Road movie s Kovym po českém školství

Ivo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.

Youtuber Kovy debatuje se studenty středních škol, jaká výuka dějepisu by je bavila. Snímek z natáčení nového filmu Ivo Bystřičana. Foto archiv Ivo Bystřičana

Mám problém věřit, že mladí lidé jsou hloupí. Tradičně je tak zobrazují televizní ankety. V roce osmičkových výročí se jich zrovna urodilo. Krvelačné štáby lovily mládež po ulicích a pálily otázky. Kdy vzniklo Československo? Co se stalo v roce 1938? A co 1948? Tak aspoň 1968! Mladí se kroutí, utíkají na tramvaj, spěchají k zubaři, vystrašeně těkají očima po okolí, hádají, většinou špatně. Kam ten národ spěje s takovým materiálem, to je poselství těchto reportáží. Tradice láteření nad mládeží je přitom stará jako civilizace. Mladí nikdy nestáli za nic.

A tak jsme se za těmi mladými vydali jako na safari, přes sklo kamery. Poznat tu sběř, kvůli které náš národ bídně zhyne, možná už na stoleté výročí samostatného státu, o čemž ona prokazatelně nic neví. Vzali jsme to od Prostějova, stavili se v Chotěboři, pak do Čáslavi, také do Jičína, pak do Mladé Boleslavi, Mnichova Hradiště a bůhvíkam ještě. Chtěli jsme vědět, proč neznáme moderní dějiny. Z mladých jsou časem staří, a ti je neznají zrovna tak. To není domněnka, na to jsou výzkumy. Pokud jde něco napříč, je to společenský problém. A východisko pro dokumentární film.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

Jako beranidlo do školních vrat bereme Kovyho. Toho youtubera, influencera, instagramera nebo co, který v životě neviděl pořádnou práci, neví, kdo to byl Karel Kramář a mladí ho tím pádem zbožňují. Stejně jako oni je celý věčně vražený do mobilu, mohli by si rozumět. Je to dobrá volba, ředitelé škol jihnou a umožňují nám natáčet. Studenty hledáme přes sítě. Kovy udělá video o problému výuky, totiž nevýuky moderních dějin a stovky mailů se hrnou. Zvou nás studenti a studentky gymnázií, průmyslovek, obchodek, od Rožnova přes Třebíč po Chomutov. Vybíráme ty nejzajímavější reflexe a vydáváme se na safari školstvím, které by mělo končit u premiéra. Ten ale nikdy neodpoví, takže u ministra školství. 

Celou dobu se snažíme z natáčení vydestilovat něco jiného než fráze. Například kdo nezná dějiny, je nucen si je zopakovat. Kdo nezná minulost, nezná ani současnost. Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. Dějiny se rády opakují. Bez znalosti moderních dějin není kritického myšlení a bez něj zase demokracie. Jejich neznalost je živnou půdou extremismu. Patří to k všeobecné vzdělanosti, ke gramotnosti, občanství, lidství a tak dále. Dejme tomu. Všechno víme, přitom se moderní dějiny už třicet let učí sporadicky. Jsou na to výzkumy a výsledky jsou tristní.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

A protože účelem dokumentu není konstatovat všeobecně známé banality, paseme po řešení. Během road movie po českém školství chceme vyjevit kořeny problému a najít, co s tím. U studentů napříč republikou se postupně dobíráme toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Těší se na ně, ale výuka se zpravidla zastaví u druhé světové války. Pak už je maturita, prázdniny a pak už leda v lepším případě samostudium moderních dějin. Jenže bez dialogu s dobrým průvodcem, učitelem. Bez vedení a bez společného zkoumání.

Objevujeme školství mých mladých let, o kterém jsem si myslel, že zůstalo tam, kde moje dětství. Se svou kazatelskou výukou věrozvěsta před tabulí a zapisujícími si věřícími, s tou úmornou faktografií velkých dějin, které nezavadí o tak přitažlivou každodennost historie, bez diskuze a dialogu, zato s pečlivým známkováním, kdo kam patří. S těmi kvanty dat, které si lze pamatovat sotva pár dnů. S těmi chrtími závody o čas, kdy se musí všechno stihnout a nikdy se to nestihne. Fenomén samoučícího se organismu se našeho školství opravdu netýká. Snažíme se dobrat, kdo za to vlastně může. V klasicky složitém masovém mechanismu je odpověď klasická – nikdo... a všichni.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

A to je ten problém. Studenti raději zareagují na výzvu filmařů a své strasti sdělí jim než svým učitelům a ředitelům. Prý by to k ničemu nebylo. Mladí učitelé radši odejdou do jiného sektoru, když na jejich koncepce ředitelé nepřistoupí. Nebo sklapnou krovky a přizpůsobí se zaběhnutému mechanismu školy. Ředitelé chtějí být zadobře s rodiči. Rodiče jsou podle všeho konzervativní a považují za nejlepší tu výuku, kterou zažili oni sami. Vždyť to někam dotáhli, tak to nemohlo být špatné. Školní inspektoři konstatují všechno možné a dávají k dobru analýzy ministerstvu. Ministr všechno ví a říká, že to záleží na školách samotných, že mají přece svobodu.

Pokud za to nemůže nikdo, nebo za to mohou všichni, pak jsou dvě možnosti. Buď to nespraví nikdo a necháme to být, nebo to můžeme spravovat my všichni. To školství, které decimuje živý zájem mladých o svět, které přetěžuje učitele i žáky, které vtěsnává znalost do primitivních testů, do neoblomných klasifikací. To, které degraduje studenty na posluchače a reproduktory řetězců dat. Příběh výuky-nevýuky moderních dějin je jen detailem odkazujícím na celé školství. A na naše pojetí lidství, v jehož počátcích stojí zvídavý tvor bažící po poznání, který se učí možnostmi omylů a chyb. Pro které musí být dostatek prostoru, a tím je dialog a vstřícnost. Pokud přistoupíme na to, že za to můžeme všichni, náš film s Kovym navrhne cestu. Začíná jedincem. A pár skvělých jsme našli.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek

starší články

6.19DOK.REVUE
20. 12. 2019


z aktuálního čísla:

SportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film