Střet hodnot

Celovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review.

Z filmu Rentgen rodiny. Foto MFDF Ji.hlava

Vítězem loňského ročníku festivalu IDFA se stal celovečerní dokument vyprávějící intimní příběh režisérčiných rodičů, které spojilo manželství, ale posléze se následkem nepřekonatelných rozdílů mezi světskými a náboženskými hodnotami zcela odcizili. Rentgen rodiny je hluboce osobní film, jenž propojuje soukromí s dějinami společenských a politických změn, které vedly v roce 1979 až k íránské revoluci. Poukazuje tak na možná nebezpečí a bolest, jež se skrývají za zcela protichůdnými pohledy na svět.

Jen jako hosté

Firouzeh Khosrovaniová se narodila v Teheránu a v jistém slova smyslu jí dalo život setkání dvou zcela odlišných světů. Její otec Hossein byl člověk vyznávající světské a západní hodnoty. Když se narodila, snil o tom, že bude jeho dcera žít v souladu s evropskými hodnotami a kulturou. Byl vzdělaný a měl rád vážnou hudbu, umění a večery strávené s přáteli. Na opačném konci stála její matka Tayi, oddaná muslimka, jež spatřovala za zájmy a životním stylem svého manžela hřích. Tolerovala je pouze zpočátku.

Po svatbě, které se Hossein nemohl zúčastnit, jelikož v té době studoval ve Švýcarsku radiologii a nemohl odcestovat, za ním matka odjela do jeho nové vlasti. Hossein doufal, že Tayi v této nové kultuře najde nový smysl, jeho naděje však byly marné. Na jeho přání sice na čas odložila pokrývku hlavy, z její strany to však byla jen snaha potěšit manžela a přizpůsobit se životu, jemuž nikdy neporozuměla. Nikdy se ve Švýcarsku necítila doma a nejšťastnější byla, když po jejím otěhotnění odjeli.

Khosrovaniová nám skrze fotografie, obrazy a aranžované scény vypráví příběh života dvou lidí, kteří se usilovně snažili, aby jejich vztah fungoval, přestože byl předurčen k zániku. Ve své podstatě je to příběh identity a citových vazeb a porozumění, jež utvářejí intimní prostor člověka v jeho životě, jakýsi vnitřní vesmír, který se dá částečně ovlivnit, avšak nikdy skutečně změnit. Tento vnitřní vesmír je totiž hluboce spojen s tím, jak pojímáme to, čím ve světě jsme, a nezbytně také souvisí s pocitem domova jako místa, kam patříme. To, co bylo pro Hosseina domovem, bylo pro Tayi pouze něčím dočasným. Život, jenž jej naplňoval a dával mu smysl – jeho studia, přátelé a výlety za lyžováním –, jí připadal prázdný. Pro Tayi to bylo jen krátké období, po němž má následovat doma v Teheránu jejich skutečný život.
 

Z filmu Rentgen rodiny. Foto MFDF Ji.hlava
 

Tito dva lidé vstoupili do svých životů jen jako hosté. Jejich manželství bylo pokusem spojit neslučitelné, bylo jako puklina, jež je až příliš velká na to, aby se dala překlenout. Vyprávět jejich příběh na plátně je něco skutečně osobního, tento film však zároveň velmi dobře ukazuje rozpor rozdělující světskou a věřící část společnosti. Základy této rodiny byly postaveny na hlubokých prasklinách, stejně jako tehdejší íránská společnost.

Předpoklad zhroucení

Předpoklad zhroucení se ve vzduchu vznášel už nějakou dobu a čekal jen na svůj čas. Bok po boku vedle sebe stály dvě strany íránské společnosti, rozdělené životním stylem i názory natolik, že působily spíše jako dvě samostatné země – jedna coby pravý opak druhé. Tento film získal na festivalu IDFA rovněž cenu za kreativní použití archivních záběrů. Porota ocenila nejen to, jakým způsobem film využívá  rodinný archiv, ale také jak v něm nabývají dramatické společenské a politické změny v zemi konkrétní a hmotné podoby. Nesledujeme v něm pouze scény z rodinného života, film velmi dobře zachycuje také tehdejší Írán.

V íránské historii existuje bod, jenž odděluje dvě rozdílné epochy. Podobně je tomu v manželství Hosseina a Tayi. Když začala cesta k revoluci nabírat na síle a Tayi se stále víc a víc zapojovala do událostí, jež k ní vedly, i pomyslný jazýček vah mezi ní a Hosseinem se přehoupl z jedné strany na druhou. Z poslušné manželky, která se nedobrovolně podřizovala přáním svého manžela, se stala aktivistka, jejíž náboženské hodnoty čím dál více rezonovaly celou společností. Zatímco její svět tak nabýval na síle, ten Hosseinův se scvrkával nejen na veřejnosti, ale také v jeho vlastním domově. Ztrácel pevnou půdu pod nohama a totéž se dělo se světským Íránem, který již nedokázal čelit státu opírajícímu se o náboženství a mířícímu k převzetí moci. Rovnováha této rodiny i země byla jen dočasná a křehčí, než by si kdo býval pomyslel. Jejímu konci, k němuž byla od začátku předurčena, se zkrátka nedalo zabránit.

Rentgen rodiny je nejen velmi silným osobním příběhem. Dost možná poukazuje také na to, že lidská tolerance a porozumění mají své hranice a že vlastní identita a základní hodnoty nás mohou někdy skutečně hluboce rozdělit. Ukazuje nám, že jakmile přestaneme usilovat o rovnováhu a ztratíme vůli porozumět druhé straně, život, který žijeme ve společnosti i vlastní rodině, se zhroutí.
 

Překlad Petra Ocelková.
 


 

Tento článek je převzatý z časopisu Modern Times Review: The European Documentary Magazine (MTR) v rámci vzájemné spolupráce s časopisem dok.revue díky podpoře z Fondů EHP a Norska 2014-2021. ZDE si lze předplatit plný přístup do online archivu časopisu MTR, v ceně je i tištěný magazín. 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueChci tě, jestli to dokážešCelovečerní dokumentární film Dagmar Smržové Chci tě, jestli to dokážeš byl sice uveden na MFDF Ji.hlava už v roce 2019, ale kvůli pandemii přichází do českých kin až letos 5. srpna. Dokumentaristka popisuje, jak její film vznikal.Dagmar Smržová
3.21Jak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera Lacková
2.21Globální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta Kovářová
dok.revueManželstvíJak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který bude mít světovou premiéru na přelomu dubna a května na kanadském festivalu HOT DOCS, a ta domácí ho čeká na festivalu Jeden svět?Kateřina Hager
1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková

starší články

.DOK.REVUE
09. 03. 2021


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková