O spojitých nádobách továrny a státu

Dokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.

Z dokumentární série Industrie. Foto archiv Ivo Bystřičana.

Nejsilnější obraz z natáčení byl nablýskaný bavorák parkující ve zpustošeném továrním areálu u polorozpadlé haly, kde se zázrakem ještě odehrávala nějaká činnost. Uvnitř pak pár pracujících chlapů dost nevraživě hledělo na naši návštěvu. Pravděpodobně nás mohli mít za další v řadě manažerů, kteří už pokolikáté přišli vysát zbytky hodnoty, než se provoz definitivně zřítí. Fungování kapitálu bylo v tu chvíli pro náš štáb přitom stejně málo srozumitelné jako pro dělníky, obávající se brzkého konce. V našich i jejich očích si někdo koupí káru za tři mega jako výsledek úspěchu, nikoli krachu. Z pohledu proletářů, ať už jsou jimi dělníci, nebo dokumentaristi, to nedává smysl. Z mnoha jiných pohledů ano.

Dokumentární sérii Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí jsme začali točit proto, že jejich příběh usnadňuje pochopení světů, ve kterých denně žijeme. Povaha práce, pracovních vztahů, podoba sociální politiky, životní úroveň, role státu, úroveň sociálních jistot nebo forma kapitalismu se nějakým způsobem utvářely, nespadly nám hotové do klína. Toto utváření probíhalo v konfliktech, nedopatřením, nátlakem, úsilím, nezamýšlenými důsledky i náhodami. Tak se rodily dva hlavní rámce skutečně určující náš život – továrna a stát. 

V prostoru mezi nimi žijí lidé – podnikatelé, průmyslníci, živnostníci, dělníci, politici, řemeslníci, úředníci a další skupiny lidí. Všechny bereme jako aktivní účastníky dějin, nikoli pasivní objekty, na nichž se dějiny podepisují jakousi neúprosnou logikou. Pokud pochopíme, co kdo a proč dělal pro zlepšení své situace, ať už na straně kapitálu, nebo práce, může nás to pobídnout k aktivitě něco se svou situací dělat a spojovat se s ostatními, nevnímat se jako automatizovaný a osamocený článek v soukolí průmyslu, kapitalismu a dějin.
 

Z natáčení dokumentární série IndustrieFoto archiv Ivo Bystřičana.
 

Málo si dnes přiznáváme, že každá minuta budoucnosti se v historii vyjednávala stejně složitě jako dnes – a o to snadněji dnes rezignujeme. V Industrii jsou proto Baťové, Schichtové, Rothschildové či Škodové vykreslováni jako mnohem rafinovanější soupeři pracujících, než jsme zvyklí z oficiálních muzejních a biografických pojednání. Tentokrát to nejsou jejich uctivé monolity, ale postavy ke zkoumání. Díváme se na ně pohledem dělnictva a na dělnictvo zase pohledem průmyslníků. Středem zájmu je průmyslová hra různých skupin lidí na pozadí bezohledně kouřících komínů a státu, který se vyvíjí vždy o něco pomaleji než technologie a podnikatelské strategie.

Síla sounáležitosti

Proto jsme se se štábem naložili do auta a vydali se do nejrůznějších továrních provozů v nejrůznějších dobách od raného novověku. Historii jsme rozdělili na dvanáct dílů a postupovali v ní chronologicky. Každé období se snažíme zhmotnit skrze jednu továrnu, která je ve své době objektem toho, co se děje kolem ní, a sama zároveň ovlivňuje život kolem sebe. Továrna a stát tady figurují jako spojité nádoby, mezi nimiž se střetávají lidé, kteří mají rozmanité motivace a strategie.

Průmyslové a sociální dějiny sledujeme od předprůmyslového, manufakturního období až po dokončení privatizace na konci devadesátých let 20. století. Továrny, něčím podstatné a pozoruhodné v jednotlivých obdobích, nám dnes slouží jako projekční plochy současných interpretací, jak a proč se vlivem vývoje průmyslu a státu proměňuje způsob řízení, nakládání s pracovní silou, fungování pracoviště, způsoby disciplinace, zacházení s životním prostředím, status žen, formy podnikání a způsoby výroby, význam politických vazeb, situace rodiny, podoba sociálních opatření, přístupy k řešení konfliktů, role odborů, zacházení s chudobou a další. A samozřejmě i to, jak naopak společnost proměňuje průmysl.
 

Z natáčení dokumentární série Industrie. Foto archiv Ivo Bystřičana.
 

Kdyby si dělníci v prvních desetiletích průmyslové revoluce říkali, že se nedá nic dělat a takhle to prostě je, dře se čtrnáct hodin denně a spí se ve fabrikách dodnes. Ještě nyní by platilo, že pracovní podmínky jsou čistě na zaměstnavateli, a kdo na to nepřistoupí, může jít, protože lidí před branami fabriky je dost. Napříč dějinami v nejrůznějších formách režimů se vine stále to stejné poučení: jednotlivec nezmůže nic, a když se jednotlivci spojí, vzniká ohromná síla měnící podstatu světa, ve kterém žijeme. I v digitálním věku náš právě digitálně stříhaný dokumentární cyklus volá po uvědomění si síly a významnosti fyzických vztahů, kolektivity, sounáležitosti a solidarity. Průmyslový konflikt totiž začíná každé ráno znovu.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko

starší články

1.21DOK.REVUE
18. 03. 2021


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FudžiokováTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyováTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková