Odvrácená tvář Generace Z

Osudy generace Z, lidí narozených po roce 1995, jsou všude kolem nás. Jak se jim žije a s čím se potýkají, to bylo tématem prvního diskuzního večera ji.hlavského Inspiračního fóra. Ten odhalil, že svět dnešních mladých dospělých nemusí být zdaleka tak pohodový, jak na první pohled vypadá.

Mohlo by se zdát, že to má generace Z přece tak snadné. Technologie přítomná na každém kroku, neustálý kontakt s vrstevníky, život s doménou www, bavit se a nic neřešit. O nesnázích a pohnutých příbězích někdy ještě neplnoletých lidí pojednává projekt aktuálně.cz i jedno z témat letošního ji.hlavského Inspiračního fóra.  Osudy aktérů projektu naleznete na adrese generaceZ.cz

Během ji.hlavské diskuze  se jeden pán z publika zeptal moderátora, proč vybrali do debaty zrovna takové lidi. Takové okrajové osudy, jakési divnolidi, kteří přece nemohou reprezentovat většinu generace Z. Vyšinuté životní cesty, jež svou výjimečností potvrzují pravidelnost dokonalých životů všech ostatních vrstevníků. Protože Generace Z je přece povrchní a nic neřeší.

Čím jiným odpovědět, než dalším svědectvím?

„Chci za něco stát. Obstát ve škole je samozřejmost, studium už dneska neodlišuje. Dám hodnotu svému volnému času. Beru si výuku tří na sobě nezávislých tanečních kurzů a po večerech v chladných tělocvičnách odpočítávám kroky. Beru psaní článků pro web. Abych podávala co nejlepší výkon, i o vánočních svátcích odcházím do pokoje si napsat své potřebné. Později si přibírám ještě jeden úkol, textuji web, podpůrný blog a pomáhám stavět start-up z plenek.  V sedmnácti jsem na prahu workoholismu a v dlouhých větách vysvětluji šéfovi, že musím skončit, jinak se zblázním.“

„Rodiče se začínají hádat. Z občasných hádek se stává pravidelný program. Sedávám na schodech tak, aby mě neviděli, a poslouchám křik, výčitky a poté i pláč.“

„Jednou večer mi během tanečního kurzu přijde esemeska, píše mi mamka, že mě má ráda. Když se večer vrátím domů, není tam. V zoufale tichém bytě sedí za stolem jen taťka. Oznamuje mi, že mamku odvezla záchranka, noc tráví za mřížemi psychiatrického oddělení.“ 

„Na Štědrý večer eskaluje další hádka. Barevná světla na vánočním stromku se mi rozpíjejí v slzách. Snažím se mámě vzít lahev vína, se kterou se jde zamknout do ložnice. Když se jí to povede, buším na dveře. Posílá mě pryč. Po chvíli mě pustí dovnitř a snaží se dělat, že se nic neděje. Když lahev najdu, vyliju ji do vany. Křičí na mě, že mě nenávidí, ať jí dám pokoj.“

„Anorexie je můj nejlepší přítel. Věrná kamarádka, která je vždy ochotná přijmout rozbitou duši. Když za ní ale člověk přijde s trápením, nemá lepší řešení, než chybu vyčíst vám. Je to proto, že jsi hnusná kráva. Opakuje mi to tak dlouho, dokud tomu neuvěřím. Je to proto, že jsem hnusná kráva. Za všechny své neúspěchy si můžu sama, jsem nicka, jsem na světě zbytečná, nedůležitý jedinec, co zabírá místo. Když zhubnu, bude za mnou vidět alespoň nějaký kus práce, dám svému životu alespoň nějakou hodnotu.“

„Záchvat přejídání je naprosté myšlenkové vakuum. Není nic jiného než vy a vše přesahující potřeba jíst. Je jedno jak, je prakticky jedno co, ta možnost žvýkat a polykat jídlo je jako droga, na malou chvíli, pár vteřin se rozhostí klid a mír v hlavě i ve vašem světě. Dokud nepřijde zdrcující vlna výčitek. Utišit výčitky jde jen dalším jídlem.“

„Kolena pokládám ze stran vedle záchodové mísy. Opírám se tak, aby mi okraj studené keramiky tlačil na žaludek, a snažím se zhluboka nadechnout. Dvěma prsty lechtám kořen jazyka a snažím se dosáhnout snad až na mandle. Vždycky si zvládnu vyvolat jen dávivý kašel, zvracení ovšem ne. Nenávidím se za to, že jsem tolik jedla. Nenávidím se za to, že mé tělo neumí zvracet. A také se nenávidím, protože žiju.“

Generace Z je ale přece povrchní a nic neřeší. 


Příběhy vylíčené v textu jsou pravdivé.





výpis dalších článků rubriky:  Glosa

1.20Děkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza Reichová
dok.revueOtázka pro SamuDne 12. března měl vstoupit do kinodistribuce snímek Pro Samu, jenž měl předpremiéru na právě přerušeném festivalu Jeden svět. Vzhledem k aktuálním bezpečnostním opatřením a uzavírce velké části kin byla kinopremiéra odložena na neurčito a snímek je od 12. března do 22. března ke zhlédnutí na portálu DAFilms v exkluzivní online premiéře. Na dok.revue přinášíme úvahu Janise Prášila, který tento film klade do souvislosti s knihou Otázka viny Karla Jasperse.Janis Prášil
F4.19KrizeDave Kehr
F3.17 Solidarita s Olegem SencovemGlosa Oto Horáka pro Cinepur
3.17Hledání vztahu dokumentu, diváctví a České televizeJaká je situace dokumentární tvorby na České televizi a co nového do oblasti dokumentu přinesl kanál ČT Art po 4 letech od jeho založení?Martin Svoboda
1.17Za peníze ti dáme všechnoPostřehy ze studia na nejoblíbenější umělecké univerzitě ve Velké BritániiJitka Lanšperková
f5.15Uvnitř časového krystalu temnoty a světlaO etice, estetice a metodách filmového obrazuFred Kelemen
5.14Na hrane estetiky a politikyPolitická dimenzia dokumentu na 18. ročníku MFDF Ji.hlava a v jeho mediálnych ohlasochFilip Lucinkiewicz
1.12Proč Ji.hlava a co Ji.hlava?Předzimní tóny, spirála, snad jedlé kaštany, slévání, přátelé, noc, zmatky, rez, nic novýho?Martin Mareček
6.8Naše moderní dějiny v zrcadle filmových dokumentůKamil Činátl

starší články

F2.19DOK.REVUE
26. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FujiokaTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková