Sametová FAMU

Vizuální umělkyně Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, jenž nabízí pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU. Snímek uvádí ji.hlavský festival dnes v 10 hodin v Horáckém divadle.

Z chystaného dokumentu Sametová FAMU. Záběr ze 23. Listopadu 1989 před budovou FAMU v Lažanském paláci. Foto archiv autorů

Film Sametová FAMU je pohledem na téma tak zvané sametové revoluce perspektivou jedné instituce, v tomto případě specifického prostředí umělecké školy, Filmové a televizní fakulty AMU. Jaká je taková perspektiva? Letos si připomínáme třicáté výročí revolučních událostí v Listopadu 1989.  At’ už je to dost, nebo málo na hlubinnou reflexi, pohled „famáků“ z konce osmdesátých let je plný charismatu. A stejně, jako je tento dar nedefinovatelný, jsou jejich vzpomínky na rok 1989 různorodé  neúplné, zapomenuté a zase vybavené, jako by to bylo včera; pradávné, jako by něco takového nebylo přece možné; emotivní i dostatečně odstáté, aby z nich nezbylo víc, než je třeba, a občas i míň. Někdy představují životní zážitky, v některých případech dokonce vrcholné – takové, o kterých můžeme jen snít. Jindy to jsou momenty – a momenty, ty někdy stačí, jak říká Dennis Hopper. A často je to dávno. Tvůrci, kteří si v sobě nesou horečnatou energii nesmírně intenzivního období, jsou zaskočeni, že už vyšli z kategorie věčně mladých studentů, a stávají se pamětníky historických okamžiků. Dávno se těžko popisuje, může se jen zažít a později vybavovat. Rozvzpomínat se a bavit se tím, jací kdysi byli. Jinou dobou a společností, ve které mohlo být těžké dýchat, ale snadnější bylo být. Jen tak být. Vzájemně, proti „nim“, spolu. 

Je to tak akorát. Díváme se a posloucháme zkazky o naději a svobodě. O tom, jak se studenti FAMU různých ročníků a oborů seskupili, aby společně s kolegy z DAMU a z dalších pražských uměleckých škol vytvářeli časopis Kavárna AFFA, unikátní platformu šíření kritických studentských textů pod vedením Martina Mejstříka. O tom, jak jako jedni z prvních veřejně reagovali na násilí Palachova týdne, když v březnu 1989 uspořádali Fórum AMU – setkání, na němž se měl vést dialog s představiteli státní moci, kteří se nakonec neukázali, a studenti FAMU jako Igor Chaun, Petr Jarchovský nebo Jan Hřebejk tak vystoupili sami a přednesli své příspěvky. Studenti argumentovali jinak než komunističtí politikové. Otevřeně, pádně, přímo k věci. Upřímně. 

A tyto charakteristiky v sobě dodnes mají projevy mnohých protagonistů filmu. Třeba Zdeněk Tyc nesmírně přesně a břitce popisuje ambivalentní atmosféru na škole v osmdesátých letech, která byla na jedné straně ovládaná prorežimními pedagogy (hlavně na katedře režie), však na straně druhé zde vládl svobodný duch studentů, jejichž zájmem bylo především vytvořit co nejlepší film. Tyc zmiňuje, jak byl mnohokrát lákán vedením katedry do strany a jak bojoval se sebou samým, když zvažoval, jak si nezničit kariéru režiséra a svůj vybojovaný sen, a přitom zůstat čestným a svobodným člověkem. Nekomunistou. Zaváhal i tehdy, když mu na balkónu Studia FAMU jeho spolužák Ondřej Trojan nabídl k podepsání Několik vět.
 

Z chystaného dokumentu Sametová FAMU. Záběr z dění na FAMU v listopadu 1989 – jedno z tehdejších prohlášení čte Eva Papoušková. Foto archiv autorů
 

Tyc nedovoluje vyhrát patosu, ani dojetíPetici podepsal. Několikrát překonal sám sebe i své lidské a pro studenty uměleckých škol tak pochopitelné obavy. Snad se nám se Sametovou FAMU podaří jít v jeho šlépějích, když budeme vyprávět o Studentském vysílání, iniciativě „famáků“, kteří po manifestaci 17. listopadu 1989 a následném brutálním zásahu na Národní třídě neváhali a v rámci stávkových center v Lažanském paláci a ve Studiu FAMU mapovali mnohdy jako vůbec první revoluční dění. Nejdříve materiály šířili do regionů, aby informovali mimopražské oblasti, a poté dokonce prosadili zavedení vlastního pravidelného pořadu do vysílání Československé televize. Studenti fotografie pod vedením Gabiny Fárové, Petra Lukáše a Pavla Nádvorníka zase katedru hbitě transformovali na Továrnu Radost, produkující v obrovském množství reprodukce fotografií z Národní třídy. 

