Nezapomeňte se usmívat!

Komentář k recenzím filmu V paprscích slunce

V paprscích slunce

V půlce dubna získal česko-německo-ruský dokumentární film V paprscích slunce Zlatého ledňáčka za nejlepší dokument na festivalu Finále Plzeň. Není to první a zřejmě ani poslední ocenění. Vitalij Mansky byl za svůj film o životě zdánlivě obyčejné rodiny v Severní Koreji oceněn i na 19. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři, na talinském festivalu Black Nights (cena za nejlepší režii), italském Trieste festivalu (cena za nejlepší dokument) a jistě jej čekají mnohé další.

Mansky a jeho kameramanka totiž nepodlehli korejské diktatuře a propagandě, když tajně uchovávali všechny videozáznamy, které pořídili. Každý den museli odevzdávat nahraný záznam ke schválení korejským úředníkům. Ti nevyhovující obrazy okamžitě smazali a kartu se schváleným nahraným záznamem filmařům vrátili. Nikdo kromě dokumentaristů si však neuvědomil, že moderní technologie dokážou ukládat záznam na dvě paměťové karty zároveň. Díky lsti tak mohl Mansky odhalit pozadí natáčení dokumentárního filmu v komunistické Severní Koreji podle scénáře, jenž schválil sám velký Kim Čong-il.

Podle zahraničních recenzí by se film mohl samovolně přejmenovat na „Nezapomeňte se usmívat!“ (Straight.com). Mansky totiž nechává kameru běžet, i když zrovna korejští „filmaři“ chystají scénu – poučují děti, že se málo usmívají, dělnice v mlékárně, že málo tleskají svému úspěchu, nebo říkají malé Zin-Mi, jež je ústřední postavou, aby se nebála a chovala se jako doma. Ústředním tématem většiny recenzí, jak zahraničních, tak tuzemských, je střet uměle vytvořené „šťastné“ a barevné reality a té, jakou bychom na ulicích v Severní Koreji čekali – prázdné ulice, obloha bez slunce, šeď a ticho.

„V paprscích slunce je vysoce kvalitním úkazem nijak objevného, avšak přehlíženého – obyčejný život za kulisami velkých oslav existuje,“ píše recenzentka filmového časopisu Screen Wendy Ideová v září 2015. Oceňuje tak Manského schopnost navzdory přísnému dohledu (a možná právě díky němu) ukázat to všední a obyčejné ze života „v nejlepší zemi světa“. Mansky byl dle svých slov zklamaný, že v Severní Koreji nenašel obyčejný život, a tak se rozhodl udělat dokument o falešné realitě. Úkazem falešné reality budiž závěrečná scéna, kdy se teprve osmiletá holčička rozpláče pod tlakem únavy, kamer, rodičů i dalších vládních úředníků, a když si má vzpomenout na něco veselého a hezkého, začne recitovat oslavnou báseň na Nejvyššího vůdce.

Co však mnoho recenzentů svedlo do slepé uličky, je bezbřehé oslavování Manského činu. Rok v Severní Koreji tajně natáčel inscenace dokonalého života a riskoval při tom svůj vlastní, čímž nepochybně prokázal velkou odvahu a vynaložil spoustu úctyhodné energie. Nicméně je tímto zastíněn Manského brilantní způsob budování atmosféry dlouhými záběry, ve kterých má divák možnost více proniknout do obrazu, díky čemuž se předkládané téma stává hmatatelnějším a intenzivnějším.

Odvážnější recenzenti pak tvrdí, že by se festivalová ocenění měla proměnit v úspěšný prodej mezinárodních distribučních a vysílacích (televizních) práv (The Guardian, The Hollywood Reporter, Cineuropa). Pokud budou vyslechnuty predikce recenzentů, budou mít vládní úředníci zřejmě mnoho práce s vysvětlováním svému Nejvyššímu.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.21Jak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.
6.20Jak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin Svoboda
4.20Ozvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revue
1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda

starší články

2.16DOK.REVUE
02. 05. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FujiokaTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková