Road movie s Kovym po českém školství

Ivo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.

Youtuber Kovy debatuje se studenty středních škol, jaká výuka dějepisu by je bavila. Snímek z natáčení nového filmu Ivo Bystřičana. Foto archiv Ivo Bystřičana

Mám problém věřit, že mladí lidé jsou hloupí. Tradičně je tak zobrazují televizní ankety. V roce osmičkových výročí se jich zrovna urodilo. Krvelačné štáby lovily mládež po ulicích a pálily otázky. Kdy vzniklo Československo? Co se stalo v roce 1938? A co 1948? Tak aspoň 1968! Mladí se kroutí, utíkají na tramvaj, spěchají k zubaři, vystrašeně těkají očima po okolí, hádají, většinou špatně. Kam ten národ spěje s takovým materiálem, to je poselství těchto reportáží. Tradice láteření nad mládeží je přitom stará jako civilizace. Mladí nikdy nestáli za nic.

A tak jsme se za těmi mladými vydali jako na safari, přes sklo kamery. Poznat tu sběř, kvůli které náš národ bídně zhyne, možná už na stoleté výročí samostatného státu, o čemž ona prokazatelně nic neví. Vzali jsme to od Prostějova, stavili se v Chotěboři, pak do Čáslavi, také do Jičína, pak do Mladé Boleslavi, Mnichova Hradiště a bůhvíkam ještě. Chtěli jsme vědět, proč neznáme moderní dějiny. Z mladých jsou časem staří, a ti je neznají zrovna tak. To není domněnka, na to jsou výzkumy. Pokud jde něco napříč, je to společenský problém. A východisko pro dokumentární film.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

Jako beranidlo do školních vrat bereme Kovyho. Toho youtubera, influencera, instagramera nebo co, který v životě neviděl pořádnou práci, neví, kdo to byl Karel Kramář a mladí ho tím pádem zbožňují. Stejně jako oni je celý věčně vražený do mobilu, mohli by si rozumět. Je to dobrá volba, ředitelé škol jihnou a umožňují nám natáčet. Studenty hledáme přes sítě. Kovy udělá video o problému výuky, totiž nevýuky moderních dějin a stovky mailů se hrnou. Zvou nás studenti a studentky gymnázií, průmyslovek, obchodek, od Rožnova přes Třebíč po Chomutov. Vybíráme ty nejzajímavější reflexe a vydáváme se na safari školstvím, které by mělo končit u premiéra. Ten ale nikdy neodpoví, takže u ministra školství. 

Celou dobu se snažíme z natáčení vydestilovat něco jiného než fráze. Například kdo nezná dějiny, je nucen si je zopakovat. Kdo nezná minulost, nezná ani současnost. Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. Dějiny se rády opakují. Bez znalosti moderních dějin není kritického myšlení a bez něj zase demokracie. Jejich neznalost je živnou půdou extremismu. Patří to k všeobecné vzdělanosti, ke gramotnosti, občanství, lidství a tak dále. Dejme tomu. Všechno víme, přitom se moderní dějiny už třicet let učí sporadicky. Jsou na to výzkumy a výsledky jsou tristní.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

A protože účelem dokumentu není konstatovat všeobecně známé banality, paseme po řešení. Během road movie po českém školství chceme vyjevit kořeny problému a najít, co s tím. U studentů napříč republikou se postupně dobíráme toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Těší se na ně, ale výuka se zpravidla zastaví u druhé světové války. Pak už je maturita, prázdniny a pak už leda v lepším případě samostudium moderních dějin. Jenže bez dialogu s dobrým průvodcem, učitelem. Bez vedení a bez společného zkoumání.

Objevujeme školství mých mladých let, o kterém jsem si myslel, že zůstalo tam, kde moje dětství. Se svou kazatelskou výukou věrozvěsta před tabulí a zapisujícími si věřícími, s tou úmornou faktografií velkých dějin, které nezavadí o tak přitažlivou každodennost historie, bez diskuze a dialogu, zato s pečlivým známkováním, kdo kam patří. S těmi kvanty dat, které si lze pamatovat sotva pár dnů. S těmi chrtími závody o čas, kdy se musí všechno stihnout a nikdy se to nestihne. Fenomén samoučícího se organismu se našeho školství opravdu netýká. Snažíme se dobrat, kdo za to vlastně může. V klasicky složitém masovém mechanismu je odpověď klasická – nikdo... a všichni.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

A to je ten problém. Studenti raději zareagují na výzvu filmařů a své strasti sdělí jim než svým učitelům a ředitelům. Prý by to k ničemu nebylo. Mladí učitelé radši odejdou do jiného sektoru, když na jejich koncepce ředitelé nepřistoupí. Nebo sklapnou krovky a přizpůsobí se zaběhnutému mechanismu školy. Ředitelé chtějí být zadobře s rodiči. Rodiče jsou podle všeho konzervativní a považují za nejlepší tu výuku, kterou zažili oni sami. Vždyť to někam dotáhli, tak to nemohlo být špatné. Školní inspektoři konstatují všechno možné a dávají k dobru analýzy ministerstvu. Ministr všechno ví a říká, že to záleží na školách samotných, že mají přece svobodu.

Pokud za to nemůže nikdo, nebo za to mohou všichni, pak jsou dvě možnosti. Buď to nespraví nikdo a necháme to být, nebo to můžeme spravovat my všichni. To školství, které decimuje živý zájem mladých o svět, které přetěžuje učitele i žáky, které vtěsnává znalost do primitivních testů, do neoblomných klasifikací. To, které degraduje studenty na posluchače a reproduktory řetězců dat. Příběh výuky-nevýuky moderních dějin je jen detailem odkazujícím na celé školství. A na naše pojetí lidství, v jehož počátcích stojí zvídavý tvor bažící po poznání, který se učí možnostmi omylů a chyb. Pro které musí být dostatek prostoru, a tím je dialog a vstřícnost. Pokud přistoupíme na to, že za to můžeme všichni, náš film s Kovym navrhne cestu. Začíná jedincem. A pár skvělých jsme našli.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

6.19DOK.REVUE
20. 12. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue