Nezapomeňte se usmívat!

Komentář k recenzím filmu V paprscích slunce

V paprscích slunce

V půlce dubna získal česko-německo-ruský dokumentární film V paprscích slunce Zlatého ledňáčka za nejlepší dokument na festivalu Finále Plzeň. Není to první a zřejmě ani poslední ocenění. Vitalij Mansky byl za svůj film o životě zdánlivě obyčejné rodiny v Severní Koreji oceněn i na 19. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři, na talinském festivalu Black Nights (cena za nejlepší režii), italském Trieste festivalu (cena za nejlepší dokument) a jistě jej čekají mnohé další.

Mansky a jeho kameramanka totiž nepodlehli korejské diktatuře a propagandě, když tajně uchovávali všechny videozáznamy, které pořídili. Každý den museli odevzdávat nahraný záznam ke schválení korejským úředníkům. Ti nevyhovující obrazy okamžitě smazali a kartu se schváleným nahraným záznamem filmařům vrátili. Nikdo kromě dokumentaristů si však neuvědomil, že moderní technologie dokážou ukládat záznam na dvě paměťové karty zároveň. Díky lsti tak mohl Mansky odhalit pozadí natáčení dokumentárního filmu v komunistické Severní Koreji podle scénáře, jenž schválil sám velký Kim Čong-il.

Podle zahraničních recenzí by se film mohl samovolně přejmenovat na „Nezapomeňte se usmívat!“ (Straight.com). Mansky totiž nechává kameru běžet, i když zrovna korejští „filmaři“ chystají scénu – poučují děti, že se málo usmívají, dělnice v mlékárně, že málo tleskají svému úspěchu, nebo říkají malé Zin-Mi, jež je ústřední postavou, aby se nebála a chovala se jako doma. Ústředním tématem většiny recenzí, jak zahraničních, tak tuzemských, je střet uměle vytvořené „šťastné“ a barevné reality a té, jakou bychom na ulicích v Severní Koreji čekali – prázdné ulice, obloha bez slunce, šeď a ticho.

„V paprscích slunce je vysoce kvalitním úkazem nijak objevného, avšak přehlíženého – obyčejný život za kulisami velkých oslav existuje,“ píše recenzentka filmového časopisu Screen Wendy Ideová v září 2015. Oceňuje tak Manského schopnost navzdory přísnému dohledu (a možná právě díky němu) ukázat to všední a obyčejné ze života „v nejlepší zemi světa“. Mansky byl dle svých slov zklamaný, že v Severní Koreji nenašel obyčejný život, a tak se rozhodl udělat dokument o falešné realitě. Úkazem falešné reality budiž závěrečná scéna, kdy se teprve osmiletá holčička rozpláče pod tlakem únavy, kamer, rodičů i dalších vládních úředníků, a když si má vzpomenout na něco veselého a hezkého, začne recitovat oslavnou báseň na Nejvyššího vůdce.

Co však mnoho recenzentů svedlo do slepé uličky, je bezbřehé oslavování Manského činu. Rok v Severní Koreji tajně natáčel inscenace dokonalého života a riskoval při tom svůj vlastní, čímž nepochybně prokázal velkou odvahu a vynaložil spoustu úctyhodné energie. Nicméně je tímto zastíněn Manského brilantní způsob budování atmosféry dlouhými záběry, ve kterých má divák možnost více proniknout do obrazu, díky čemuž se předkládané téma stává hmatatelnějším a intenzivnějším.

Odvážnější recenzenti pak tvrdí, že by se festivalová ocenění měla proměnit v úspěšný prodej mezinárodních distribučních a vysílacích (televizních) práv (The Guardian, The Hollywood Reporter, Cineuropa). Pokud budou vyslechnuty predikce recenzentů, budou mít vládní úředníci zřejmě mnoho práce s vysvětlováním svému Nejvyššímu.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková
1.18Aktualizace Jednoho světaCo připravuje jubilejní 20. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden světJitka Lanšperková

starší články

2.16DOK.REVUE
02. 05. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film