Zachytiť úprimnosť

Rozhovor s Pedrom Velhom, režisérom filmu 29 26, ktorý bude mať svoju svetovú premiéru v súťaži Opus Bonum

Portugalský režisér Pedro Velho sa na MFDF Ji.hlava tento rok predstaví s filmom 29 26, zaradeným do súťaže Opus Bonum. Dielo pojednáva o myšlienkach, emóciách očakávaniach a predstavách štyroch dospievajúcich dievčat. Štylizované zábery na detaily ich tvárí sprevádzané autentickými monológmi vytvárajú až meditačnú atmosféru, na diváka vplývajú upokojujúcim, zároveň však aktívnym dojmom. Úprimnosť sršiaca z výpovedí protagonistiek dotvára atmosféru priateľského stretnutia a otvorenosti voči publiku. 

Váš film 29 26 stojí hlavne na ústredných protagonistkách, snímaniu ich tvárí, gest, mimiky, ale i názoroch a úvahách. Vo svojich výpovediach pôsobia veľmi presvedčivo. Bolo pre to ťažké nájsť tie správne protagonistky?
Nesnažil som sa nič násilne presadiť, vždy bolo mojím cieľom stvoriť niečo, čo nám všetkým bude dávať zmysel. Protagonistky sa nemuseli adaptovať na film, naopak film vznikol vôkol nás a z nás. Začalo to prirodzenou túžbou o niečo sa podeliť, niečo stvoriť a pochybovať o sebe samých. Dve protagonistky chcú byť umelkyňami, takže ten impulz niečo tvoriť tam už bol. Vždy sme pracovali ako tým, ale dievčatá si stále držali vlastnú identitu cez texty, ktoré napísali, ich osobné archívy (fotky, videá), nápady a osobnú tvorbu. Každá z nich spolupracovala iným spôsobom, svojím vlastným spôsobom objavovali svoju identitu a svoj tvorivý hlas. Všetky nápady boli vítané, oceňované a svojim spôsobom prispeli ku výsledku. Som starší ako dievčatá, takže by bolo jednoduché spadnúť do ageizmu a začať im diktovať čo je správne a čo nie, preto som hneď od začiatku dával jasne najavo, že nemám záujem takýto prístup presadzovať. Snažili sme sa udržiavať umelecky plodný, voľný tvorivý priestor bez obáv zo súdov a predsudkov. Protagonistky sú podľa mňa presvedčivé, lebo film patrí aj im. Celý proces vytvárania filmu a konečný výsledok bol veľmi príjemný a s týmto spoločným dielom som veľmi spokojný.

Film pôsobí veľmi autenticky, čím sa ešte umocňuje jeho emocionálny, takmer meditačný rozmer. Pracoval ste s predbežným scenárom alebo sú výpovede výsledkom improvizácie?
To bol náš hlavní zámer, dosiahnuť autenticity.  Scenár prešiel určitými fázami a bol napísaný behom rozhovorov, rôznych podnetov behom procesu spracovávania. Každá scéna mala inú povahu a kontext, čo bolo súčasťou tvorivého procesu: nájsť rôzne momenty a spúšťače. Je to hra návrhov, pokusov a omylov s cieľom zachytiť niečo pre nás neznáme. Každý monológ sa odrážal od ich odpovedí na rôzne fáze procesu, v podstate zdieľali a odhaľovali seba samé, ako samé chceli. Zachytenie ich zraniteľnosti a úprimnosti bol náš hlavní zámer.
Neskôr behom natáčania sme museli niektoré scény prepisovať a zostrihávať do určitého poriadku, aby to dávalo  zmysel s tím, čo povedali. Snažil som sa dostať scenár do ich tiel, ale v inej podobe, ktorá mala zdôrazniť silnejšie intenzitu, alebo možno vedomú cestu. Niektoré scény boli napísané výhradne mnou, aby sme verbalizovali niektoré nápady a emócie, ktoré boli prítomné ale nemohli byť priradené ku konkrétnej diskusii alebo myšlienke. Snažili sme sa zachytiť ich úprimnosť, z toho čo povedali a ako to povedali. To bol jeden z mojich cieľov.

I keď ide o osobné výpovede jednotlivcov, možno v nich nájsť prvky generačnej výpovede lákajúcej ku generalizácii. Myslíte si, že s použitím mužských protagonistov by sa vyznenie snímku radikálne zmenilo, alebo v tomto prípade pohlavie nehrá až tak veľkú rolu?   
To si úprimne nemyslím. Samozrejme by to bol odlišný film, nemyslím si však že by to bolo spôsobené pohlavím. Keby sme zmenili len jedného protagonistu, celý film by získal odlišnú dynamiku. Film sa zrodil z našich vzťahov, emocionálna rovina vznikla vďaka spôsobu, akým sme spolu komunikovali a zdieľaním našich neistôt a očakávaní. Tento film je cestou, vďaka ktorej sa navzájom prepájame, päť individualít v miestnosti a to je všetko. V podstate proces tejto kreatívnej práce spočíva v skúške dôvery, výstrel do tmy, dávame si navzájom všetko, čo si môžeme ponúknuť a čo cítime že sme si dlžní. Veríme, že to má v nejakom zmysle význam, niečo nás rozrušuje a my sa snažíme reagovať. Sám film je istým druhom očakávania, že pochopíme čím sme raz boli, čokoľvek už to znamená dnes, alebo za desať rokov. Verím, že divák nájde vo filme túto možnosť tiež, navrátiť sa do emocionálnej roviny, ktorá je pre neho už minulosťou, alebo ktorú si vytvorí až v budúcnosti. Môžem povedať, že je to film o stretávaní a očakávaniach, myslím si, že to tak môžeme pochopiť všetci...





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková

starší články

F3.18DOK.REVUE
27. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue