Odvrácená tvář Generace Z

Osudy generace Z, lidí narozených po roce 1995, jsou všude kolem nás. Jak se jim žije a s čím se potýkají, to bylo tématem prvního diskuzního večera ji.hlavského Inspiračního fóra. Ten odhalil, že svět dnešních mladých dospělých nemusí být zdaleka tak pohodový, jak na první pohled vypadá.

Mohlo by se zdát, že to má generace Z přece tak snadné. Technologie přítomná na každém kroku, neustálý kontakt s vrstevníky, život s doménou www, bavit se a nic neřešit. O nesnázích a pohnutých příbězích někdy ještě neplnoletých lidí pojednává projekt aktuálně.cz i jedno z témat letošního ji.hlavského Inspiračního fóra.  Osudy aktérů projektu naleznete na adrese generaceZ.cz

Během ji.hlavské diskuze  se jeden pán z publika zeptal moderátora, proč vybrali do debaty zrovna takové lidi. Takové okrajové osudy, jakési divnolidi, kteří přece nemohou reprezentovat většinu generace Z. Vyšinuté životní cesty, jež svou výjimečností potvrzují pravidelnost dokonalých životů všech ostatních vrstevníků. Protože Generace Z je přece povrchní a nic neřeší.

Čím jiným odpovědět, než dalším svědectvím?

„Chci za něco stát. Obstát ve škole je samozřejmost, studium už dneska neodlišuje. Dám hodnotu svému volnému času. Beru si výuku tří na sobě nezávislých tanečních kurzů a po večerech v chladných tělocvičnách odpočítávám kroky. Beru psaní článků pro web. Abych podávala co nejlepší výkon, i o vánočních svátcích odcházím do pokoje si napsat své potřebné. Později si přibírám ještě jeden úkol, textuji web, podpůrný blog a pomáhám stavět start-up z plenek.  V sedmnácti jsem na prahu workoholismu a v dlouhých větách vysvětluji šéfovi, že musím skončit, jinak se zblázním.“

„Rodiče se začínají hádat. Z občasných hádek se stává pravidelný program. Sedávám na schodech tak, aby mě neviděli, a poslouchám křik, výčitky a poté i pláč.“

„Jednou večer mi během tanečního kurzu přijde esemeska, píše mi mamka, že mě má ráda. Když se večer vrátím domů, není tam. V zoufale tichém bytě sedí za stolem jen taťka. Oznamuje mi, že mamku odvezla záchranka, noc tráví za mřížemi psychiatrického oddělení.“ 

„Na Štědrý večer eskaluje další hádka. Barevná světla na vánočním stromku se mi rozpíjejí v slzách. Snažím se mámě vzít lahev vína, se kterou se jde zamknout do ložnice. Když se jí to povede, buším na dveře. Posílá mě pryč. Po chvíli mě pustí dovnitř a snaží se dělat, že se nic neděje. Když lahev najdu, vyliju ji do vany. Křičí na mě, že mě nenávidí, ať jí dám pokoj.“

„Anorexie je můj nejlepší přítel. Věrná kamarádka, která je vždy ochotná přijmout rozbitou duši. Když za ní ale člověk přijde s trápením, nemá lepší řešení, než chybu vyčíst vám. Je to proto, že jsi hnusná kráva. Opakuje mi to tak dlouho, dokud tomu neuvěřím. Je to proto, že jsem hnusná kráva. Za všechny své neúspěchy si můžu sama, jsem nicka, jsem na světě zbytečná, nedůležitý jedinec, co zabírá místo. Když zhubnu, bude za mnou vidět alespoň nějaký kus práce, dám svému životu alespoň nějakou hodnotu.“

„Záchvat přejídání je naprosté myšlenkové vakuum. Není nic jiného než vy a vše přesahující potřeba jíst. Je jedno jak, je prakticky jedno co, ta možnost žvýkat a polykat jídlo je jako droga, na malou chvíli, pár vteřin se rozhostí klid a mír v hlavě i ve vašem světě. Dokud nepřijde zdrcující vlna výčitek. Utišit výčitky jde jen dalším jídlem.“

„Kolena pokládám ze stran vedle záchodové mísy. Opírám se tak, aby mi okraj studené keramiky tlačil na žaludek, a snažím se zhluboka nadechnout. Dvěma prsty lechtám kořen jazyka a snažím se dosáhnout snad až na mandle. Vždycky si zvládnu vyvolat jen dávivý kašel, zvracení ovšem ne. Nenávidím se za to, že jsem tolik jedla. Nenávidím se za to, že mé tělo neumí zvracet. A také se nenávidím, protože žiju.“

Generace Z je ale přece povrchní a nic neřeší. 


Příběhy vylíčené v textu jsou pravdivé.





výpis dalších článků rubriky:  Glosa

1.20Děkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza Reichová
dok.revueOtázka pro SamuDne 12. března měl vstoupit do kinodistribuce snímek Pro Samu, jenž měl předpremiéru na právě přerušeném festivalu Jeden svět. Vzhledem k aktuálním bezpečnostním opatřením a uzavírce velké části kin byla kinopremiéra odložena na neurčito a snímek je od 12. března do 22. března ke zhlédnutí na portálu DAFilms v exkluzivní online premiéře. Na dok.revue přinášíme úvahu Janise Prášila, který tento film klade do souvislosti s knihou Otázka viny Karla Jasperse.Janis Prášil
F4.19KrizeDave Kehr
F3.17 Solidarita s Olegem SencovemGlosa Oto Horáka pro Cinepur
3.17Hledání vztahu dokumentu, diváctví a České televizeJaká je situace dokumentární tvorby na České televizi a co nového do oblasti dokumentu přinesl kanál ČT Art po 4 letech od jeho založení?Martin Svoboda
1.17Za peníze ti dáme všechnoPostřehy ze studia na nejoblíbenější umělecké univerzitě ve Velké BritániiJitka Lanšperková
f5.15Uvnitř časového krystalu temnoty a světlaO etice, estetice a metodách filmového obrazuFred Kelemen
5.14Na hrane estetiky a politikyPolitická dimenzia dokumentu na 18. ročníku MFDF Ji.hlava a v jeho mediálnych ohlasochFilip Lucinkiewicz
1.12Proč Ji.hlava a co Ji.hlava?Předzimní tóny, spirála, snad jedlé kaštany, slévání, přátelé, noc, zmatky, rez, nic novýho?Martin Mareček
6.8Naše moderní dějiny v zrcadle filmových dokumentůKamil Činátl

starší články

F2.19DOK.REVUE
26. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKontextem naší doby je nemít kontextDebata o snímku Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze, do níž jsme přizvali odborníka na Blízký východ Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav ŠmídmajerTémaMuž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David ČeněkTémaFantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr KubicaRozhovorChci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila BoháčkováÚvodníkDigitální archiv planetydok.revue 5.20redakce dok.revue