O řeholních sestrách a naslouchání

Jak vnímají řeholnice současný svět? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? A lze porozumět bez naslouchání? Tyto a další otázky si klade literární dokumentaristka Kamila Hladká ve své nové knize Sestry, jež vychází 28. května v nakladatelství Dcera sestry. Rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester přinášejí autentický vhled do jejich výjimečných osudů.

Z knihy Sestry. Foto Dcera sestry

Jsou tady již po staletí, v dějinách mnohokrát prokázaly velkou kuráž, stojí na nejnižším žebříčku církevní hierarchie, ale často vykonávají nejtěžší práci. Pečují o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách a ve školách, pomáhají lidem na misiích, můžeme je označit za zakladatelky hospicové péče. Starají se o druhé bez ohledu na jejich víru, bohatství nebo jakoukoliv jinou příslušnost. Často jsou vázány mlčenlivostí. Žijí v ústraní. To, co někdo chápe jako svázanost, může jinému přinášet svobodu. Snad i z toho důvodu v dávné minulosti přicházely do řádu, aby získaly vzdělání a nebyly jen hospodyněmi. Svou jinakost nikomu nenutí, nesou ji směle. Dneska jich u nás můžeme potkat už jen kolem tisíce. Málokdo nějakou osobně zná, vzbuzují v nás respekt a snad i strach.

Jaké je to, nemít muže a dítě? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? Odkud rostou kořeny západní vzdělanosti a tradice? Lze zpřetrhat neblahé dědictví komunismu? Je možné vnitřní svobodu svázat a uzavřít do cely? Mají z něčeho strach? Je důležitější krása, nebo služba? Lze porozumět bez naslouchání? Co si myslí o společnosti včera, dnes a zítra? A jedí o půlnoci čokoládu?

„V sedmnácti jsem si to vybojovala a vstoupila do kláštera. Bratr pak učebnice odvezl na motorce zpátky do školy.“

Tímto oficiálním představením knihy Sestry chci sdělit, že autorizované příběhy čtyř generací řeholnic přinášejí co nejautentičtější vhled do jejich životů z co možná nejcivilnější perspektivy, protože jen tak je možné problematiku nabídnout široké škále čtenářů. Přitom – věřím, nebo alespoň jsem se o to snažila – s citem a vkusem.
 

Z knihy Sestry. Foto Dcera sestry
 

Na knížce jsem pracovala víc než rok a ani v nejmenším nemám pocit, že je moje. Kdyby nebylo odvahy řádových sester, které se nikam necpou a jež mi otevřely vrata nebo jen dveře klášterů, nebylo by ničeho. Vzaly mě k sobě, nechaly mě péct s nimi koláče, pomoct s úklidem skladu, šly jsme spolu do divadla, doprovázela jsem je na mši nebo jen odvezla autem. V takových chvílích kniha zdánlivě nevzniká, ale možná se tvoří víc než jindy. Prostředí se mi otevírá a ukazuje své světlé stránky, ale i svá zákoutí, kde jako všude jinde najdeme radost, naplnění, ale taky úzkost a hledání. Jsem za to ráda. Kdo by nám věřil, kdyby vše bylo jen prozářené sluncem? I řeholní povolání je cesta a řádové sestry jsou ženy jako jiné.

„Nám jde o člověka, nechceme někoho lovit jako voliče.“

Skvělý fotograf Jan Cága, držitel několika cen Czech Press Photo, se sám nabídl, že by řeholnice rád fotil, a dal tak knize zase nový kus života. Vojtěch Vlček připravil první kompletní a erudovaný materiál o dané problematice. Redaktorka Zuzana Zemanová mi byla po celý čas obrovskou oporou. A grafička Veronika Cágová se sazbě věnovala s citem a až se stoickým klidem posouvala týž obrázek i pětkrát třeba jen o milimetr. Zkrátka bez druhých člověk dokáže jen velmi málo.

Z knihy Sestry. Foto Jan Cága, Kamila Hladká, Dcera sestry
 

Nezajímal mě nějaký zformovaný objekt, jak můžou být řeholnice vnímány, přeju si naslouchat jednotlivci a jeho slovu, které může přinést důležitější svědectví doby než sebelepší analýza nějakého jevu. A tak jsem chtěla vědět, jaká byla ta holčička, která je dnes řeholnicí. Jestli měla tátu a jestli ji měl ten táta rád. A jestli ji k víře dovedla do kostela babička za ruku, nebo našla víru třeba v čistě světském prostředí. Věřím, že jen cesta k podstatě a zdánlivé obyčejnosti dokáže přinést věrohodný obraz a snad i žité křesťanství. Zastávám názor, že důvěra se nejlépe buduje otevřeností, a přesto, nebo možná proto, mi jeden autorizovaný a nafocený příběh vypadl, když jej generální představená dotyčné sestře i přes mé mnohé snahy nedovolila publikovat. Stál mě ne hodiny nebo dny, ale týdny „práce“. Dlouze bych popisovala lítost a frustraci nad ztrátou kapitoly, na které mi velmi záleželo. Nutilo mě to zaobírat se otázkami novinářské etiky, a kdyby situace nastala na začátku, možná bych přes tu překážku nechtěla přeskočit. Nakonec zvítězilo vědomí, že ten čas už mi nikdo nevezme, a taky mi to přineslo informaci, že nejen v manželství můžou lidi žít vedle sebe, sedávat spolu u stolu, ale vědět o sobě docela málo.

„Dneska vím, že i tohle patří k životu, nejsme imunní vůči zbytku světa jenom proto, že vstoupíme do kláštera nebo se vdáme.“

Byl to čas krásný, intenzivní a taky těžký. Asi nikdy se nezbavím pocitu vnitřní odpovědnosti, otázek, jestli mám na to právo, jestli tím někoho nevytěžuji nebo mu snad neubližuji. Ale zatím vždycky, když byla ta pochybnost největší, se objevil někdo, kdo mi dal znamení, že i jemu ta setkání cosi přinášejí. Čtenář promine. Stavím ho na druhou kolej, v první řadě musím pociťovat souznění a smysluplnost projektu já a dotyčná osoba, až pak vzpomenu na něj a na to, co by mohla kniha nabídnout jemu.
 

Z knihy Sestry. Foto Petr Hladký, Dcera sestry
 

Žádný rozhovor není docela samostatný, vedu jej s ohledem na jedinečnost dotyčné, ale i na strukturu celé knihy. Každý příběh vzešel z několika setkání, mnoha hodin nahrávek, kdy jsme se k mnohému vracely a rozpovídaly se. Natočené rozhovory před dalšími setkáními znovu poslouchám, když uklízím, pleju záhony nebo jedu autem. Zásadně je přepisuji sama, jednak je to intimní prostředí, jednak je znovu „naciťuji“ a hlídám si, co dotyčný vyprávěl sám a kdy a jak naléhavě jsem se doptávala já. I podle toho dávám jednotlivým pasážím v příběhu důležitost. Je snadné udělat z člověka někoho jiného, byť jeho slovy. Všechen ten přepsaný materiál nějak uspořádat, dát mu strukturu, ale zároveň zachovat autenticitu vyprávění nebývá snadné. Jen zřídkakdy se stalo, že by se mi nějakou důležitou informaci nedařilo do textu zakomponovat. Pak jsem musela dát na váhy strukturu vyprávění, nebo hodnotu faktu.

