Sloboda voľby

Rozhovor s Jackym Goldbergom, režisérom filmu Pamäť tela, ktorý bude mať svoju medzinárodnú premiéru v súťaži Opus Bonum

Manhattanský režisér Jacky Goldberg príde na tohtoročný festival predstaviť svoj najnovší dokumentárny snímok Pamäť tela. Na ploche necelej hodiny pozoruje svoju hrdinku Finley pri jej každodenných úkonoch, ktoré spočívajú hlavne v natáčaní samej seba na erotické portály, sexe cez telefón a výrobe vlastných parfumov. Napriek tomu, že jej zákazníci vidia na monitoroch ako bezstarostnú, príťažlivú ženu, Finley si so sebou v živote nesie starosti a pády rovnako, ako ktokoľvek iný. 

Hrdinka vášho filmu sa živí poskytovaním sexuálnych služieb online, na diaľku. Nie len jej okolie, ale i veľká časť populácie sa na podobnú prácu a jej prevádzkovateľov pozerá medzi prsty. Ako vnímate toto „remeslo“ vy?
Ja ako filmár, čo je najdôležitejšie podotknúť, nesúdim ľudí, ktorých sa rozhodnem filmovať. Finley, ktorá mi verila dostatočne na to, aby ma pustila do svojej intímnej zóny,  rozhodne nebola výnimkou. Takže aj keby sa mi nepáčilo to, čo robí, nie som oprávnený ju za to súdiť. Alebo by som proste tento film nenatočil. Ja, ako občan, som bol za to, a to ešte pred tým, ako som sa rozhodol natočiť tento film, aby sa erotické video chaty a sexuálne služby obecne vykonávali v normálnych podmienkach, nie ako otroctvo. Finley je nezávislá pracovnička, nemá žiadneho šéfa, vytvorila si decentný život (predtým bola veľmi chudobná) a za nič sa nehanbí. Je zmierená so svojím telom, sama sa rozhoduje čo spraví a čo ukáže... Takže som s tým úplne v pohode. 

Vaša protagonistka sa pred kamerou obnažila nie len fyzicky, ale hlavne psychicky. Zdieľa s vami svoje obavy, emócie i problémy. Bolo pre vás náročné dostať sa pod kožu pred kamerou tak suverénne vystupujúcej žene? 
Nebolo to tak náročné z dvoch dôvodov. Po prvé, Finley ma pozná niečo cez dvanásť rokov a dôveruje mi. Už skôr som natočil ňou inšpirovaný krátky film (úplnú fikciu), ktorý vtedy videla a užívala si ho. Takže ju nebolo príliš ťažké presvedčiť, že ju a jej príbeh rešpektujem. Po druhé, je to prirodzená exhibicionistka a rada zdieľa svoj život na sociálnych médiách. Kamarátov informuje o tom, čo sa jej deje a mňa považuje za jedného z nich. Najkomplikovanejšia časť sa týkala jej dieťaťa, chcel som ho totiž natočiť tiež, nemohol som tak však spraviť z právnych dôvodov. Musel som tak prísť s formálnymi postupmi, vďaka ktorým som ho do filmu zahrnul bez toho, aby som ho ukázal.  V obraze chýba, je však v centre všetkého.

Zmenilo sa niečo radikálnym spôsobom v živote Finley po ukončení natáčania do dnešnej doby?
Áno, mnoho vecí. Neviem presne ako tie zmeny súvisia s natáčaním, ale vo svojom živote spravila mnoho zmien. Po prvé, prestala s výstupmi na webkamere. Bola z toho unudená, tak prestala. Nie je to tak, že by sa za to hanbila, avšak robila to už päť rokov, chcela skúsiť niečo iné. V súčasnej dobe si vyberá svoju ďalšiu prácu. Nie ako výrobca parfumov (to nefungovalo), ale pravdepodobne ako komunitná manažérka, v tom je dobrá. Po druhé, po dlhom, drahom a bolestivom súdení s bývalým manželom opäť získala striedavú starostlivosť o svoje dieťa. Koniec koncov, je i viac sociálna, o niečo viac vychádza von... Tak, ako nikto iný, rastie, stáva sa múdrejšou a snaží sa v živote dosiahnuť väčšiu rovnováhu. Moc rád by som o nej v budúcnosti natočil ďalší film, tentoraz by však zahrňoval už aj mňa.   


Snímok Pamäť tela režiséra Jackyho Goldberga môžete na 22. MFDF Ji.hlava vidieť za účasti režiséra v medzinárodnej premiére v piatok 26.10.2018 o 23:00 v sále DKO II, prípadne počas druhej projekcie v utorok 30.10.2018 o 10:00 v kine Dukla.  

Francúzsky režisér Jacky Goldberg (1981) je autorom niekoľkých krátkych filmov, z ktorých snímok Far from Manhattan (2010) získal nomináciu na cenu Zlatý leopard na festivale v Locarne. Režíroval tiež dokument o tvorcovi filmových komédií Juddovi Apatowovi s názvom This is comedy (2014) a produkoval film Golden Slumbers (2012). Vedľa toho píše filmové kritiky a prispieva svojími článkami do mnohých periodík. 





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.19Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.19V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.19Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.19Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda

starší články

F1.18DOK.REVUE
25. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film