Ve světle ikon

Zdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon

Mohu říci, že je to film ze Sibiře i z Vysočiny, je to film o obrazech kolem nás a v nás. Je to film o obrazech lidských a božských, o světle, které z nich vyzařuje, o člověku jako obrazu nejvyšším. Pro hledajícího diváka odkrývá neobyčejné v „obyčejném“ – každodenním…

Před pětadvaceti lety jsem se daleko na východě u jezera Bajkal na poloostrově Svatý Nos krátce setkal s duchovním starcem Spiridonem. Dlouze hleděl na klidnou hladinu velikého jezera a pak řekl: „Do hloubky a podstaty obrazu můžeš proniknout jeho dlouhým a soustředěným pozorováním. I to může být meditace, i to může být modlitba.“ Moc jsem tehdy jeho řeči nerozuměl, ale utkvěla mi v paměti. A právě tato slova po letech uzrála a inspirovala náš nový film.

Před šesti lety, při natáčení dokumentárního filmu V krajinách ticha na Sibiři (ke zhlédnutí na YouTube) a později u filmu Raduga – slavnost duhy, jsem se setkal s lidmi, kteří mi více poodkryli tajemství působení obrazu na člověka. Schopnost soustředěným pozorováním – ztišením se – proniknout do „středu“ obrazu, do přítomnosti a odtud získávat sílu a poznání.
Zaujalo mě to znova natolik, že jsem se na Sibiř vrátil a hledal lidi, kteří umí do hloubky obrazu vstoupit či silné obrazy tvořit, lidi, pro které je „obraz meditací či modlitbou“, jak mi kdysi řekl stařec Spiridon.
Našel jsem je v sibiřském městečku Jenisejsk. Zde jsem zjistil, že každý obraz, ať už umělecký, přírodní, fotka nebo film, může být ikonou, duchovním obrazem.
Může… ale záleží na stavu mysli tvůrce, s jakou obraz tvoří, a na mysli toho, kdo se na obraz dívá, kdo jej přijímá.

V obou mých předchozích filmech, a nepatrně i v tomto novém, se zabývám původním staroslovanským jazykem, užívaným před cyrilometodějskou reformou, a písmem zvaným bukvice.
V kultuře sibiřských Rusů je tento starodávný slovanský jazyk stále přítomný a živý. Jeho hlubinné významy nám zřetelně a v širších (duchovních) souvislostech mohou odkrýt původní význam slov i naší mateřštiny. Jak učí znalci tohoto staroslovanského jazyka, slovo „ikona“ znamená jakýkoli obraz a je složeno ze dvou staroslovanských slov: „I“ označuje „ingli“, božskou sílu, světlo.
Slovo „koná“ pak vyjadřuje „konání“ – působení božské síly, světla, na člověka. Ikona tedy znamená působení této síly skrze jakýkoli obraz: umělecký, přírodní, fotku… film.
A právě snahou našeho nového dokumentárního filmu Ve světle ikon je tento dávný duchovní vztah člověka a obrazu vyjádřit a přiblížit.

Jedním z průvodců filmu je pravoslavná mniška, sestra Njanila, která začala znenadání tvořit vynikající a v Rusku ceněné ikony ve svých šedesáti letech, i když neumí a nikdy neuměla kreslit ani malovat. Na otázku, jak si tento svůj nenadálý „talent“ malovat duchovní obrazy vysvětluje, odpověděla:

„Bůh stvořil člověka k obrazu svému a člověk svým každodenním životem, svým
Světlem, svými každodenními skutky tento obraz posvěcuje /povyšuje/
či znesvěcuje /popírá/… a odtud pramení ty dary.“

Film se natáčel v Rusku – na Sibiři v městečku Jenisejsk, kde je významná ikonopisecká dílna. A také u nás na Vysočině… Obrazy jsou všude kolem nás… a v nás.


Na filmu společně pracovali manželé Zdeněk N. Bričkovský, režisér a dokumentarista, a Taťána Novotná, střihačka, kteří společně založili malou filmovou společnost DÓMfilm. Doposud vytvořili 8 dokumentárních filmů, jež spojuje duchovní svět různých kultur, národů, skupin různých vyznání, lidí různých osudů, hledání toho, co nás (náš život) přesahuje a vede nás cestou k nezávislosti, vnitřní svobodě. Některé z nich byly uvedeny na mnoha domácích i zahraničních festivalech a získaly několik významných ocenění. 

Film Ve světle ikon je dokončen a bude mít premiéru na některém domácím nebo zahraničním filmovém festivalu na podzim tohoto roku anebo začátkem roku příštího.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

5.18DOK.REVUE
26. 11. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue