Western, rodina a komunismus

Rozhovor s francouzským režisérem Laurentem Kriefem o jeho novém filmu Western, rodina a komunismus

První záběry filmu ukazují demonstrace a protesty Pařížanů, které střídají výkřiky politických hesel íránských aktivistů. Zatímco v Paříži je situace velmi vyostřená, ve stejné době v Íránu panuje klidná atmosféra. Francouzská rodinka zde cestuje v karavanu a poznává tak místní zemi. Otec natáčí záběry z cest i svou ženu a dcery. První třetina filmu naznačuje, že tématem je národnostní otázka, konkrétně pak íránských občanů, zbylé dvě třetiny však ukazují Francouze na dovolené. Jaké bylo pozadí vzniku a jaké rozdíly mez Francii a Íránem jsou prakticky neviditelné? 

Ve filmu Western, rodina a komunismus zachycujete dvě paralelní situace, protesty ve Francii a klid v Íránu, který však vychází spíše ze strachu z persekuce. Proč jste se rozhodl pro srovnání těchto dvou zemí? Kde jste mezi nimi našel největší paralely a kontrasty?
Nejel jsem do Íránu s tím, že o něm natočím film, jel jsem tam kvůli rodině. Od začátku cesty jsem měl v hlavě název: Western, rodina a komunismus. Vytvořil jsem tedy film, který tomuto názvu odpovídá. Irán byl pro mě prostředek, jak být vytržen. Co se týče Francie, tak to je země, v níž jsem se narodil a v níž žiji, toť vše.
V Íránu jsem nalezl to, co jsem čekal: TINA “There Is No Alternative”. Očividně je toto v Iránu dominantní diskurz, který slyšíte ze všech stran. Ať už pochází od dominantní liberální ideologie nebo státu. Světlo, krajina a vztah, který k nim máte byl podle mě ten největší kontrast, když jsem po Íránu cestoval. Obloha, ta je stejná, zvláště v noci. Pro mě je Velký vůz symbolem komunismu. Symbolem mnohem silnějším, než srp a kladivo.

Na jednu stranu vidíme porovnání dvou zemí, na druhou stranu je tu osobní příběh vás a vaší rodiny, jak cestujete po Íránu. Proč jste se rozhodl pro propojení těchto dvou perspektiv? 
Představte si, že sedíme ve vlaku, jedeme tunelem a vidíme na jeho konci světlo. Ale možná to není cesta ven. Je to další vlak na stejné koleji, který jede naším směrem. V ten okamžik je možná na čase z vlaku vyskočit. Dobrá, ale co uděláme teď? Co můžeme udělat? Kde začít? Řekněme, že začneme v Íránu, ale mohlo by to být i kdekoli jinde. A řekněme, že začneme u rodiny. Podle mého názoru je to ta nejvíce bezprostředně hmatatelná politická jednotka. Není rodina tou základní jednotkou politické sféry? No, a řekněme, že naším nástrojem bude filmování.
Co by se stalo, kdybych nezmínil to, co se stalo ve Francii, zatímco jsem byl v létě 2016 v Íránu. Co kdybych ignoroval tento napjatý moment ve francouzské politické sféře? Můj přístup by byl naprosto opovrženíhodný, natočil bych čistě exotický film. To mi neznemožnilo, aby si mě světlo, krajina a lidé, které jsme v Íránu potkali, podmanili. V tom, jak jsem s obrazy nakládal, byla otázka rovnosti mezi nimi. Ve Francii a v Íránu. Protesty, ovce, tady, tam, ale dnes 31. března 2016. 

Ve filmu jsou prvky, se kterými pracujete po celou dobu, jako například svícení či zvuk. Zároveň se však zdá, že většina scén vychází z té konkrétní situace, ve které jste se právě nacházeli. Měl jste jasnou představu o tom, jak by měl film vypadat? Jak se popřípadě změnila v průběhu natáčení?
Před tím, než jsem začal film točit a stříhat, jsem jasnou představu neměl. A tak jsem si to vlastně i přál. Jediná cesta, kterou jsem sledoval, byla odpověď na otázku položenou v názvu. Něco jako horizont, myšlenka, která obsahuje celý film: Wester, rodina a komunismus.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.19Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.19V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.19Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.19Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda

starší články

F5.18DOK.REVUE
29. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film