Vnitřní svět básníka Ivo Hucla

Dám si čínu

V roce 2018 se básník Ivo Hucl setkal s fotografkou, spisovatelkou a čínskou disidentkou Liou Siou, vdovou po laureátovi Nobelovy ceny míru Liou Siao-povi. Na snímku jsou Liou Sia a Ivo Hucl u hrobu Franze Kafky. Foto archiv Ivo Hucla.

Básník a kurátor Ivo Hucl se dlouhodobě zabývá regionem Dálného východu. Na ji.hlavském Inspiračním fóru v rámci cyklu Vnitřní svět promluví dnes o tom, jak vnímá současnou Čínu, i o textech, které ho inspirují. Pro dok.revue to přiblížuje ve svém textu v pravidelné festivalové rubrice vnitřní svět.

Evropské umění vždy na neuchopitelném a neovladatelném světě vybojovávalo řád, přehlednost a srozumitelnost. Kultivovalo, osvobozovalo a projasňovalo. Společně s magií, náboženstvím a posléze vědou bylo hlavním inspiračním zdrojem civilizace. V současné době se však zdá, že nepřehledným a neovladatelným se stal náš vlastní kulturně-virtuální výtvor; pluralita světa se zcela uzavřela v našich vlastních projekcích. Pod kletbou iluzorních jistot a zabezpečení jsme nuceni opět cyklicky bloudit a vzdávat se těžce vybojovaných osobních svobod. Zklamaní vlastní vyprahlostí se utíkáme k povrchnosti, estetickým klišé a uměleckému konzumu. Ztráta důvěry ve vlastní tradici žene mnoho lidí za inspirací k archaickým kulturám, různým druhům planého aktivismu a především k naukám Dálného Východu, až na výjimky bohužel pouze způsobem, který zenový mistr Kódó Sawaki lapidárně popsal slovy „jinde je vice věcí, které nás oslňují“.

Především Čína, Tibet, Japonsko a Indie se staly od počátku 20. století pro západní Evropu zdrojem idejí a myšlenek, které hluboce ovlivnily zdejší myšlení a sehrály významnou roli při formování filozofie tzv. kontrakultury. Mnozí evropští a američtí intelektuálové nalezli ve východních naukách a učeních ukotvení svého duchovního hledání a na jeho základech budují zcela nový systém hodnot. Především setkání s filozofií čínského taoismu, zenu a tibetského buddhismu se pro západ stalo téměř osudové. Východ v západní společnosti oživil hodnoty univerzální odpovědnosti, naplnil do té doby neurčitá očekávání po transcendenci kultury a pomohl při hledání odpovědí na mnoho ekologických otázek. Přesto reflexe tohoto tvůrčího a v nejhlubším slova smyslu synkretického setkání zůstává dosud na okraji zájmu evropských teoretiků. Snad proto, že východní myšlení vždy zvláštním způsobem vzdorovalo a vzdoruje evropské racionalitě. A právě díky tomuto „jinému“ hlasu, odlišné perspektivě a jisté neuchopitelnosti vstoupil Dálný Východ i do mé tvorby a ovlivnil rozvrh mé osobní životní cesty. Kniha o Cestě a Síle Starého Mistra Laozi, setkání s Oldřichem Králem, rozhovory s četnými představiteli tibetského buddhismu, Sútra Srdce, přátelství s čínským básníkem a disidentem Liao I-wu, inspirace poetikou čínské a japonské přírodní lyriky - to jsou zdroje, z kterých čerpají texty, vzpomínky a eseje, které se stanou součástí mého "vnitřního světa" v rámci Inspiračního fóra na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.Půjde o příležitost k alespoň chaotickému dotyku dvou velkých kulturních civilizací.
 

Ivo Hucl je básník, kurátor výstav, kulturní aktivista a zakladatel Bezejmenné čajovny ve Šťáhlavicích. Před rokem 1989 pracoval v dělnických profesích a své texty publikoval v samizdatu. Dosud vydal pět básnických sbírek a dvě knihy esejů. Za svou první knihu Ostrovní básně obdržel v roce 2010 literární Cenu Bohumila Polana. Jeho práce odráží dlouhodobý zájem o východní kulturu, stejně jako spirituální charakter jeho tvorby.




F5.19DOK.REVUE
29. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.