Vnitřní svět básníka Ivo Hucla

Dám si čínu

V roce 2018 se básník Ivo Hucl setkal s fotografkou, spisovatelkou a čínskou disidentkou Liou Siou, vdovou po laureátovi Nobelovy ceny míru Liou Siao-povi. Na snímku jsou Liou Sia a Ivo Hucl u hrobu Franze Kafky. Foto archiv Ivo Hucla.

Básník a kurátor Ivo Hucl se dlouhodobě zabývá regionem Dálného východu. Na ji.hlavském Inspiračním fóru v rámci cyklu Vnitřní svět promluví dnes o tom, jak vnímá současnou Čínu, i o textech, které ho inspirují. Pro dok.revue to přiblížuje ve svém textu v pravidelné festivalové rubrice vnitřní svět.

Evropské umění vždy na neuchopitelném a neovladatelném světě vybojovávalo řád, přehlednost a srozumitelnost. Kultivovalo, osvobozovalo a projasňovalo. Společně s magií, náboženstvím a posléze vědou bylo hlavním inspiračním zdrojem civilizace. V současné době se však zdá, že nepřehledným a neovladatelným se stal náš vlastní kulturně-virtuální výtvor; pluralita světa se zcela uzavřela v našich vlastních projekcích. Pod kletbou iluzorních jistot a zabezpečení jsme nuceni opět cyklicky bloudit a vzdávat se těžce vybojovaných osobních svobod. Zklamaní vlastní vyprahlostí se utíkáme k povrchnosti, estetickým klišé a uměleckému konzumu. Ztráta důvěry ve vlastní tradici žene mnoho lidí za inspirací k archaickým kulturám, různým druhům planého aktivismu a především k naukám Dálného Východu, až na výjimky bohužel pouze způsobem, který zenový mistr Kódó Sawaki lapidárně popsal slovy „jinde je vice věcí, které nás oslňují“.

Především Čína, Tibet, Japonsko a Indie se staly od počátku 20. století pro západní Evropu zdrojem idejí a myšlenek, které hluboce ovlivnily zdejší myšlení a sehrály významnou roli při formování filozofie tzv. kontrakultury. Mnozí evropští a američtí intelektuálové nalezli ve východních naukách a učeních ukotvení svého duchovního hledání a na jeho základech budují zcela nový systém hodnot. Především setkání s filozofií čínského taoismu, zenu a tibetského buddhismu se pro západ stalo téměř osudové. Východ v západní společnosti oživil hodnoty univerzální odpovědnosti, naplnil do té doby neurčitá očekávání po transcendenci kultury a pomohl při hledání odpovědí na mnoho ekologických otázek. Přesto reflexe tohoto tvůrčího a v nejhlubším slova smyslu synkretického setkání zůstává dosud na okraji zájmu evropských teoretiků. Snad proto, že východní myšlení vždy zvláštním způsobem vzdorovalo a vzdoruje evropské racionalitě. A právě díky tomuto „jinému“ hlasu, odlišné perspektivě a jisté neuchopitelnosti vstoupil Dálný Východ i do mé tvorby a ovlivnil rozvrh mé osobní životní cesty. Kniha o Cestě a Síle Starého Mistra Laozi, setkání s Oldřichem Králem, rozhovory s četnými představiteli tibetského buddhismu, Sútra Srdce, přátelství s čínským básníkem a disidentem Liao I-wu, inspirace poetikou čínské a japonské přírodní lyriky - to jsou zdroje, z kterých čerpají texty, vzpomínky a eseje, které se stanou součástí mého "vnitřního světa" v rámci Inspiračního fóra na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.Půjde o příležitost k alespoň chaotickému dotyku dvou velkých kulturních civilizací.
 

Ivo Hucl je básník, kurátor výstav, kulturní aktivista a zakladatel Bezejmenné čajovny ve Šťáhlavicích. Před rokem 1989 pracoval v dělnických profesích a své texty publikoval v samizdatu. Dosud vydal pět básnických sbírek a dvě knihy esejů. Za svou první knihu Ostrovní básně obdržel v roce 2010 literární Cenu Bohumila Polana. Jeho práce odráží dlouhodobý zájem o východní kulturu, stejně jako spirituální charakter jeho tvorby.




F5.19DOK.REVUE
29. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film