Za zmizelou tradicí

Filmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.

Z filmu Přijela k nám pouť, 1973

I v dobách, kdy československá kinematografie produkovala víc kvantity než kvality, existoval žánr, který si udržoval poměrně vysokou úroveň. Bývaly také doby, kdy se v zahraničí o českém filmu mluvilo hlavně díky tomuto žánru, který se za hranice i nejlépe prodával. Mám na mysli filmy pro děti – kdysi „výkladní skříň“ domácí kinematografie. Záměrně zdůrazňuji minulý čas, protože po zlaté éře v době normalizace čekal tento žánr v polistopadové etapě postupný skon. Dnes už můžeme říct, že filmy pro děti z české produkce skoro vymizely. Z dříve širokého spektra tvorby pro děti přežívá (nebo přesněji skomírá) jen pohádka, které paradoxně brání v jakémkoli rozvoji neúnavné lpění na zdegenerovaných tradicích „klasické české pohádky“.

„Jak žánr filmů pro děti zapadal do širších společensko-politických a kulturních souvislostí poválečného Československa, ale také do státem řízeného studiového filmového systému? A o čem, proč a jak filmy pro děti vyprávěly a jak se jejich podoba proměňovala v čase? To jsou klíčové otázky chystané knihy.“

Do historie českého filmu pro děti jsem se poprvé pustil před více než deseti lety právě s vědomím, že jde o významnou a neprobádanou kapitolu domácí kinematografie, která se uzavřela po zániku státního filmového monopolu v roce 1992. Zároveň také s vědomím, že novodobý výzkum filmových žánrů je v českém prostředí teprve v počátcích a v zahraničí se zaměřuje spíš na západní kinematografie, kde se žánry vyvíjely v radikálně jiných podmínkách. Prošlapávání neznámých cest tak vedlo k základnímu zmapování terénu i k několika dílčím objevům. Nyní nastal správný čas na syntézu všech posbíraných poznatků s cílem, který je snad už v dohledu: sepsat celé dějiny jednoho „zmizelého žánru“ v rozmezí let 1945 až 1992.

Výchovná funkce a nejen ta

Přestože filmy pro děti vznikaly namátkově už před rokem 1945, skutečným mezníkem se v historii žánru stalo až zestátnění kinematografie. S ním byly položeny základy pro soustavnější rozvoj filmu pro děti, který se měl odstřihnout od své minulosti spojované s komercí a kýčem. Většině čtenářů se zřejmě hned vybaví výchovné cíle komunistického režimu. Je pravda, že výchovné požadavky neopustily tento žánr po celou dobu jeho vývoje. I proto může výzkum filmu pro děti prozradit cosi podstatného o pozici dětí a mládeže v poválečném Československu nebo o vztahu kulturní politiky k umění určenému nejmladšímu publiku. V první části svého projektu se tedy zabývám otázkou, jak žánr zapadal do širších společensko-politických a kulturních souvislostí poválečného Československa, ale také do státem řízeného studiového filmového systému. Za rozvojem tvorby pro děti totiž rozhodně nestála jen funkce výchovná – stejně důležité byly procesy uvnitř kinematografie. Rekonstrukce zákulisí výroby či distribuce filmů pro děti tak odkryje další příčiny rozvoje žánru směřující do dramaturgické, průmyslové a hospodářské oblasti.

O čem, proč a jak

Druhá základní výzkumná otázka, která přímo souvisí s tou první, zní: O čem, proč a jak filmy pro děti vyprávěly a jak se jejich podoba proměňovala v čase? Protože v rozsahu jediného výzkumu a publikace není možné podat naprosto vyčerpávající odpověď, soustředím se na několik reprezentativních fenoménů, které v knize získají prostor jako případové studie. Ty detailněji přiblíží charakteristické rysy filmů pro děti v různých etapách sledovaného období a také to, jak se jejich tvůrci vyrovnávali s nároky kladenými na tento žánr. Pod drobnohledem se ocitnou dobrodružný film, pohádka, tzv. problémový film nebo autorská tvorba z hlediska praxe v konkrétních výrobních podmínkách (Věra Plívová-Šimková v barrandovském studiu, Josef Pinkava ve zlínském studiu). S otazníkem zatím zůstává zařazení animovaných a nonfikčních filmů pro děti, které by nicméně vydaly na další samostatný výzkum a publikaci.

Z filmu Přijela k nám pouť, 1973

Obraz „zmizelého žánru“ tudíž vyvstane z interakce různých faktorů, které ovlivňovaly vývoj a podobu českých filmů pro děti, a z maximálního množství dostupných pramenů: archivních materiálů, dobové literatury a tisku, rozhovorů s pamětníky nebo jejich osobní pozůstalosti a samozřejmě i samotných filmů, z nichž mnohé dnes (zaslouženě i nezaslouženě) neopouštějí brány filmového archivu. Výsledky projektu v ideálním případě nejenže zaplní další mezeru v historii domácí kinematografie, ale přinesou třeba i podněty, kam by se český film pro děti mohl zase někdy v lepších časech ubírat.

Výzkumný projekt byl podpořen grantem Státního fondu kinematografie. Budoucí publikaci vydá Národní filmový archiv.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles

starší články

4.19DOK.REVUE
14. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film