Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací
DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Nádech bez výdechuMoje psychedelická romance

Blog, Speciál MFDF Ji.hlava

Nádech bez výdechu

6. 11. 2021 / AUTOR: Janis Prášil

Timothy Leary, Errol Morris a jedna lovestory: 3 hodně atraktivní ingredience. Dokument Moje psychedelická romance však ukazuje hlubší podstatu toho, proč člověk potřebuje životní drogu. Film je do 14. listopadu k přehrání na Ji.hlavě online.

Harvardský profesor psychologie, Timothy Leary, v šedesátých letech minulého století testoval na studentech a vězních terapeutické účinky psychedelických drog. Za opakované problémy s držením omamných látek byl roku 1968 odsouzen k dvacetiletému pobytu ve vězení, z něhož pomocí krajně levicové skupiny Weatherman a Černých panterů uprchl, a později o tomto útěku napsal fascinující knihu Záblesky paměti. V evropském exilu, kde se skrýval před americkými úřady, potkal svoji budoucí partnerku Joannu Harcourt-Smithovou.

V rukou psychedelického boha

Zde začíná příběh hlavní postavy snímku Errola Morrise Moje psychedelická romance. Režisér Tenké modré čáry (The Thin Blue Line, 1988) toho o Learyho aktivitách a myšlenkách moc neprozrazuje. Zato ukazuje, co americký vizionář znamenal pro svoji milenku. Obdivuhodné množství archivních materiálů vyobrazuje ikonu kontrakultury jako usmívající se modlu, která připomíná napůl indického guru a napůl Juliana Assange. Vztah s psancem pro Joannu představuje neodolatelnou kombinaci romantiky a dobrodružství. Zosobňuje to, co hrdinka potřebuje celý život jako drogu, protože touží po přítomnosti něčeho, co ji přesahuje.

Leary tuto její potřebu naplňuje beze zbytku. Vynáší jí do orgasmických výšin a dává jí sílu bojovat proti establishmentu. Slouží pro ni jako výtah do sfér Aleistera Crowleyho, Aldouse Huxleyho nebo Hermana Hesseho. Svět, v němž se mísí možné a nemožné, skutečné a neskutečné, pravdivé a vysněné, je však stejně zrádný jako role, kterou Leary sehrál v Joannině příběhu. Zatímco z archivních filmových záznamů, fotografií a novinových článků se na nás směje tvář psychedelické boha, propagátor LSD je pouze zástupnou postavou. Snímku dominuje Joannina fyzická přítomnost před kamerou, její emotivní vyprávění, spontánní projev a charisma.

<b><i>Moje psychedelická romance</i><b>

Vše, co Joanna v Mojí psychedelické romanci říká, je skutečné, bez ohledu na to, zda je to pravda, či ne. Morrisovi nejde o pátrání po faktech a odhalování lží, ale o zkoumání objektu před kamerou. Sleduje fascinující proměnu ženy, jež hledala záchytný bod v člověku, který je stejně spolehlivý jako tarotové karty. Vidí Joannu jako Alenku, ztracenou v říši divů, která se snaží najít oporu, zatímco stojí uprostřed pouště a propadá se do pohyblivého písku.

Alenka na tripu

Právě okamžiky, kdy hrdinka přichází o Learyho coby drogu, jež jí dává falešný pocit jistoty, se Morrisův snímek propadá do nečekaně intenzivních existenciálních hlubin. Zatímco experimentátor s LSD se pokoušel transformovat lidskou mysl prostřednictvím drogy, u Joanny je podmínkou k transformaci jedině abstinence. Právě absence Learyho omamné přítomnosti ji nutí podívat se na svět skrz vlastní traumata. Najednou nesledujeme příběh rebelky, vizionářského dvojčete, aktivistky za rozšiřování vědomí světa, ale těžce traumatizovanou osobu, jenž byla v raném dětství znásilněna, vyrůstala s pocitem nedostatku lásky a pozornosti ze strany matky a zdědila po ní těžkou minulost židovské rodiny, jejíž velká část byla vyvražděna za druhé světové války.

Židovka Joanna podědila náboženskou příslušnost. Náboženství však přineslo její rodině stigma, utrpení a smrt. Našla si tedy jiného, psychedelického boha, a také o něj přišla. Díky této ztrátě podstoupila fascinující vnitřní proměnu. Přestala toužit po jistotě, že ji někdo bude do konce jejího života ochraňovat. Naučila se milovat matku, která jí přinesla mnoho bolesti a jež jí umožnila na svém smrtelném loži přihlížet jediné jistotě, kterou na světě máme.