí hlavne na ústredných protagonistkách, snímaniu ich tvárí, gest, mimiky, ale i názoroch a úvahách. Vo svojich výpovediach pôsobia veľmi presvedčivo. Bolo pre to ťažké nájsť tie správne protagonistky?
Nesnažil som sa nič násilne presadiť, vždy bolo mojím cieľom stvoriť niečo, čo nám všetkým bude dávať zmysel. Protagonistky sa nemuseli adaptovať na film, naopak film vznikol vôkol nás a z nás. Začalo to prirodzenou túžbou o niečo sa podeliť, niečo stvoriť a pochybovať o sebe samých. Dve protagonistky chcú byť umelkyňami, takže ten impulz niečo tvoriť tam už bol. Vždy sme pracovali ako tým, ale dievčatá si stále držali vlastnú identitu cez texty, ktoré napísali, ich osobné archívy (fotky, videá), nápady a osobnú tvorbu. Každá z nich spolupracovala iným spôsobom, svojím vlastným spôsobom objavovali svoju identitu a svoj tvorivý hlas. Všetky nápady boli vítané, oceňované a svojim spôsobom prispeli ku výsledku. Som starší ako dievčatá, takže by bolo jednoduché spadnúť do ageizmu a začať im diktovať čo je správne a čo nie, preto som hneď od začiatku dával jasne najavo, že nemám záujem takýto prístup presadzovať. Snažili sme sa udržiavať umelecky plodný, voľný tvorivý priestor bez obáv zo súdov a predsudkov. Protagonistky sú podľa mňa presvedčivé, lebo film patrí aj im. Celý proces vytvárania filmu a konečný výsledok bol veľmi príjemný a s týmto spoločným dielom som veľmi spokojný.

Film pôsobí veľmi autenticky, čím sa ešte umocňuje jeho emocionálny, takmer meditačný rozmer. Pracoval ste s predbežným scenárom alebo sú výpovede výsledkom improvizácie?
To bol náš hlavní zámer, dosiahnuť autenticity.  Scenár prešiel určitými fázami a bol napísaný behom rozhovorov, rôznych podnetov behom procesu spracovávania. Každá scéna mala inú povahu a kontext, čo bolo súčasťou tvorivého procesu: nájsť rôzne momenty a spúšťače. Je to hra návrhov, pokusov a omylov s cieľom zachytiť niečo pre nás neznáme. Každý monológ sa odrážal od ich odpovedí na rôzne fáze procesu, v podstate zdieľali a odhaľovali seba samé, ako samé chceli. Zachytenie ich zraniteľnosti a úprimnosti bol náš hlavní zámer.
Neskôr behom natáčania sme museli niektoré scény prepisovať a zostrihávať do určitého poriadku, aby to dávalo  zmysel s tím, čo povedali. Snažil som sa dostať scenár do ich tiel, ale v inej podobe, ktorá mala zdôrazniť silnejšie intenzitu, alebo možno vedomú cestu. Niektoré scény boli napísané výhradne mnou, aby sme verbalizovali niektoré nápady a emócie, ktoré boli prítomné ale nemohli byť priradené ku konkrétnej diskusii alebo myšlienke. Snažili sme sa zachytiť ich úprimnosť, z toho čo povedali a ako to povedali. To bol jeden z mojich cieľov.

I keď ide o osobné výpovede jednotlivcov, možno v nich nájsť prvky generačnej výpovede lákajúcej ku generalizácii. Myslíte si, že s použitím mužských protagonistov by sa vyznenie snímku radikálne zmenilo, alebo v tomto prípade pohlavie nehrá až tak veľkú rolu?   
To si úprimne nemyslím. Samozrejme by to bol odlišný film, nemyslím si však že by to bolo spôsobené pohlavím. Keby sme zmenili len jedného protagonistu, celý film by získal odlišnú dynamiku. Film sa zrodil z našich vzťahov, emocionálna rovina vznikla vďaka spôsobu, akým sme spolu komunikovali a zdieľaním našich neistôt a očakávaní. Tento film je cestou, vďaka ktorej sa navzájom prepájame, päť individualít v miestnosti a to je všetko. V podstate proces tejto kreatívnej práce spočíva v skúške dôvery, výstrel do tmy, dávame si navzájom všetko, čo si môžeme ponúknuť a čo cítime že sme si dlžní. Veríme, že to má v nejakom zmysle význam, niečo nás rozrušuje a my sa snažíme reagovať. Sám film je istým druhom očakávania, že pochopíme čím sme raz boli, čokoľvek už to znamená dnes, alebo za desať rokov. Verím, že divák nájde vo filme túto možnosť tiež, navrátiť sa do emocionálnej roviny, ktorá je pre neho už minulosťou, alebo ktorú si vytvorí až v budúcnosti. Môžem povedať, že je to film o stretávaní a očakávaniach, myslím si, že to tak môžeme pochopiť všetci...





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.19Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.19V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.19Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.19Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda

starší články

F3.18DOK.REVUE
27. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film