Malá

Studentka pražské FAMU Diana Cam Van Nguyen před nedávnem dokončila svůj studentský animovaný film Malá, ve kterém zhmotňuje své pocity Vietnamky vyrůstající na českém maloměstě

Malá

Nabídka napsat příspěvek o sobě – „režisérce“ a svém filmu mi přišla zrovna ve chvíli, kdy jsem ve Vietnamu. Sedím v autobuse směrem do nejsevernější provincie Ha Giang a koukám se z okna na ubíhající krajinu země, kterou stále ještě poznávám. Země, kde se narodili moji rodiče a kde mám svoje kořeny, ale přesto sem jezdím na dovolenou jako turista každé dva roky a pokaždé odjíždím s jinými pocity. Když mi bylo 17, v hlavě mi poprvé vyvstala otázka: kam vlastně patřím? Věděla jsem, že nejsem Češka, protože tak prostě nevypadám, ale zároveň jsem se necítila být ani Vietnamkou. To byl možná první impuls k vytvoření Malé.

Krátký animovaný film vychází z mého příběhu, jak jsem vyrůstala v České republice jako cizinka. Reflektuje pocity rozkročenosti generace mých vrstevníků – mladých Vietnamců, kteří od mala žijí v Čechách. Tedy těch, kteří mluví česky lépe než vietnamsky, střetávají se se svými rodiči v představách o budoucnosti, tápou ve vietnamských zvycích a tradicích a tak podobně. Hlavní postava – dívka Rong – zobrazuje, jak navzdory tomuhle všemu roste, získává nadhled a sebevědomí. Stává se tak velkou, nejen svým vzrůstem, ale hlavně ovládnutím vnitřních strachů a pochybností. Tak trochu snad jako já. Ve filmu jsem se zabývala hlavně schopností a možností identifikovat se s místem, kde jsme se narodili, vyrůstali nebo žili, otázkou ale zůstává, kde se cítíme být doma…


Malá

Tady ve Vietnamu mám celou rodinu, včetně maminky a malé sestry. Jsem tu neustále obklopená lidmi a je mi tu dobře. Jen tohle místo nevnímám jako svůj domov. V posledních letech jsem stále víc a víc přesvědčená o tom, že moje doma je v Praze. Zní to pateticky, ale mohou za to moji přátelé, které považuji za svoji druhou rodinu. Jsou to právě oni, kdo mě podporovali celou tu dobu, kdy jsem na filmu pracovala. Navštěvovali mě, abych nebyla sama, starali se o mě, když jsem onemocněla, a nakonec se mnou i oslavili dokončení filmu.

Na Malé jsme pracovali 2 roky a spousta lidí mi s tím pomáhala, za což jsem jim neskonale vděčná. Samotný proces animování nám trval 8 měsíců a bylo to opravdu náročné – trávila jsem prací na filmu veškerý svůj čas. To je možná taková naše společná vlastnost animátorů/filmařů, že někdy upřednostňujeme film před svým osobním životem.

Největší krizi jsem ale zažila už na začátku u tvorby scénáře. Seděli jsme s Vojtou (scenáristou) na FAMU, v ruce jsme drželi dvě verze scénáře. Nemohla jsem se rozhodnout, jakou si vyberu. První verze končila odjezdem mých rodičů do Vietnamu, v té druhé zůstali v Čechách. Tehdy se moji rodiče rozváděli, čekala jsem tedy jen na to, jak to dopadne. Jestli moje mamka se sestrou odjedou, nebo zůstanou. Ze všech stran jsem slyšela názor, že „verze s odjezdem“ je dramaturgicky lepší, ale musela jsem počkat na to, co se stane ve skutečnosti… Nakonec odjeli.

Diana Cam Van Nguyen jako malá

Malá je animovaným dokumentem ve své pravdivosti událostí, které zobrazuje, vyjadřuje se o momentech, které jsem prožila, a o skutečných osobách. Prostřednictvím animace jsem zkoumala vlastní minulost, umožnila mi odhalit můj subjektivní pohled. Zajímavé je, že mezi dokumentárními a animovanými filmy nabývá pozice animovaných dokumentů v posledních letech na důležitosti. Řekla bych, že je to díky neomezené možnosti animace, pravdivosti výpovědí a emocionální síle. Tenhle nový žánr dokazuje, že animace už dávno není jen pro děti, naopak, je to žánr, který posunul hranice dokumentu i samotné animace mnohem dál, než jsme dosud byli zvyklí.

Premiéru Malé jsme měli v červnu na Nákladovém nádraží Žižkov. Dorazili tam i oba moji rodiče, kteří po zhlédnutí filmu měli slzy dojetí v očích a já mohu říct: stálo to za to.
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

.DOK.REVUE
28. 08. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue