Příběh tantry

Režisér Viliam Poltikovič o svém připravovaném filmu Příběh tantry

Příběh tantry

Zájem o Indii mě provází od dětství, o tantře jsem věděl dlouho, ale nikdy jsem se jí podrobněji nezabýval. Až setkání s mladou tantrickou a charismatickou umělkyní Papiou Ghoshal mě přimělo k filmovému uchopení tantry. Papia pochází z Kalkaty, z bráhmanské rodiny, zpívá, tančí, píše básně, hraje ve filmech, ale hlavně maluje obrazy s tantrickou tematikou a mimo malířských barev používá i svoji menstruační krev a sperma blízkých mužů. Menstruační krev a sperma jsou v indické tantře považovány za posvátné tekutiny, které se obětují během náročných rituálů. Papia se zabývá tantrou přes protesty rodičů odmalička (v Indii a často i na Západě nahlížejí na tantru jako na nebezpečnou černou magii), zná řadu tantriků i posvátných tantrických míst, tak jsme s ní do Indie vyrazili natáčet. 

Přestože jsem byl v Indii dvacetkrát a projel jsem ji křížem krážem, čekala mě řada překvapení. Nejbizarnějším místem byla Kamakya – chrám božské vaginy, která stvořila celý projevený svět. Božská vagina v Assámu má jednou za rok tři dny menstruaci. Tehdy tu probíhají jedinečné slavnosti a přichází sem dva a půl miliónu poutníků. Máme štěstí, že se nás ujímá starý učitel Papii, který je vážený a má respekt. Protože je zde spousta lidí, až na výjimky je zakázáno jezdit automobily. Kvůli natáčení se však potřebujeme dostat na místo, které bychom pěšky těžko zvládli. Papiin učitel svou autoritou zastavuje auto (menší než Fabia), ve kterém sedí již tři lidé, a volá na nás, ať rychle nastoupíme. Je nás celkem šest – Papia, její učitel a filmový štáb, jehož členové (mimo mě) jsou svými rozměry nepřehlédnutelní a s úsměvem výzvu k nástupu přehlížejí jako dobrý úlet. Sám nevěřím tomu, že se tam vejdeme, přesto všechny vybízím, ať honem nastoupíme. Po chvilce váhání začíná nastupování, já s Papiou usedám do otevřeného kufru, nohy nám visí dolů z auta a páté dveře máme jako stříšku. Je to neuvěřitelné, ale auto jede a je nás tam devět i s filmovou technikou… Indové jsou na podobné záležitosti zvyklí, přesto nás pobaveně pozorují, fotí, natáčejí, i policisté nás s úsměvem nechávají projet. Až těsně před cílem nás sice jeden zastavuje, že takto to prostě nejde, ale pokuta se nekoná.

Papiin učitel nám pak vypráví, že v rámci rituálních technik pije menstruační krev – díky tomu se těší velmi dobrému zdraví a vypadá výrazně  mladší. V jeho společenství pak nalézáme asketu, který má nepřetržitě sedm let stále zdviženou nataženou pravou ruku – tak i spí a řídí auto. Další tantrik pak má uštípnutý penis – jako projev oběti a znak nezávislosti na sexuálním pudu. Meditace na pohřebišti mezi lebkami pak po tom všem působí jako příjemné zklidnění…

Vznik filmu o tantře provázejí neustále nějaké těžkosti a komplikace, ale to co tantra může člověku dát, to mnohonásobně převýší.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská

starší články

.DOK.REVUE
16. 07. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková