Rád nacházím nové způsoby, jak vyprávět příběh

Rozhovor s portugalským režisérem Jorgem Pelicanem o filmu Dokud nás porno nerozdělí, jenž bude mít světovou premiéru v soutěži Opus Bonum na 22. MFDF Ji.hlava.

Život nás dokáže vyvést z míry různými způsoby, ale i když je to sebetěžší, nějak se s novými skutečnostmi vypořádat musíme. Shovívavý obraz toho, jak se matka srovnává se synovou homosexualitou a dráhou pornohvězdy, nám ve svém filmu Dokud nás porno nerozdělí podává portugalský režisér Jorge Pelicano.

Ve vašem filmu je znát určité množství stylizace. Kamera je z větší části statická, kompozice záběru pečlivě vystavěná. Skoro se nám může zdát, že sledujeme fikční film, a ne dokument. Co vás vedlo k tomu, svůj film natočit tímto způsobem?

Zaprvé mě nezajímá realita. Realita je odrazovým můstkem dokumentárního filmu, filmu obecně. Zadruhé se velká část filmu odehrává v domě matky. Zkoumal jsem její denní rutinu a zjistil, že se den ode dne neliší. Proto jsem se rozhodl připravit plac, umístit kamery a počkat na matku. Také jsem se rozhodl kamerou nepohybovat, protože se za obrazovkou počítače nehýbala celé hodiny, zatímco na Facebooku prohledávala svého syna.

Máte obavy z lidí, kteří by váš film nebo poselství, které se snaží předat, mohli zpochybňovat nebo napadat, protože je natočen právě tímto způsobem?

Když točíte dokument, musíte tomu příběhu věřit a vložit do něj svou filmařskou perspektivu. Mám obavy z každého filmu, který takto natáčím. Rád riskuji, přijímám vlastní výzvy a nacházím nové způsoby, jak vyprávět příběh. Jsem zastáncem několika stylů dokumentárního natáčení, protože tvoříme umění se skutečnými lidmi, skutečnými místy a příběhy.

Určitý stupeň stylizace vyžaduje scénář, proto předpokládám, že k vašemu filmu existoval. Jak probíhal proces jeho přípravy?

U svých předešlých filmů jsem jejich narativní strukturu objevil ve střižně. Toto byl můj první dokument se scénářem. Mým záměrem bylo příběh kontrolovat a tvarovat během natáčení. Minulost vztahu matky a syna pro mě byla relevantní proto, aby jejich příběh mohl být pochopen. A ta minulost se nacházela v jejich zprávách na Facebooku, které si vyměňovali od roku 2013. Proto jsem matku požádal, aby přečetla několik z těch, které svému synovi poslala. V nich si můžete všimnout těžkostí, kterými si prošla, aby svého syna dokázala přijmout jako gaye a pornoherce. Na druhou stranu jsem od začátku zamýšlel propojit minulost se současností. Bylo pro mě důležité jednotlivé události rozplánovat již před natáčením, a proto je z filmu scénář patrný. Byla to pro mě výzva a nový způsob, jak vystavět příběh.

V polovině filmu to vypadá, že budeme příběh nadále sledovat ze Sydneyho, synovy, perspektivy. Ale brzy otěže opět přebírá matka. Proč jste ve filmu upřednostnil její pohled?

Je to film o rodičovských očekáváních a o tom, jak se vyrovnávat s volbami našich dětí. Když vychováváte syna, chcete pro něj jen to nejlepší, když vyroste: aby ctil dobré hodnoty, vystudoval, našel si práci, oženil se a měl děti. Když se něco z toho nestane nebo když se váš syn rozhodne být homosexuálním pornohercem, nevíte, jak se s tím vyrovnat. Proto jsem byl od samého začátku rozhodnutý zkoumat matčinu perspektivu. Nebyla to její volba, ale volba jejího syna, takže pro ni to bylo těžší, a proto jsem se rozhodl pro ni. Také bylo důležité, abychom s jejím synem Sydneym nebyli příliš. Diváci musejí mezi ním a sebou cítit odstup tak, jak to bylo i ve skutečnosti. Jeho matka ho stále pozorovala přes internet, ale nikdy s ním nebyla fyzicky. Proto jsem se vyvaroval tomu, abych oběma stranám dával stejný prostor.


Dokumentarista Jorge Pelicano (1977) se věnuje tématům souvisejícím s tradičním způsobem života v Portugalsku a modernitou. Snímek Ainda Há Pastores? (2006) vyprávěl o životě pastýřů v portugalských horách, Pare, Escute, Olhe (2009) se věnoval kauze uzavření historické železniční trati na severu země. Druhý jmenovaný snímek se v Portugalsku stal diváckým hitem.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.21Dobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila Boháčková
1.21Odcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila Boháčková
6.20Hledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil Young
5.20Chci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila Boháčková
4.20Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila Boháčková
3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková

starší články

F2.18DOK.REVUE
26. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková