Rozpukov – místopis čínského zázraku

Esej o současné Číně

Detail z instalace Aj Wej Weje Zákon cesty z roku 2017. Foto Národní galerie Praha

Jaká je současná Čína a čínská společnost? Jak se žije v zemi, která se za posledních čtyřicet reformních let stala druhou nejsilnější světovou ekonomikou, expanduje téměř v každé oblasti a začíná zavádět systém sociálního kreditu coby automatické kontroly společnosti? Jak se čínské principy mohou projevit v našem světě? Tyto a další otázky si letos mimo jiné klade Inspirační fórum, jedna ze sekcí říjnového Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Pro inspiraci vybíráme k tématu úryvek z knihy Rozpukov – místopis čínského zázraku kontroverzního čínského spisovatele Jen Lien-kche.
 

Literatura často bývá pro čtenáře oknem do života; pro spisovatele však platí, že život je hnacím motorem literatury.

Dnešní Čína se tryskem splašeného koně snaží v co nejkratším čase předhonit dvě století rozvoje Evropy a Ameriky. Alfou a omegou se tak stal cíl, který nahradil veškeré zákonitosti přirozeného vývoje. Heslo „účel světí prostředky“ je zkratkou k pokroku a blahobytu, žebříkem, po němž šplhají hrdinové a úspěšní. Moc a peníze se spolčily a okrádají lidi o jejich duše. To vede k tomu, že se na území staré země, na níž žije 1,4 miliardy lidí, dnes a denně odehrávají neuvěřitelné, srdcervoucí příběhy všeho druhu. Jsou tak zamotané, absurdní a chaotické, že je nemožné rozmotat spleť dobra a zla, krásy a ošklivosti, skutečnosti a výmyslu, smyslu a nesmyslu, člověk není s to přijít na kloub záhadě, odkud se to všechno bere. Všechny výklady světa tu jsou k ničemu, mlčí jako magnet pod hustým nánosem žluté spraše, jehož magnetismus zahučel jako meteorit hluboko pod hladinu moře.

V čínské vazební věznici se opravdu kdosi utopil v téměř prázdném lavoru na mytí.

Skutečně se stalo, že po řece Chuang-pchu připlulo před Svátky jara do Šanghaje stádo více než deseti tisíc mrtvých prasat.

Když kdesi vydali nařízení, že napříště se bude pohřbívat jen žehem, zvedla se vlna sebevražd: staří lidé ve velkém volili raději dobrovolnou smrt vlastní rukou, aby do termínu stihli klasický pohřeb.

Vše je tak neskutečné, vzpouzí se běžnému cítění a logice. To je naše každodennost, odehrává se dnes a denně kolem nás, je jako voda a vzduch, o nichž nikdo netuší, kdy a jak došlo ke změně jejich kvality, přesto je denně pijeme a dýcháme. To je ta nová a zároveň stará Čína. Vládne v ní feudální absolutismus, přitom je již poměrně moderní a bohatá; je vysoce pozápadněná, přesto do morku kostí východní. Svět ji mění a ona mění svět. A v tom procesu znovu a znovu pokouší a překračuje dosavadní hranice lidského chápání a lidských možností. Vynalezla nereálnou skutečnost, neexistující jsoucno, nemožné možnosti. Vytvořila neviditelná, neuchopitelná a nevytušitelná pravidla a zákonitosti dění.

Řídí se novou logikou a rozumem.

Tento druh běžné existence je možno nazvat „mýtorealitou“.

Číňany tento druh reality, výkladu minulosti, pravdy a dění zpočátku šokoval, vzbuzoval pochyby. Ale jak šel čas, zvykli si, otupěli, dokonce přistoupili na ten druh stadia historického vývoje, na světě zřejmě naprosto ojedinělého. A zatímco světu zůstává nad roztodivnými událostmi dnešní Číny rozum stát, pera čínských spisovatelů se potýkají s těmito skutečnými příběhy přesahujícími zkušenost lidstva a pociťují hlubokou bezmoc. Veškeré literární školy, -ismy a narativní postupy, co jich na světě existuje, nad těmi čínskými prapodivnostmi jen krčí rameny a poraženecky vzdychají.

Čínská realita si vynucuje nový způsob psaní.

Ona neuchopitelná minulost a současnost zrodila směr, který můžeme nazvat mýtorealistickou literaturou, která osobitými literárními postupy ukazuje neviditelnou pravdu, nechává vyplouvat na povrch skryté skutečnosti, putuje cestou ducha a duše (ne cestou života) a na dně hlubin hledá energii jádra, jehož štěpení rodí naši životní realitu.



Text je výňatek z doslovu „Mýtorealismus“ v Číně a literatuře, který napsal Jen Lien-kche k zahraničním vydáním svého románu Rozpukov – Místopis čínského zázraku. Překlad Zuzana Li, vydalo nakladatelství Verzone v roce 2016.





výpis dalších článků rubriky:  Esej

F4.19Pevné skupenství mociEmpatický snímek Nedotknutelný, reflektující odkrytí sexuálního násilí amerického producenta Harveyho Weinsteina, předkládá skrze slzy obětí i přiznaného pochybení blízkých Weinsteinových spolupracovníků zásadní, srozumitelné svědectví o kumulaci moci a implicitně poukazuje na pochybně nastavený systém světa šoubyznysu. Dokument uvádí ji.hlavský festival dnes od 15:30 v Horáckém divadle.Vojtěch Kočárník
F3.19Evropa v době post-pamětiJak se francouzskému dokumentaristovi Arnaudovi de Mezamatovi podařilo interpretovat slavnou esej Patrika Ouředníka Europeana? To prozrazuje snímek Doufám, že se máš dobře, který soutěží v Ji.hlavě v sekci Opus bonum a dnes poběží v kině Dukla – Reform od 23 hodin.Janis Prášil
1.16Krajní subjektivita Rosse McElweeho: domov jako dokumentární film*Esej o subjektivitě v autobiografických filmech amerického dokumentaristy Rosse McElweehoMichael A. Unger
6.15Raymonda Carascová, myšlení jako oslavaEsej Nicole Brenezové o životě a tvorbě francouzské dokumentaristky Raymondy CarascovéNicole Brenezová
f3.15Portréty myšleníNěkolik poznámek o různých setkáváních filmu a filozofieAndrea Slováková, Tereza Hadravová
3.15Co (ne)má být zdarma a pročCo by se mohlo stát, kdybychom audiovizuální dílo začali považovat za veřejný statek, který by byl financován z veřejných zdrojů?Ivan David
2.15Znát filmJakými cestami se může vydat filmová a mediální výchova v České republice a v jakých zemích lze hledat inspiraci?Andrea Slováková
1.15Pravda pohleduJaká omezení ovlivňují pozorovatelskou metodu? A jak se liší v dokumentu a hraném filmu? Esej o realismu, observaci i modelkách.Antonín Tesař
5.14Film a esej jako způsob myšleníPřednáška Raymonda Belloura věnovaná filmu-esejiRaymond Bellour
1.12Dokumentární film a románEsej Petra Kubicy o esenci, pravdivosti, sdělení a současném českém dokumentuPetr Kubica

starší články

3.19DOK.REVUE
24. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková