Nenechte si ujít – KVIFF 2026
Na jubilejním 60. ročníku karlovarského festivalu bude od 3. do 11. července uvedeno přes 130 celovečerních hraných a dokumentárních filmů. Vybíráme 13 z nich, které zastupují různé sekce, perspektivy i období kinematografické historie. Spojujícím prvkem je jejich blízký, v některých případech dokumentární vztah k realitě.
Observační drama odehrávající se na libanonsko-syrských hranicích vypráví o muži, který při pátrání po svém pohřešovaném bratranci neúmyslně zabije člena nepřátelského klanu. Film uvedený v paralelní sekci canneského festivalu Un Certain Regard vznikal s neherci a bez scénáře. Palestinský režisér Rakan Mayasi se při jeho tvorbě inspiroval dodnes dodržovanými tradičními patriarchálními rituály.
První rwandský film vybraný do programu canneského festivalu se ohlíží za genocidou Tutsiů, ke které došlo v roce 1994. Jeho protagonistka se angažuje v komunitním úsilí o spravedlnost a usmíření a při tom řeší osobní krizi v rodině. V Cannes snímek získal cenu Caméra d'Or pro nejlepší debut.
K událostem takzvaného novosadského masakru, kdy bylo zabito několik tisíc Srbů a Židů, se vrací klasický film maďarského režiséra Andráse Kovácse. Sleduje čtveřici mužů obviněných ze zločinů Horthyho armády, kteří se roku 1946 ocitají v jedné vězeňské cele. Film se do Karlových Varů vrací po 60 letech. V roce 1966 tam získal hlavní cenu.
Kronikář americké všednodennosti John Wilson ve svém celovečerním debutu zachycuje vlastní snahu o natočení dokumentárního filmu o historii betonu. Jak je u něj zvykem, vyprávění se brzy stočí úplně jiným směrem. Vtipná úvaha nad urbanismem a životem v moderní společnosti měla premiéru na letošním festivalu v Sundance.
Dvě hory tíží moji hruď
Vrstevnatý autoportrét čínské filmařky a umělkyně Viv Li zachycuje její život v napětí mezi kulturními tradicemi její domoviny a berlínskou alternativní scénou, která se stala jejím útočištěm. Film o hledání identity a sounáležitosti v propojeném světě měl premiéru v dokumentární sekci letošního Berlinale.
Oceňovaný dokumentarista Ivan Ostrochovský natočil portrét výrazného slovenského kameramana Igora Luthera, který spolupracoval s Jurajem Jakubiskem i Volkerem Schlöndorffem (Plechový bubínek) nebo Andrzejem Wajdou (Danton). Spolutvůrcem filmu byl v posledních měsících svého života sám Luther. Jedná se o jeden ze svou portrétů kameramanů na letošním festivalu. Tím druhám je film o Robertu Richardsonovi od Jany Hojdové.
Emotivní dokumentární film oceněný v Cannes mapuje přes čtyři desetiletí íránských dějin – od islámské revoluce v roce 1979 až po letošní válečný konflikt. Vše přitom zachycuje primárně skrze osobní archivy a home videa samotné režisérky Pegah Ahangarani
Argentinská filmařka Lucrecia Martel strávila 14 let přípravou dokumentu, jehož dějová osa je určena průběhem soudního procesu s vrahy Javiera Chocobara, člena domorodé komunity. Zločin, k němuž došlo během pokusu o vystěhování, byl zaznamenán na video. Martel ale namísto prosté true crime rekonstrukce zkoumá historické a strukturální kořeny konfliktu.
Drama vybrané do hlavní soutěže vychází z mnohaletého výzkumu organizací, které kolumbijským ženám pomáhají s pátráním po zmizelých blízkých. O svého syna během ozbrojeného konfliktu přišla i hlavní hrdinka. Dozvídá se však, že při poslední exhumaci nebyla nalezena žádná shoda kostí. Spojuje proto síly se skupinou dalších žen, jejichž příbuzní jsou pohřešovaní.
Podoby milostného vztahu ke světu
Dokumentární esej sleduje českého výtvarného umělce Miloše Šejna. Film debutujícího Jakuba Kučery podle festivalové anotace nabízí „prostor pro soustředění a vnímavost – prostor, který dost možná přesáhne sedmdesát minut v kině.“ Příslibem dlouho doznívajícího audiovizuálního zážitku jsou také střihač Alexander Kascheev a hudebník Oliver Torr.
Anglický tvůrce Mark Jenkin završuje svou trilogií filmem o tajemství jedné rybářské vesnice, která se nachází v ekonomickém úpadku. V přístavu se najednou objevila loď, která se před 30 lety ztratila na moři. Snímek, který měl premiéru v sekci Orizzonti na benátském festivalu si Jenkin nejen napsal a zrežíroval, ale také sestříhal a zkomponoval k němu hudbu.
Realistické drama je ostrou kritikou feudálního vykořisťování a sociální nespravedlnosti na indickém venkově. Jeho protagonisty jsou otec a syn, kteří se rozhodnou, že neubdou pracovat, aby neprohlubovali třídní rozdíly. V roce 1978 obdržel film v Karlových Varech Zvláštní cenu poroty.
Argentinský dokument, natočený podle stejnojmenné knihy Andrésa Burga, rekonstruuje fotbalové utkání mezi Argentinou a Anglií na mistrovství světa ve fotbale v roce 1986. Film, jehož stopáž odpovídá regulérní hrací době fotbalového zápasu, zapojuje hráče obou týmů, aby zavzpomínali jak samotný zápas, tak na jeho souvislost s válkou o Falklandy.