„Úkolem každého z nás je dívat se kolem sebe.“

Všechny sestry vyslechly volání po řeholním způsobu života a pojí je slib chudoby, čistoty a poslušnosti. Jsou vzdělané, moudré, úsporné, co se týče virtuální komunikace, a všechny do jedné během covidového roku prokázaly nebývalý a osvěžující nadhled. Nenechávají se denně masírovat médii, víra v Boha je jim ve zlých časech pomocníkem a nesou si vědomí dějinné zkušenosti, která je ve 20. století poznamenána první republikou a významnou proměnou vztahu k církvi a dvěma totalitami. Tohle člověka dokáže odpoutat od naléhavosti dneška. Přes výše zmíněné je každá žena jiná, některá vlídná, jiná otevřená, nebo naopak zpočátku přísná. Každou mám spojenou s něčím jedinečným. Ukazovaly mi, že každým dnem můžeme projít, nebo jej prožít. Můžeme se kolem sebe dívat, nebo taky ne. Zaleží jen na nás, co si vybereme. A troufám si říct, že naše bohatství se odvíjí především od toho. Taky mě řeholnice učí odvaze a toleranci k jinakosti. Ne každý z nás dokáže udělat rozhodnutí a jít pevně za ním. Láska má zkrátka mnoho podob – jednou je ta ke Kristu, a když je ryzí, má obrovskou sílu.
 

Obálka knihy Sestry. Foto Dcera sestry





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

1.21Jak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan Bernard
6.20Film jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel Sladký
5.20Armádní film a avantgarda?Americká filmová historička Alice Lovejoy popisuje vznik své knihy Československý armádní film a avantgarda (Army Film and the Avant Garde), která vyšla v roce 2014 v nakladatelství Indiana University Press a jejíž český překlad od Jana Hanzlíka vyjde v příštím roce v Národním filmovém archivu. Nápad na knihu se zrodil během stáže, kterou badatelka absolvovala před několika lety v Česku. Zaujaly ji tehdy především dokumenty Karla Vachka z doby, kdy pracoval v Československém armádním filmu. Vachkovu kompletní tvorbu uvádí i letošní ji.hlavský festival v sekci Vachek 80. Alice Lovejoy
4.20Vojtěch Jasný: filmový básník a žoldnéřFilmový historik Jiří Voráč přibližuje, jak vznikala jeho monografie o Vojtěchu Jasném, autorovi legendárního filmu Všichni dobří rodáci, která se zaměřuje především na filmařovu práci v exilu a přináší i řadu dosud málo známých archivních materiálů. Kniha pod názvem Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu vychází na podzim v nakladatelství Host.Jiří Voráč
3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková

starší články

2.21DOK.REVUE
31. 05. 2021


z aktuálního čísla:

Situační recenzeTo, co zažíváme v politice, zažíváme i domaIntimní, a přitom politický snímek Rentgen rodiny íránské filmařky Fírúze Chosrováníové (Firouzeh Khosrovaniové) vypráví příběh režisérčiných rodičů, které spojilo manželství, ale posléze se následkem nepřekonatelných rozdílů mezi světskými a náboženskými hodnotami zcela odcizili. O filmu pro dok.revue debatují publicista, vysokoškolský pedagog a odborník na Blízký východ Břetislav Tureček (BT), dokumentaristka, básnířka a aktivistka Martina Malinová (MM) a studentka dokumentu Širín Nafariehová (ŠN).Kamila BoháčkováNový filmGlobální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta KovářováTémaNormální autistické dokumentyO lidech s poruchou autistického spektra panují zejména v hrané a seriálové tvorbě určité stereotypy. Každý autista však není jako hrdina filmu Rain Man. Nemusí žít v ústavu, ani oplývat genialitou. Jak autismus zobrazují dokumenty, které mohou pracovat se skutečnými, tedy sociálními herci?Martin ŠrajerBáseňBásněJan KačenaGlosaNové trendy tchajwanského dokumentuNedávno skončený švýcarský festival Visions du Réel představil průřez tím nejzajímavějším ze současného tchajwanského dokumentu. Sedm vybraných děl od tradičního dokumentu přes animaci po experimenty reprezentuje různorodost aktuální východoasijské produkce. Jaká nabízí témata?Sara SimićRozhovorNeobvyklý pohled na společenské stigmaRozhovor s Fridou a Lassem Barkforsovými, autory dokumentu Raising a School Shooter (2021), který měl světovou premiéru na letošním ročníku festivalu CPH:DOX.Jan KinzlÚvodníkKaždý je jinýdok.revue 2.21Kamila Boháčková