Obě části FAMU, tak zvaný Lažan i Studio FAMU, se v listopadu 1989 přeměnily na komunitní centra s obrovským významem, spočívajícím nejen v šíření informací, ale také v rozdmýchávání kolektivního vědomí a poznání skutečnosti, jak zmiňuje Pavel Lagner. FAMU byla místem, kde nejen žili a spali ve dne v noci studenti a mnozí pedagogové, ale kde se setkávala společnost, lidé přicházeli, aby sbírali informace, fotografie a video materiály, kde se množila a následně šířila prohlášení a kde široká veřejnost projevovala podporu stávkujícím studentům. 

Martin Řezníček v jednom z nejryzejších momentů natáčení odkazuje na film Jahodová proklamace a připomíná svůj sen, aby se obrazy tohoto snímku, zachycujícího studentské revoluce roku 1969 v USA, jednou v ČSR naplnily. A ony se naplnily v té nejefektivnější možné podobě spolupráce celé školy na společném projektu stávky. I když občas propukala zábava, především to byla neutuchající práce všech, jak říká Eva Papoušková.    

Je toho dost, co se do filmu nevejde. Rozličné tvůrčí kariéry, jejichž dráhy protnul exaltovaný zážitek konce komunistického režimu v ČSSR. Životní cesty tehdejších studentů, které sametová revoluce formovala, mnohé nastartovala a některé zabrzdila, protože vydali v jenom momentu vše, co se dalo, a možná i víc. Někdo po třiceti letech stále začíná. A jiný má za sebou portfolio tak nabité, až přetéká. Umělci a filmaři. Kronikáři, duchovní vůdci, pedagogové, politici, hledači i developeři. A něco mezi nebo nad či pod, mimo. Tím vším jsou a tak daleko nebo blízko se pohybují vůči tomu, kde kdysi, před třiceti lety byli a žili.
 

Z chystaného dokumentu Sametová FAMU. Záběr na konkurz na moderátora pro film – režisér Zdeněk Tyc se objevil v roli rádce. Foto archiv autorů
 

Ve filmu však nehrají roli jen studenti FAMU a dalších kateder AMU z roku 1989. Vystupují v něm i současní studenti, spolupracující na filmu. Někteří studenti a absolventi DAMU a dalších škol dorazili na námi uspořádaný konkurz na moderátora. V přítomnosti Zdeňka Tyce, stejně jako tehdy ve Studentském vysílání, jsme vybrali dva moderátory, Zuzanu Černou a Richarda J. Müllera, kteří se ve filmu ptají tehdejších studentů, konfrontují své pozice a pátrají po ztracených archivech Studentského vysílání. Pak jsou tu studenti UMPRUM, AVU a DAMU – Anna Pospíšilová, Tomáš Voves a Louis Traore – pracující, stejně jako v roce 1989 jejich kolegové, na kulisách do Studentského vysílání. A jsme to i my, absolventi a doktorandi FAMU, kteří Sametovou FAMU režírujeme. 

Co nám tahle práce přinesla?

Přinesla nám poznání toho, čím můžeme být a co nám FAMU (a vůbec celá AMU) jako instituce nabízí. Že to není jen místo, kde se studuje. Je to především možnost, nabídka pozice ve společnosti, která v sobě nese zodpovědnost. Vůči sobě jako člověku, svému svědomí, společnosti, ostatním studentům i umění. Není to jen fakulta produkující filmy. Je to platforma myšlení a kritické reflexe. Sametová FAMU nám nabídla seznámení se s osobnostmi, kteří tuhle možnost nepromarnili. Ať už ji využili jakkoliv, vždy to byla cesta autentická a živoucí, odpovědná a smělá. Taková, jakou je radost vyprávět i po třiceti letech. A tuhle radost prožíváme při tvorbě filmu naplno. Snad ji zažijeme společně i na premiéře filmu 17. listopadu v divadle Disk.

Sametová FAMU

Režie, scénář: Lea Petříková, Jan Rousek
Producent: Česká televize, FAMU
Kamera: Jan Rousek
Zvuk: Vojtěch Zavadil
Dramaturgie ČT: Bára Kopecká
Dramaturg FAMU: Petr Kubica
Střih: Lea Petříková, Jan Rousek


Režiséři filmu Lea Petříková a Jan Rousek jsou v současnosti doktorandy FAMU. Rousek absolvoval Katedru dokumentární tvorby na FAMU, pracuje jako režisér, kameraman a střihač na volné noze a také jako občasný kurátor (Muzeum hl. města Prahy, Akademie věd). V roce 2018 měl premiéru jeho film Lidové milice v produkci České televize, v roce 2019 Rousek připravuje také film Epocha v produkci GPO Platform, podpořený Fondem kinematografie. 

Lea Petříková působí jako vizuální umělkyně a filmařka. Absolvovala Centrum audiovizuálních studií na FAMU a Ateliér supermédií na VŠUP. Pravidelně vystavuje a věnuje se teoretickému výzkumu. V roce 2019 byl Fondem kinematografie podpořen její experimentální film Podle čaroděje (produkce Perfilm), plánovaný k uvedení v roce 2020.

/Edit. 16. 9. 20:46/





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který bude mít premiéru na festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir

starší články

F4.19DOK.REVUE
16. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film