Speciální drobné momenty

Rozhovor s Antoniem Di Baisem, režisérem filmu De Sancto Ambrosio, jenž má světovou premiéru v soutěži Opus Bonum na 22. MFDF Ji.hlava.

Mladý Ital Antonio Di Biase strávil mnoho dní v průběhu několika let na věži kostela sv. Ambrože v Miláně. Ve svém filmu De Sancto Ambrosio přináší pohled na běžné dění v tomto městě z „božského“ nadhledu – ze zvonice, která byla svědkem celé milánské historie a nyní dozírá i na obyčejné životy obyčejných lidí, ve kterých hledá speciální drobné momenty. 

V De Sancto Ambrosio sledujeme obyčejné, bezejmenné lidi, o kterých vlastně nic nevíme. Vidíme pouze malé kousky jejich životů. Co vás na těchto krátkých výjevech ze života cizinců fascinuje?
V chaosu dnešního města se lidé už nedívají kolem sebe: jsou uzavřeni ve svých vlastních myšlenkách a chtějí se co nejrychleji dostat tam, kam potřebují. Hledal jsem především momenty oddechu, kdy lidé v meditativní náladě vyjádří svou opravdovou lidskost. Co mě fascinuje, je, jak se tyto malé momenty, zachycené z různých úhlů, mohou proměnit v něco jiného. Při natáčení jsem hledal také interakce s prostorem, s diagonálami, se stíny a barvami všude okolo. Když se tyto elementy zkombinují do organické harmonie, vytvoří kinematografický obraz, který je rovněž metaforou existence.

Navíc všechny záběry jsou snímané shora, z okolních střech. Proč jste se rozhodl pro tuto práci s kamerou?
Celý film je natočen z jednoho místa: ze zvonice kostela svatého Ambrože, který je jedním ze symbolů Milána. Rovněž latinský název „De Sancto Ambrosio” doslova znamená „ze svatého Ambrože”. Rozhodl jsem se natáčet z tohoto místa, abych ztotožnil kameru s pohledem zvonice. Je to perspektiva něčeho neměnného a věčného: její pohled byl svědkem celého vývoje města, od antických dob přes středověk až po příchod městského chaosu. Rozhodnutí používat záběry pouze z nadhledu je spojeno se středověkým vizuálním chápáním, kdy byly postavy „přitlačeny” na pozadí bez renesančního pocitu perspektivy. Toto je fundamentální klíč ke čtení filmu, jelikož označuje napětí mezi současností a minulostí.

Na filmu je zajímavé, jak pracuje s časem. Film je rámován jako jeden den, ale obsahuje záběry z průběhu celého roku. Vidíme slunce, deště, ale také sníh.
Ano, jediná narativní linka filmu je ta časová, která je přerušovaná změnami ročních období. Cykličnost času vyjadřuje myšlenku něčeho věčného, co začne zase znovu, i když film skončí. Abych tento aspekt podtrhl, bylo pro mě klíčové dát do filmu všechny povětrnostní podmínky. V Miláně nesněží často, musel jsem čekat tři roky, než sníh konečně přišel… Pro mě to bylo klíčové, jinak by film neměl konec. 

Jak probíhal proces natáčení? Kolik materiálu jste natočil a jak dlouho vám trvalo film sestříhat?
Byl to velmi dlouhý proces. Ty speciální malé momenty, o kterých jsem mluvil, jsou velmi vzácné a těžko zachytitelné. Na té kostelní věži jsem strávil i několik dní bez toho, abych získal dobrý záběr. Byla to otázka čekání a soustředěného sledování, ať už bylo vedro, nebo sněžilo. Rovněž střih zabral dost času, skoro celý rok… a také s rekonstrukcí zvuku byla obrovská práce, která zabrala měsíce. Od první myšlenky až po konec postprodukce to trvalo asi čtyři roky. 





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková

starší články

F4.18DOK.REVUE
28. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue