Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací
DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Ukázat problémy současné generace prizmatem radikální rodiny?Bratrství

Nový film

Ukázat problémy současné generace prizmatem radikální rodiny?

16. 8. 2021 / AUTOR: Francesco Montagner

Italský dokumentarista působící v Česku, Francesco Montagner, získal za svůj dokument Bratrství (Brotherhood) Zlatého leoparda v soutěži debutů a druhých filmů na festivalu v Locarnu. Svůj text o vzniku filmu  psal pro dok.revue krátce předtím, než prestižní cenu obdržel.

Vraťme se zpět v čase do devadesátých let minulého století. Já, Francesco, režisér filmu Bratrství, sedím s rodinou doma na gauči po večeři. Jsem ještě dítě, přesto už mě hluboce přitahují a zajímají obrazy na „monitoru“, kterému všichni říkáme televize. Běží právě televizní zprávy a v nich kruté záběry mrtvých těl, je jich mnoho a kolem zoufale pláčou lidé. Jsem zmatený. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Netuším, kde se to odehrává a co vlastně sleduji. Nejsem si jistý svými pocity, tak se podívám na rodiče a vybavuji si jasně jejich zděšené obličeje. Takhle vystrašené jsem je za svůj krátký život ještě neviděl.

Byly to těla žen a mužů ze Srebrenice. Psal se rok 1995.

Nyní, o mnoho let později, jsem dokončil svůj druhý celovečerní dokument Bratrství, který je ovlivněn touto příhodou z dětství. Tehdejší události podvědomě poznamenaly mou paměť dítěte a vytvořily ve mně potřebu, osobní nutnost prozkoumat bosenský příběh, který je nepřímo spojen s válečnými událostmi.

<b><i>Bratrství</i></b> 

V roce 2015 jsem viděl televizní reportáž, kde se objevila rodina Delićových. Došlo mi, že současní mladí lidé jsou ovlivněni válečnou generací a často oslněni fata morganou bosenské válečné propagandy a mohou být snadno zlákáni extremismem. V této rodině, jejíž tři mladí synové Dzabir, Usama a Uzejr Delićovi jsou hlavními protagonisty dokumentu, je otec Ibrahim často vnímán jako válečný hrdina, jeden z těch, kteří bojovali proti Srbům, když byli Bosňáci napadeni a vyhlazeni srbskou a chorvatskou armádou.

Realita je taková, že po válce tuto generaci otců přemohla nenávist, vedoucí často k náboženskému extremismu. Osud otce Ibrahima je důsledkem fenoménu radikalizace, který započal v době války a dovedl ho k tomu, že se z něj stal mimo jiné náboženský kazatel.

Po této televizní reportáži jsem přemýšlel, jaký je možný důsledek tohoto fenoménu na současnou i budoucí generaci mladých Bosňanů. Jaký je vztah mezi válečnými veterány a jejich syny?

Půdorysem tohoto dokumentu založeného na postavách je univerzální příběh s nádechem středověku. Pán domu je nucen opustit své panství na dlouhou dobu – péči o dům svěří nejstaršímu synovi, starost o stádo tomu prostřednímu a nejmladší dostane za úkol studovat (a v budoucnu se zhostit náboženské role).

Můj dokument Bratrství zkoumá tyto otázky v kontextu rodiny pastevců, v níž jsou dospívající synové vychovávaní přísnou rukou otce rodiny a musejí čelit výzvám, když se jejich otec ocitne na dva roky do vězení, a oni tím pádem musejí vyrůstat sami. Zjevné obtíže dospívání s chybějícím rodičem se mění v životní příležitost k tomu, aby bratři objevili svou identitu a maskulinitu.

Rodinná cesta skutečně začíná rozkolem: Ibrahim je odsouzen a Dzabir, Usama a Uzejr se poprvé v životě musejí spolehnout jen sami na sebe. Náznak smutku brzy nahradí pocit svobody a neodbytná nutnost reflektovat odkaz války, zatímco bratři hledají lásku, tvrdě pracují a pokoušejí význam toho, co znamená mít bratry.

Půdorysem tohoto dokumentu založeného na postavách je univerzální příběh s nádechem středověku. Pán domu je nucen opustit své panství na dlouhou dobu – péči o dům svěří nejstaršímu synovi, starost o stádo tomu prostřednímu a nejmladší dostane za úkol studovat (a v budoucnu se zhostit náboženské role).

Právě tato univerzálnost příběhu mě na něm nejvíce přitahovala. Vypovídá o současném světě stejně relevantně jako dvě stě let starý příběh. Navíc jsou všichni bratři neobyčejně zajímaví, každý má odlišnou archetypální povahu. Byl to skvělý námět pro film, jenž se jemně snaží dotknout tématu mužství a identity v převážně mužském světě.)

Režisér filmu <b><i>Bratrství</i></b> Francesco Montagner

Dokument Bratrství lze také vnímat jako cestu mladého Uzejra, jenž se v tomto smyslu stává jediným skutečným hlavním hrdinou filmu, k jeho prvnímu momentu sebeuvědomění, ke klíčovému konci dospívání, jehož docílí v závěrečné scéně filmu.

Takřka každá událost, která se stane bratrům, se nakonec sbíhá k Uzejrovi, zjevně nejkřehčímu z bratrů, nejméně zapojenému do rodinných šarvátek, ale ve skutečnosti vážnému pozorovateli, jenž je skvělým zrcadlem emocí diváků.

Od začátku tvorby filmu v roce 2016 jsem cítil, že chci udělat film, který mně i divákům umožní být velmi blízko postavám, cítit je a rozumět jejich pohledům na svět (a překročit běžný negativní narativ, který často přisuzujeme radikálně uvažujícím lidem). Byl jsem přesvědčený, že chci nejprve protagonisty ukázat jako milé mladé chlapce, aby diváci na chvíli zapomněli na náboženské téma a další geopolitická témata a jen chvíli žili s Usamou, Dzabirem a Uzejrem, vnímali jejich boj a hledali pro ně pochopení. Byl jsem si jistý, že divák pocítí politickou rovinu filmu pozvolna prostřednictvím minimálních, ale neustálé přítomných pozůstatků války přítomných v každé druhé scéně.

Z angličtiny přeložila Kamila Boháčková