Road movie s Kovym po českém školství

Ivo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.

Youtuber Kovy debatuje se studenty středních škol, jaká výuka dějepisu by je bavila. Snímek z natáčení nového filmu Ivo Bystřičana. Foto archiv Ivo Bystřičana

Mám problém věřit, že mladí lidé jsou hloupí. Tradičně je tak zobrazují televizní ankety. V roce osmičkových výročí se jich zrovna urodilo. Krvelačné štáby lovily mládež po ulicích a pálily otázky. Kdy vzniklo Československo? Co se stalo v roce 1938? A co 1948? Tak aspoň 1968! Mladí se kroutí, utíkají na tramvaj, spěchají k zubaři, vystrašeně těkají očima po okolí, hádají, většinou špatně. Kam ten národ spěje s takovým materiálem, to je poselství těchto reportáží. Tradice láteření nad mládeží je přitom stará jako civilizace. Mladí nikdy nestáli za nic.

A tak jsme se za těmi mladými vydali jako na safari, přes sklo kamery. Poznat tu sběř, kvůli které náš národ bídně zhyne, možná už na stoleté výročí samostatného státu, o čemž ona prokazatelně nic neví. Vzali jsme to od Prostějova, stavili se v Chotěboři, pak do Čáslavi, také do Jičína, pak do Mladé Boleslavi, Mnichova Hradiště a bůhvíkam ještě. Chtěli jsme vědět, proč neznáme moderní dějiny. Z mladých jsou časem staří, a ti je neznají zrovna tak. To není domněnka, na to jsou výzkumy. Pokud jde něco napříč, je to společenský problém. A východisko pro dokumentární film.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

Jako beranidlo do školních vrat bereme Kovyho. Toho youtubera, influencera, instagramera nebo co, který v životě neviděl pořádnou práci, neví, kdo to byl Karel Kramář a mladí ho tím pádem zbožňují. Stejně jako oni je celý věčně vražený do mobilu, mohli by si rozumět. Je to dobrá volba, ředitelé škol jihnou a umožňují nám natáčet. Studenty hledáme přes sítě. Kovy udělá video o problému výuky, totiž nevýuky moderních dějin a stovky mailů se hrnou. Zvou nás studenti a studentky gymnázií, průmyslovek, obchodek, od Rožnova přes Třebíč po Chomutov. Vybíráme ty nejzajímavější reflexe a vydáváme se na safari školstvím, které by mělo končit u premiéra. Ten ale nikdy neodpoví, takže u ministra školství. 

Celou dobu se snažíme z natáčení vydestilovat něco jiného než fráze. Například kdo nezná dějiny, je nucen si je zopakovat. Kdo nezná minulost, nezná ani současnost. Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. Dějiny se rády opakují. Bez znalosti moderních dějin není kritického myšlení a bez něj zase demokracie. Jejich neznalost je živnou půdou extremismu. Patří to k všeobecné vzdělanosti, ke gramotnosti, občanství, lidství a tak dále. Dejme tomu. Všechno víme, přitom se moderní dějiny už třicet let učí sporadicky. Jsou na to výzkumy a výsledky jsou tristní.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

A protože účelem dokumentu není konstatovat všeobecně známé banality, paseme po řešení. Během road movie po českém školství chceme vyjevit kořeny problému a najít, co s tím. U studentů napříč republikou se postupně dobíráme toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Těší se na ně, ale výuka se zpravidla zastaví u druhé světové války. Pak už je maturita, prázdniny a pak už leda v lepším případě samostudium moderních dějin. Jenže bez dialogu s dobrým průvodcem, učitelem. Bez vedení a bez společného zkoumání.

Objevujeme školství mých mladých let, o kterém jsem si myslel, že zůstalo tam, kde moje dětství. Se svou kazatelskou výukou věrozvěsta před tabulí a zapisujícími si věřícími, s tou úmornou faktografií velkých dějin, které nezavadí o tak přitažlivou každodennost historie, bez diskuze a dialogu, zato s pečlivým známkováním, kdo kam patří. S těmi kvanty dat, které si lze pamatovat sotva pár dnů. S těmi chrtími závody o čas, kdy se musí všechno stihnout a nikdy se to nestihne. Fenomén samoučícího se organismu se našeho školství opravdu netýká. Snažíme se dobrat, kdo za to vlastně může. V klasicky složitém masovém mechanismu je odpověď klasická – nikdo... a všichni.
 

Z natáčení nového filmu s Kovym o výuce-nevýuce moderních dějin.
Foto archiv Ivo Bystřičana

 

A to je ten problém. Studenti raději zareagují na výzvu filmařů a své strasti sdělí jim než svým učitelům a ředitelům. Prý by to k ničemu nebylo. Mladí učitelé radši odejdou do jiného sektoru, když na jejich koncepce ředitelé nepřistoupí. Nebo sklapnou krovky a přizpůsobí se zaběhnutému mechanismu školy. Ředitelé chtějí být zadobře s rodiči. Rodiče jsou podle všeho konzervativní a považují za nejlepší tu výuku, kterou zažili oni sami. Vždyť to někam dotáhli, tak to nemohlo být špatné. Školní inspektoři konstatují všechno možné a dávají k dobru analýzy ministerstvu. Ministr všechno ví a říká, že to záleží na školách samotných, že mají přece svobodu.

Pokud za to nemůže nikdo, nebo za to mohou všichni, pak jsou dvě možnosti. Buď to nespraví nikdo a necháme to být, nebo to můžeme spravovat my všichni. To školství, které decimuje živý zájem mladých o svět, které přetěžuje učitele i žáky, které vtěsnává znalost do primitivních testů, do neoblomných klasifikací. To, které degraduje studenty na posluchače a reproduktory řetězců dat. Příběh výuky-nevýuky moderních dějin je jen detailem odkazujícím na celé školství. A na naše pojetí lidství, v jehož počátcích stojí zvídavý tvor bažící po poznání, který se učí možnostmi omylů a chyb. Pro které musí být dostatek prostoru, a tím je dialog a vstřícnost. Pokud přistoupíme na to, že za to můžeme všichni, náš film s Kovym navrhne cestu. Začíná jedincem. A pár skvělých jsme našli.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueChci tě, jestli to dokážešCelovečerní dokumentární film Dagmar Smržové Chci tě, jestli to dokážeš byl sice uveden na MFDF Ji.hlava už v roce 2019, ale kvůli pandemii přichází do českých kin až letos 5. srpna. Dokumentaristka popisuje, jak její film vznikal.Dagmar Smržová
3.21Jak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera Lacková
2.21Globální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta Kovářová
dok.revueManželstvíJak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který bude mít světovou premiéru na přelomu dubna a května na kanadském festivalu HOT DOCS, a ta domácí ho čeká na festivalu Jeden svět?Kateřina Hager
1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič

starší články

6.19DOK.REVUE
20. 12. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková