Sloboda voľby

Rozhovor s Jackym Goldbergom, režisérom filmu Pamäť tela, ktorý bude mať svoju medzinárodnú premiéru v súťaži Opus Bonum

Manhattanský režisér Jacky Goldberg príde na tohtoročný festival predstaviť svoj najnovší dokumentárny snímok Pamäť tela. Na ploche necelej hodiny pozoruje svoju hrdinku Finley pri jej každodenných úkonoch, ktoré spočívajú hlavne v natáčaní samej seba na erotické portály, sexe cez telefón a výrobe vlastných parfumov. Napriek tomu, že jej zákazníci vidia na monitoroch ako bezstarostnú, príťažlivú ženu, Finley si so sebou v živote nesie starosti a pády rovnako, ako ktokoľvek iný. 

Hrdinka vášho filmu sa živí poskytovaním sexuálnych služieb online, na diaľku. Nie len jej okolie, ale i veľká časť populácie sa na podobnú prácu a jej prevádzkovateľov pozerá medzi prsty. Ako vnímate toto „remeslo“ vy?
Ja ako filmár, čo je najdôležitejšie podotknúť, nesúdim ľudí, ktorých sa rozhodnem filmovať. Finley, ktorá mi verila dostatočne na to, aby ma pustila do svojej intímnej zóny,  rozhodne nebola výnimkou. Takže aj keby sa mi nepáčilo to, čo robí, nie som oprávnený ju za to súdiť. Alebo by som proste tento film nenatočil. Ja, ako občan, som bol za to, a to ešte pred tým, ako som sa rozhodol natočiť tento film, aby sa erotické video chaty a sexuálne služby obecne vykonávali v normálnych podmienkach, nie ako otroctvo. Finley je nezávislá pracovnička, nemá žiadneho šéfa, vytvorila si decentný život (predtým bola veľmi chudobná) a za nič sa nehanbí. Je zmierená so svojím telom, sama sa rozhoduje čo spraví a čo ukáže... Takže som s tým úplne v pohode. 

Vaša protagonistka sa pred kamerou obnažila nie len fyzicky, ale hlavne psychicky. Zdieľa s vami svoje obavy, emócie i problémy. Bolo pre vás náročné dostať sa pod kožu pred kamerou tak suverénne vystupujúcej žene? 
Nebolo to tak náročné z dvoch dôvodov. Po prvé, Finley ma pozná niečo cez dvanásť rokov a dôveruje mi. Už skôr som natočil ňou inšpirovaný krátky film (úplnú fikciu), ktorý vtedy videla a užívala si ho. Takže ju nebolo príliš ťažké presvedčiť, že ju a jej príbeh rešpektujem. Po druhé, je to prirodzená exhibicionistka a rada zdieľa svoj život na sociálnych médiách. Kamarátov informuje o tom, čo sa jej deje a mňa považuje za jedného z nich. Najkomplikovanejšia časť sa týkala jej dieťaťa, chcel som ho totiž natočiť tiež, nemohol som tak však spraviť z právnych dôvodov. Musel som tak prísť s formálnymi postupmi, vďaka ktorým som ho do filmu zahrnul bez toho, aby som ho ukázal.  V obraze chýba, je však v centre všetkého.

Zmenilo sa niečo radikálnym spôsobom v živote Finley po ukončení natáčania do dnešnej doby?
Áno, mnoho vecí. Neviem presne ako tie zmeny súvisia s natáčaním, ale vo svojom živote spravila mnoho zmien. Po prvé, prestala s výstupmi na webkamere. Bola z toho unudená, tak prestala. Nie je to tak, že by sa za to hanbila, avšak robila to už päť rokov, chcela skúsiť niečo iné. V súčasnej dobe si vyberá svoju ďalšiu prácu. Nie ako výrobca parfumov (to nefungovalo), ale pravdepodobne ako komunitná manažérka, v tom je dobrá. Po druhé, po dlhom, drahom a bolestivom súdení s bývalým manželom opäť získala striedavú starostlivosť o svoje dieťa. Koniec koncov, je i viac sociálna, o niečo viac vychádza von... Tak, ako nikto iný, rastie, stáva sa múdrejšou a snaží sa v živote dosiahnuť väčšiu rovnováhu. Moc rád by som o nej v budúcnosti natočil ďalší film, tentoraz by však zahrňoval už aj mňa.   


Snímok Pamäť tela režiséra Jackyho Goldberga môžete na 22. MFDF Ji.hlava vidieť za účasti režiséra v medzinárodnej premiére v piatok 26.10.2018 o 23:00 v sále DKO II, prípadne počas druhej projekcie v utorok 30.10.2018 o 10:00 v kine Dukla.  

Francúzsky režisér Jacky Goldberg (1981) je autorom niekoľkých krátkych filmov, z ktorých snímok Far from Manhattan (2010) získal nomináciu na cenu Zlatý leopard na festivale v Locarne. Režíroval tiež dokument o tvorcovi filmových komédií Juddovi Apatowovi s názvom This is comedy (2014) a produkoval film Golden Slumbers (2012). Vedľa toho píše filmové kritiky a prispieva svojími článkami do mnohých periodík. 





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková

starší články

F1.18DOK.REVUE
25. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue