Ve světle ikon

Zdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon

Mohu říci, že je to film ze Sibiře i z Vysočiny, je to film o obrazech kolem nás a v nás. Je to film o obrazech lidských a božských, o světle, které z nich vyzařuje, o člověku jako obrazu nejvyšším. Pro hledajícího diváka odkrývá neobyčejné v „obyčejném“ – každodenním…

Před pětadvaceti lety jsem se daleko na východě u jezera Bajkal na poloostrově Svatý Nos krátce setkal s duchovním starcem Spiridonem. Dlouze hleděl na klidnou hladinu velikého jezera a pak řekl: „Do hloubky a podstaty obrazu můžeš proniknout jeho dlouhým a soustředěným pozorováním. I to může být meditace, i to může být modlitba.“ Moc jsem tehdy jeho řeči nerozuměl, ale utkvěla mi v paměti. A právě tato slova po letech uzrála a inspirovala náš nový film.

Před šesti lety, při natáčení dokumentárního filmu V krajinách ticha na Sibiři (ke zhlédnutí na YouTube) a později u filmu Raduga – slavnost duhy, jsem se setkal s lidmi, kteří mi více poodkryli tajemství působení obrazu na člověka. Schopnost soustředěným pozorováním – ztišením se – proniknout do „středu“ obrazu, do přítomnosti a odtud získávat sílu a poznání.
Zaujalo mě to znova natolik, že jsem se na Sibiř vrátil a hledal lidi, kteří umí do hloubky obrazu vstoupit či silné obrazy tvořit, lidi, pro které je „obraz meditací či modlitbou“, jak mi kdysi řekl stařec Spiridon.
Našel jsem je v sibiřském městečku Jenisejsk. Zde jsem zjistil, že každý obraz, ať už umělecký, přírodní, fotka nebo film, může být ikonou, duchovním obrazem.
Může… ale záleží na stavu mysli tvůrce, s jakou obraz tvoří, a na mysli toho, kdo se na obraz dívá, kdo jej přijímá.

V obou mých předchozích filmech, a nepatrně i v tomto novém, se zabývám původním staroslovanským jazykem, užívaným před cyrilometodějskou reformou, a písmem zvaným bukvice.
V kultuře sibiřských Rusů je tento starodávný slovanský jazyk stále přítomný a živý. Jeho hlubinné významy nám zřetelně a v širších (duchovních) souvislostech mohou odkrýt původní význam slov i naší mateřštiny. Jak učí znalci tohoto staroslovanského jazyka, slovo „ikona“ znamená jakýkoli obraz a je složeno ze dvou staroslovanských slov: „I“ označuje „ingli“, božskou sílu, světlo.
Slovo „koná“ pak vyjadřuje „konání“ – působení božské síly, světla, na člověka. Ikona tedy znamená působení této síly skrze jakýkoli obraz: umělecký, přírodní, fotku… film.
A právě snahou našeho nového dokumentárního filmu Ve světle ikon je tento dávný duchovní vztah člověka a obrazu vyjádřit a přiblížit.

Jedním z průvodců filmu je pravoslavná mniška, sestra Njanila, která začala znenadání tvořit vynikající a v Rusku ceněné ikony ve svých šedesáti letech, i když neumí a nikdy neuměla kreslit ani malovat. Na otázku, jak si tento svůj nenadálý „talent“ malovat duchovní obrazy vysvětluje, odpověděla:

„Bůh stvořil člověka k obrazu svému a člověk svým každodenním životem, svým
Světlem, svými každodenními skutky tento obraz posvěcuje /povyšuje/
či znesvěcuje /popírá/… a odtud pramení ty dary.“

Film se natáčel v Rusku – na Sibiři v městečku Jenisejsk, kde je významná ikonopisecká dílna. A také u nás na Vysočině… Obrazy jsou všude kolem nás… a v nás.


Na filmu společně pracovali manželé Zdeněk N. Bričkovský, režisér a dokumentarista, a Taťána Novotná, střihačka, kteří společně založili malou filmovou společnost DÓMfilm. Doposud vytvořili 8 dokumentárních filmů, jež spojuje duchovní svět různých kultur, národů, skupin různých vyznání, lidí různých osudů, hledání toho, co nás (náš život) přesahuje a vede nás cestou k nezávislosti, vnitřní svobodě. Některé z nich byly uvedeny na mnoha domácích i zahraničních festivalech a získaly několik významných ocenění. 

Film Ve světle ikon je dokončen a bude mít premiéru na některém domácím nebo zahraničním filmovém festivalu na podzim tohoto roku anebo začátkem roku příštího.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.

starší články

5.18DOK.REVUE
26. 11. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.