Rád nacházím nové způsoby, jak vyprávět příběh

Rozhovor s portugalským režisérem Jorgem Pelicanem o filmu Dokud nás porno nerozdělí, jenž bude mít světovou premiéru v soutěži Opus Bonum na 22. MFDF Ji.hlava.

Život nás dokáže vyvést z míry různými způsoby, ale i když je to sebetěžší, nějak se s novými skutečnostmi vypořádat musíme. Shovívavý obraz toho, jak se matka srovnává se synovou homosexualitou a dráhou pornohvězdy, nám ve svém filmu Dokud nás porno nerozdělí podává portugalský režisér Jorge Pelicano.

Ve vašem filmu je znát určité množství stylizace. Kamera je z větší části statická, kompozice záběru pečlivě vystavěná. Skoro se nám může zdát, že sledujeme fikční film, a ne dokument. Co vás vedlo k tomu, svůj film natočit tímto způsobem?

Zaprvé mě nezajímá realita. Realita je odrazovým můstkem dokumentárního filmu, filmu obecně. Zadruhé se velká část filmu odehrává v domě matky. Zkoumal jsem její denní rutinu a zjistil, že se den ode dne neliší. Proto jsem se rozhodl připravit plac, umístit kamery a počkat na matku. Také jsem se rozhodl kamerou nepohybovat, protože se za obrazovkou počítače nehýbala celé hodiny, zatímco na Facebooku prohledávala svého syna.

Máte obavy z lidí, kteří by váš film nebo poselství, které se snaží předat, mohli zpochybňovat nebo napadat, protože je natočen právě tímto způsobem?

Když točíte dokument, musíte tomu příběhu věřit a vložit do něj svou filmařskou perspektivu. Mám obavy z každého filmu, který takto natáčím. Rád riskuji, přijímám vlastní výzvy a nacházím nové způsoby, jak vyprávět příběh. Jsem zastáncem několika stylů dokumentárního natáčení, protože tvoříme umění se skutečnými lidmi, skutečnými místy a příběhy.

Určitý stupeň stylizace vyžaduje scénář, proto předpokládám, že k vašemu filmu existoval. Jak probíhal proces jeho přípravy?

U svých předešlých filmů jsem jejich narativní strukturu objevil ve střižně. Toto byl můj první dokument se scénářem. Mým záměrem bylo příběh kontrolovat a tvarovat během natáčení. Minulost vztahu matky a syna pro mě byla relevantní proto, aby jejich příběh mohl být pochopen. A ta minulost se nacházela v jejich zprávách na Facebooku, které si vyměňovali od roku 2013. Proto jsem matku požádal, aby přečetla několik z těch, které svému synovi poslala. V nich si můžete všimnout těžkostí, kterými si prošla, aby svého syna dokázala přijmout jako gaye a pornoherce. Na druhou stranu jsem od začátku zamýšlel propojit minulost se současností. Bylo pro mě důležité jednotlivé události rozplánovat již před natáčením, a proto je z filmu scénář patrný. Byla to pro mě výzva a nový způsob, jak vystavět příběh.

V polovině filmu to vypadá, že budeme příběh nadále sledovat ze Sydneyho, synovy, perspektivy. Ale brzy otěže opět přebírá matka. Proč jste ve filmu upřednostnil její pohled?

Je to film o rodičovských očekáváních a o tom, jak se vyrovnávat s volbami našich dětí. Když vychováváte syna, chcete pro něj jen to nejlepší, když vyroste: aby ctil dobré hodnoty, vystudoval, našel si práci, oženil se a měl děti. Když se něco z toho nestane nebo když se váš syn rozhodne být homosexuálním pornohercem, nevíte, jak se s tím vyrovnat. Proto jsem byl od samého začátku rozhodnutý zkoumat matčinu perspektivu. Nebyla to její volba, ale volba jejího syna, takže pro ni to bylo těžší, a proto jsem se rozhodl pro ni. Také bylo důležité, abychom s jejím synem Sydneym nebyli příliš. Diváci musejí mezi ním a sebou cítit odstup tak, jak to bylo i ve skutečnosti. Jeho matka ho stále pozorovala přes internet, ale nikdy s ním nebyla fyzicky. Proto jsem se vyvaroval tomu, abych oběma stranám dával stejný prostor.


Dokumentarista Jorge Pelicano (1977) se věnuje tématům souvisejícím s tradičním způsobem života v Portugalsku a modernitou. Snímek Ainda Há Pastores? (2006) vyprávěl o životě pastýřů v portugalských horách, Pare, Escute, Olhe (2009) se věnoval kauze uzavření historické železniční trati na severu země. Druhý jmenovaný snímek se v Portugalsku stal diváckým hitem.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková

starší články

F2.18DOK.REVUE
26. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue