Rekviem za konec fosilní éry

Dokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.

Tomáš Hisem – bývalý horník a protagonista chystaného filmu Nová šichta. Foto archiv Jindřicha Andrše

„Jaký máte vztah k počítačům?“ „Asi dobrý. Pokud tedy může člověk navázat vztah se strojem.“ Tak odpověděl horník Tomáš, který dvacet let pracoval na uhelném dole Paskov. A ihned mne zaujal. Šlo o úvodní otázku k rekvalifikačnímu kurzu objektově orientovaného programování, do kterého se přihlásil, když se rozhodlo, že jeho důl bude uzavřen. Pro mne tím začaly dva roky natáčení Tomášovy snahy zcela změnit vlastní život. Otázky, zda Tomáš tuto výzvu pokoří a zda se horník může přeučit na programátora, pro mne však nebyly tou hlavní hnací silou, proč jej sledovat. Ostatně naučit se programovat se pro Tomáše ukázalo být tím snad nejmenším problémem. Film natáčím hlavně s vírou, že se stane zádušní mší za umírající éru fosilní.

Kdo jiný než Tomáš, který během dvou let s nadsázkou skočil z éry analogové do éry digitální, má právo tento civilizační posun zhodnotit? Práce na dole je pro mě stále jakýmsi inkubátorem upřímnosti, ryzosti, nezbytnosti spoléhat se na vlastní pudy a instinkty. Důl vypadá jako špína, ale ve skutečnosti je to čistota. A bylo pro mě fascinující sledovat s kamerou Tomáše vstupujícího do světa, který je úplně jiný. Do světa, kde si člověk tvoří svou „image“, spíš než aby ji ztělesňoval. Do světa, ve kterém je důležitější spíš to, jak se něco říká, než co se říká.  Do světa, ve kterém je pro mnohé z nás těžké dohlédnout smysl našeho každodenního konání. Drama Tomášova příběhu pro mě spočívá v nutnosti se na tento svět adaptovat a zároveň neztratit sama sebe.
 


Z natáčení v dole Paskov. Foto archiv Jindřicha Andrše
 

Příkladem komunikační hry, kterou si Tomáš musel osvojit, byl i pracovní pohovor. Na otázku: „Proč se chcete stát programátorem?“ odpověděl: „Dvacet let jsem dělal na šachtě, a když ji zavřeli, musel jsem se rozhodnout, co dál dělat.“ Lektor sebeprosazování mu však poradil: „Abys práci získal, musíš říct, že být programátorem je tvůj sen. Že k tomu směřuješ celý život, baví tě to a že i na dole jsi o přestávkách zkoušel programovat.“ Jak se k tomu postaví Tomáš, který celý život říkal věci tak, jak jsou? Přijme, že jde o pouhé „zdůraznění pozitivních argumentů“? A začne touto řečí opravdu mluvit? 

Dva roky, které jsem s Tomášem díky natáčení zažil, byly pro něj v mnoha ohledech zlomové a obsahovaly mnoho situací, ve kterých být natáčen bylo to poslední, co by si přál. Občas jsem přemýšlel nad tím, proč byl ochoten těch padesát osm natáčecích dní absolvovat. Navíc zadarmo, protože většinu času vznikal film jako studentský a některé dny jsme točili třeba dvanáct hodin v kuse. Snad uvěřil tomu, že i když je film o něm, primárně o něj samotného nejde. Že je součástí příběhu, který jej překračuje, a proto stojí za to určité utrpení podstoupit, aby byl zachycen.
 

Z natáčení Nové šichty – vpravo režisér Jindřich Andrš. Foto archiv Jindřicha Andrše
 

Během natáčení jsem se mnohokrát ocitl na hraně své filmařské etiky a párkrát jsem ji i překročil. Třeba když jsem vpadl s kamerou do hornických šaten, aniž bych to měl domluvené, nebo když jsem trval na natočení některých citlivých scén, které byly pro všechny zúčastněné nepříjemné. Při tom jsem si uvědomil, že nejsem v honbě za skvělým filmem ochoten jít přes mrtvoly a překračovat určité meze slušnosti a intimity. A že pokud mám v této práci pokračovat, musím najít jinou cestu. V určitém bodě natáčení jsem například začal být vůči Tomášovi a ostatním protagonistům zcela upřímný v tom, co chci v konkrétních situacích natočit. Zjistil jsem totiž, že když Tomášovi před natáčením řeknu, že potřebuju zachytit, jak vypadá v určité situaci třeba nejistě a nezkušeně a proč je to pro film důležité, na jeho chování to nebude mít žádný vliv a psychice nás obou to pomůže. Stejně tak jsem časem začal s některými protagonisty pracovat jako s neherci. Určité situace by šlo observačně natočit jen s velkým psychickým vypětím všech zúčastněných. Díky jejich talentu a nenucenosti se však tyto situace daly natočit s odstupem, a dokonce se stejnou autenticitou. Díky tomu si film drží přísně observační formu. Jeden divák mi na testovací projekci řekl, že i když celou dobu nepochyboval o tom, že se dívá na dokument, jeho zážitek se podobal spíše sledování hraného filmu.

Když jsem film začínal natáčet, byl jsem přesvědčený, že firemní prostředí je studené a falešné. Že v něm není prostor pro osobitost v lidských vztazích, v mezilidské komunikaci ani v jejích cílech. Natáčení filmů mě však baví především proto, že je beru jako svůj osobní výzkum, a stejně tak i u tohoto filmu jsem byl neustále překvapován a udivován. Dnes si myslím, že jsou firmy toxické, ale jsou i takové, kde se spolu lidé baví stejně jako na šachtě a jejich práce dává smysl. A tak je pro mě svět zase o něco složitější.
 

Panorama Ostravy. Foto archiv Jindřicha Andrše
 

Nová šichta
Námět, scénář, režie: Jindřich Andrš
Střih: Lukáš Janičík
Zvuk: Šimon Herrmann
Kamera: Tomáš Frkal
Producenti: Miloš Lochman, Augustína Micková
Dramaturg: Jan Gogola ml.
Česká premiéra a kinodistribuce je plánovaná na jaro 2020 y





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

3.19DOK.REVUE
24. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue